Šéfdirigent Janáčkovy filharmonie Ostrava
Theodore Kuchar
Theodore Kuchar patří mezi nejčastěji nahrávající dirigenty uplynulého desetiletí. Jeho jméno se objevilo na více než 100 kompaktních discích hudebních společností Naxos, Brilliant Classics, Ondine a Marco Polo.
Během uplynulých patnácti let působil jako umělecký ředitel a šéfdirigent dvou výtečných evropských orchestrů, a to Janáčkovy filharmonie Ostrava (dále jen JFO), kde tuto funkci zastává již sedmou sezónu, a Národního symfonického orchestru Ukrajiny (dále jen NSO), kde byl jmenován čestným dirigentem. Nejnověji byl Maestro Kuchar jmenován uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Orquesta Sinfonica de Venezuela (OSV), který je známý ve Venezuele jednoduše jako „Symfonie". Pro kohokoliv, kdo zná Kucharovo nadšení a vášeň pro klasickou hudbu, není tento jeho další závazek překvapivý. 
V současné době zastává také funkci hudebního ředitele a dirigenta ve filharmonii ve Fresnu a v komorním orchestru Reno Chamber Orchestra (USA). Posluchačům v Ostravě či ve Fresně a Renu Kuchar i přes svou vytíženost vzkazuje, že nadále dostojí svým závazkům.
Jeho nadšení pro komorní hudbu jej v letech 1990-2006 přivedlo taktéž na australský kontinent na post uměleckého ředitele australského Festivalu komorní hudby. V roce 2005 byl jmenován uměleckým ředitelem amerického festivalu Nevada Chamber Music Festival. Od roku 2004 se také angažuje jako rezidentní dirigent v Kent/Blossom Music Festival, který je vzdělávací institucí založenou zesnulým Georgem Szellem a úzce spolupracuje s Clevelandským orchestrem.
Jako hostující dirigent působí Kuchar v těchto hudebních tělesech: BBC Symphony, BBC National Symphony Orchestra of Wales, Cape Town Philharmonic Orchestra, Israel Symphony Orchestra, Prague Symphony Orchestra, Munich Philharmonic a National Symphony Orchestra of Venezuela. Během několika posledních let se prezentoval v nejvýznamnějších hudebních centrech: Amsterdam, Berlín, Chicago, Helsinky, Hong Kong, Londýn, Madrid, Praha, Soul a Sydney. A spolupracoval s řadou významných umělců: James Galway, Jessye Norman, Lynn Harrell, Itzhak Perlman, Yo-Yo Ma, Sarah Chang, Mstislav Rostropovič, Frederica von Stade a mnoho dalších.
Od roku 2005 natočil s Janáčkovou filharmonií 12 kompaktních disků, například komplet symfonií Carla Nielsena, komplet zahrnující předehry a symfonické básně Antonína Dvořáka a komplet orchestrálních děl Bedřicha Smetany, všechny tyto nahrávky byly vydány společností Brilliant Classics. Pro tuto společnost byl ve světové premiéře rovněž natočen Rachmaninův Koncert pro klavír č. 5, který vznikl na základě rekonstrukce rukopisu Rachmaninovy Symfonie č.2 a také klavírní koncerty Ravela a Bartóka.
Ve světě opery Kuchar dirigoval uznávaná díla Čajkovského (Evžen Oněgin, Piková dáma), Verdiho (Don Carlos , Rigoletto) a Borodina (Kníže Igor) s různými soubory včetně Finské národní opery a Ukrajinské národní opery. Spolupracoval s předními pěvci jako jsou Jessye Norman, Frederica von Stade, Jorma Hynninen nebo Joseph Calleja. O Kucharově nahrávce Borodinova Knížete Igora pro Naxos label se v recenzi časopisu Gramophone píše: "Tato nahrávka je skutečně vzrušující, a to zejména v tempu, zvuku a až syrové energii sboru i orchestru. Navíc dokazuje, že nejlepší možný zážitek z ruské hudby získáte v případě, že je interpretována ruskými umělci. Pouze tak by měla být Borodinova hudba poslouchána. Slyšel jsem horší nahrávky tohoto díla za posledních zhruba padesát let. A musím říci, že Theodore Kuchar vede dílo s ďábelskou intenzitou, která zatím zůstávala posluchačům skrytá."
Během působení v NSO Ukrajiny Kuchar dirigoval symfonické cykly, na nichž zazněly kompletní díla Brucknera a Schuberta. S tímto tělesem podnikl jedenáct turné do Asie, Austrálie, Velké Británie a po střední Evropě. Pod jeho vedením se NSO Ukrajiny stal nejvíce nahrávajícím orchestrem bývalého Sovětského svazu. V letech 1994 až 2004 orchestr nahrál přes 80 kompaktních disků pro společnosti Naxos a Marco Polo. Natočil například komplet symfonií Kalinnikova, Ljatošinského, Martinů a Prokofjeva. Stejně tak nahrál i významná díla Dvořáka, Glazunova, Mozarta, Ščedrina, Šostakoviče a Čajkovského. S tímto orchestrem natočil Kuchar také symfonie a orchestrální díla předního současného ukrajinského skladatele Jevhena Stankoviče.
