B1: Dvořákův violoncellový koncert

Program:
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104
Richard Strauss: Symfonia domestica op. 53

 

Účinkují:
László Fenyő – violoncello
Janáčkova filharmonie Ostrava
Heiko Mathias Förster – šéfdirigent JFO

Domov, kam se tak rádi vracíme, rámuje program spojující dva protipóly romantického hudebního světa. Dvořák se do romantické epochy narodil, po mladickém wagnerovském bouřliváctví ale zakotvil v klidnějších vodách a jako zralý autor pošilhával po klasických předchůdcích. Svůj Druhý violoncellový koncert píše v Americe, kde kvůli pracovnímu vytížení mnoho děl tohoto jinak velmi pilného autora nevzniklo. Představuje intimní až něžný protipól k Novosvětské symfonii, často bývá v souvislosti s ním připomínán stesk po domově, ale i vzpomínky na vroucně milovanou Josefínu Čermákovou, kterou byl Dvořák kdysi odmítnut (oženil se pak s její sestrou) a jejíž úmrtí jej zastihlo právě v Americe.
To Richard Strauss napěchoval svůj orchestr až k prasknutí a ve svých kolosálních symfonických básních se jasně vyslovuje k hlavnímu sporu o hudbu v 19. století: Má hudba cenu především sama o sobě, jako „znějící pohybové formy“, nebo lépe využije svůj potenciál ve spojitosti s nějakým programem, za kterým se může skrývat příběh, historická osobnost, přírodní či architektonický útvar a vlastně cokoliv, zkrátka je-li řečeno „o čem“ konkrétní hudební skladba je? Strauss věřil ve spojení obojího a jeho Symphonia domestica, tedy Symfonie domova, je extrémním příkladem toho, kam až lze v hudební popisnosti zajít, popisuje totiž prostě den strávený doma, s konkrétními činnostmi, věcmi položenými tam či onde, hrami, zlobivým dítětem, sněním, strýcem a tetou, uléháním a probouzením. Stejně jako u Dvořáka zde důležitou úlohu hraje milovaná žena.