Celebrating a Centenary With Works by a Friend
Hudební recenze
Janáčkova filharmonie Ostrava hraje Mortona Feldmana
Na festivalu Beyond Cage hraje Janáčkova filharmonie Ostrava hudbu Mortona Feldmana v Alice Tully Hall.
autor:
Steve Smith
publikováno:
07.11.2012 (internet)
08. 11. 2012 (New York Times)
Zkuste si představit blaženě pobavený úsměv, který by se zračil na tváři Johna Cage, kdyby tento měl možnost přihlížet záplavě poct oslavujících 100. výročí narozenin, které připadají na letošní rok. Přesto však, když jsem v pondělí večer v Alice Tully Hall čekal na začátek další události na jeho počest, přemýšlel jsem o jiné americké nekonvenční osobnosti, a to Elliottovi Carterovi, který zemřel právě 5. listopadu ve věku 103 let, a který žil dost dlouho na to, aby sám zažil obdobné okázalosti u příležitosti svých stých narozenin.
A je to možná paradox, že program dotyčného koncertu byl celý věnován hudbě dalšího skladatele: Mortona Feldmana , Cageova spolupracovníka, který zemřel v roce 1987 ve věku 61 let. Koncert byl součástí ambiciózního festivalu Beyond Cage, v jehož čele stojí dirigent Petr Kotík. Představila se na něm Janáčkova filharmonie Ostrava pocházející z malého českého města, kde Petr Kotík řídí Ostravské dny - institut a bienále festivalu věnovaného nové hudbě.
Jak již naznačuje osobitý podtitul festifalu , Cage at 100/Music at 2012, Petr Kotík věnuje značné úsilí kontextualizaci a dopadu Cageovy hudbu. Na předchozích koncertech zazněla díla Cageova a díla jeho současníků a následovníků, které svou tvorbou ovlivnil.
Feldman byl však svým vlastním pánem a jen málo z jeho díla zní podobně jako Cage. Společným bodem bylo dílo „Structures“ z roku 1962, které odráží Feldmananův rozchod s neurčitostí, která je znakem Cageova vlivu, ve prospěch větší přesnosti a kontroly.
Nicméně Feldmanova přesnost a kontrola jsou lehce relativní v této šumící, pulzující zvukové scéně. Stejně jako v dílech některých vlivných malířů, se kterými se přátelil, např. Philip Guston a Mark Rothko, vidíme u Feldmana snahu o nastolení určité objektivní zvukové rovnováhy a ovlivnění prostorového vnímaní rozptýlením představ o popředí a pozadí.
„Structures“ zazněly v první části koncertu spolu s dalšími dvěma pozoruhodnými Feldmanovými skladbami ze sedmdesátých let. „Piano and Orchestra“ (1975), ve kterém se prezentoval význačný sólista Joseph Kubera, spojuje se „Structures“ zaujetí primárními vlastnostmi zvuku a prostoru. Dílo „Flute and Orchestra“ (1977-1978), které zaznělo v americké premiéře, a kde sólistický part elegantně interpretovala Erin Lesser, nabídlo ve svých třpytivých zvucích větší rozmanitost a jasnější vůli.
Zcela zřejmým vrcholem koncertu byla další americká premiéra, a to skladba „Violin and Orchestra“ (1979), dvakrát delší než skladby předchozí, trvala téměř hodinu.
Okouzlující ve svém nekonečné proměnlivosti byla tato živou připomínkou Feldmanovy sofistikované manipulace se zabarvením tónů.
Hana Kotková, naprosto božská sólistka, hrála oduševněle a s jemnými nuancemi zvládajíc zrádné mikrotonální pasáže s graciózní lehkostí. Po celou dobu jí byli Kotík a orchestr zcela jasnou oporou.
Music Review
Celebrating a Centenary With Works by a Friend
Janacek Philharmonic Ostrava Plays Morton Feldman
Beyond Cage Janacek Philharmonic Ostrava playing music by Morton Feldman at Alice Tully Hall.
By STEVE SMITH
Published: November 7, 2012
You can picture the beatifically amused smile that would crease John Cage’s face, were he somehow able to witness the outpouring of tributes celebrating his 100th birthday this year. Yet as I was waiting to attend the latest event in his honor, at Alice Tully Hall on Monday evening, I was thinking about another American maverick: Elliott Carter, who had died that day at 103, having lived long enough to witness a comparable centenary ballyhoo.
And paradoxically, perhaps, the program at hand was wholly devoted to music by still another composer: Morton Feldman, a Cage associate who died in 1987 at 61. Part of Beyond Cage, an ambitious festival overseen by the conductor Petr Kotik, the concert featured the Janacek Philharmonic Ostrava, from the small Czech city where Mr. Kotik directs Ostrava Days, a biennial new-music institute.
As suggested by the festival’s quirky subtitle, Cage at 100/Music at 2012, Mr. Kotik has devoted considerable effort to contextualizing Cage’s music and impact. Earlier concerts in the series surrounded works by Cage with pieces by contemporaries and descendants whom he influenced.
But Feldman was his own man, and little of his work sounds much like Cage’s. The point of conjunction here was “Structures,” a 1962 piece that reflects Feldman’s break with Cage-influenced indeterminacy in favor of greater rigor and control.
Still, rigor is relative, and Feldman wielded his control relatively lightly in this murmuring, throbbing sequence of sonic events. As in the works of certain influential painters with whom he was friendly, like Philip Guston and Mark Rothko, Feldman sought to impose a kind of objective parity among sounds, dispelling notions of foreground and background.
Flanking that piece in the concert’s first half were two works from the remarkable series of concertos Feldman composed from 1970 on. “Piano and Orchestra” (1975), with Joseph Kubera as a distinguished soloist, shared with “Structures” a preoccupation with essential qualities of sound and space. “Flute and Orchestra” (1977-78), elegantly played by Erin Lesser in what was billed as its American premiere, offered greater variety and clearer volition in its shimmering constellation of sonic events.
The concert’s clear highlight was another American premiere, “Violin and Orchestra” (1979), twice the length of its predecessors at close to an hour. Beguiling in its ceaseless variability, the piece presented constant reminders of Feldman’s sophisticated handling of timbre. Hana Kotkova, the sublime soloist, played with spirit and nuance, handling treacherous microtonal passages with gracious ease. Here and throughout, Mr. Kotik and his players provided lucid support.
A version of this review appeared in print on November 8, 2012, on page C3 of the New York edition with the headline: Celebrating A Centenary With Works By a Friend.