Nahrávka Ljatošinského symfonií č. 2 a 3 získala prestižní ocenění ABC "Nejlepší mezinárodní nahrávka roku 1994". Hudební nosič s úplným dílem pro housle a orchestr Waltera Pistona, kterou natočili pro vydavatelství Naxos, byla v lednu 2000 společností Gramophone oceněna jako "Nahrávka roku 1999“. Komplet symfonií Prokofjeva je považován mnohými kritiky za jeden z nejlepších, jaký byl kdy natočen. Kuchar je velkým zastáncem současných skladatelů, stejně jako velkých skladatelů minulosti. Kromě jeho CD nahrávky soudobých děl s NSO Ukrajiny dirigoval - někdy premiérově - díla například těchto současných skladatelů: Georga Crumba, Lukase Fossa, Giya Kancheliho, Benjamina Leesa, Alfreda Schnittkeho a Rodiona Ščedrina.
Během let 1996-97 Kuchar a NSO Ukrajiny uskutečnili projekt, jehož náplní byla interpretace všech symfonií Antona Brucknera, a to v jejich původních podobách. Tento historický projekt, který vznikl při příležitosti stého výročí úmrtí Brucknerova, byl sponzorován rakouským ministerstvem zahraničních věcí. V průběhu sezóny 1997-98 uvedli v obdobném projektu cyklus veškerých symfonií Franze Schuberta, tentokráte při příležitosti dvoustého výročí skladatelova narození.
V květnu 2000 na pozvání světoznámého cellisty Yo-Yo Ma dirigoval Theodore Kuchar ve světové premiéře Capriccioso pro violoncello a orchestr Lukase Fosse. Sólového partu se samozřejmě ujal samotný Yo-Yo Ma.
Jako violista se Kuchar i nadále věnuje několikrát do roka své velké vášni, a to interpretaci komorní hudby. Jak již bylo řečeno, od roku 1990 působil ve funkci uměleckého ředitele Australian Festival of Chamber Music, jenž se řadí mezi nejdůležitější festivaly komorní hudby na jižní polokouli. V rámci této akce spolupracoval např. s Jamesem Buswellem, Martinem Chalifourem, Sarah Chang, Leilou Josefowiczovou, Trulsem Morkem, Paulem Neubauerem, Irinou Schnittke nebo Thomasem Zehetmairem.
V roce 1994 si v New Yorku coby hráč na violu zahrál s Olegem Krysou a Alexandrem Ivashkinem premiérově v Pendereckého skladbě Smyčcové trio. Jako violista se objevil také v nahrávkách děl Alfreda Schnittkeho, které s Irinou Schnittke a Markem Lubotským natočil pro společnost Naxos a rovněž v nahrávce děl Bohuslava Martinů a Waltera Pistona, které byla v roce 2001 společností Chamber Music America/WQXR udělena cena “Nahrávka roku“.
Kritiky o něm píší například následující:
"Theodore Kuchar, můžete se s ním setkat v nahrávkách společnosti Naxos, je nesmírně vzrušující a talentovaný dirigent a jeho „nemilosrdný“ přístup funguje velmi dobře v této barvité hudbě. Ve skladbách Karneval a předehře Husitská Kuchar jakoby až živelně avšak nenuceně vybuchoval. Jeho interpretace Symfonických variací je silně citově podbarvená, jako řeka neúprosně plyne a dere se vpřed a vrcholí efektní povznášející fugou. Interpretace Kucharovy fugy v těchto Symfonických variacích je tou nejlepší, jakou jsem kdy slyšel.
Také v ostatních skladbách, obzvláště ve velkých symfonických básních, se projevuje Kucharovo interpretační nadšení a průbojnost. Othello je pln vášně, Vodník (nutno však poznamenat, že činely zde vyzněly nějak do ztracena, na rozdíl od Kubelíkovy a Neumannovy interpretace této skladby, kde činely excelují), Polednice a Holoubek jsou až obrazově plastické a se Zlatým kolovratem se Kuchar vypořádal jako nikdo jiný. Píseň bohatýrská pak vyniká svým vítězným a vskutku „hrůzyplným“ zakončením a velmi vhodně tak uzavírá celý cyklus. Co se týče stylu hraní Janáčkovy filharmonie, dá se říci, že se vyznačuje především velkou angažovaností a „žravostí“… Můj závěr je, a myslím i mnoha dalších posluchačů, že čistý vkus hraní vítězí a odsouvá tak do pozadí všechny menší nedostatky. Rád bych si někdy poslechnul Kuchara dirigujícího nějaký opravdu světový prvotřídní orchestr."
„Kucharovo počínání je až nakažlivě vášnivé, čehož by každý rád docílil… Stručně řečeno, je to vskutku ve všech směrech výtečné CD - mimořádně vynikající hra orchestru, živá bezprostřední interpretace s charakteristikou ruské interpretační školy a až hmatatelný zvukový obraz“
Gramophone
„Toto je nejlepší nahrávka Roy Harrisovy symfonie od doby, kdy Leonard Bernstein poprvé nahrál Třetí symfonii. Proč? Protože nám přináší Harrisův „zvuk“, a to způsobem, jaký lze slyšet jen málokdy – hluboká, široká sonornost, hraná v tempech dostatečně pomalých a plynulých na to, aby měla rozsah a intenzitu, aniž by byla těžkopádná… Vždycky jsem tušil, že v Sedmé se skrývá vynikající symfonie, ale Kuchar je první, kdo to odhalil. Nahrávka Eugena Ormandyho a Kolumbijského symfonického orchestru z roku 1955 je kvalifikovaná, ale zvuk je příliš široký a ostrý. Devátá symfonie není velkým dílem, ale je dobrá a Kucharova interpretace je tou nejlepší, jakou jsem kdy slyšel.“
American Record Guide
