Beseda před koncertem se z provozních důvodů nekoná. Děkujeme za pochopení.

Již pátou sezónu zahájil letos ostravský rodák, skvělý houslista, koncertní mistr České filharmonie, Jiří Vodička jako člen jednoho z našich nejuznávanějších komorních souborů – Smetanova tria. A právě tento soubor přivítá publikum 24. října (od 19 hodin) v sále Domu kultury města Ostravy.

Smetanovo trio
24. 10. 2016, 19 hodin
Dům kultury města Ostravy

Program:
Ludwig van Beethoven: Klavírní trio Es dur op. 70 č. 2                          (28´)
Poco sostenuto. Allegro ma non troppo
Allegretto
Allegretto ma non troppo
Finale: Allegro

Dmitrij Šostakovič: Klavírní trio č. 1 c moll op. 8 (jednověté)               (12´)

přestávka

Felix Mendelssohn-Bartholdy: Klavírní trio d moll op. 49                      (30´)
Molto allegro agitato
Andante con moto tranquillo
Scherzo. Leggiero e vivace
Finale. Allegro assai appassionato

Účinkuje:
Smetanovo trio vesložení:
Jitka Čechová – klavír
Jiří Vodička – housle
Jan Páleníček – violoncello

Ludwig van Beethoven (17. 12. 1770 Bonn – 26. 3. 1827 Vídeň) se narodil jako syn zpěváka arcibiskupské kurfiřtské kapely. Otec, který propadl alkoholu, nedokázal zabezpečit rodinu, a po smrti matky tak sedmnáctiletému Ludwigovi připadla starost o výchovu dvou mladších bratrů. Roku 1792 se Beethoven s finanční pomocí bonnského kurfiřta mohl natrvalo usídlit ve Vídni, kde mohl být náležitě zabezpečen rozvoj jeho hudebního nadání. Ve Vídni pobíral hodiny kompozice u Josepha Haydna, které pro mladého skladatele, jak se později vyjádřil, byly naprosto neužitečné a z nichž se nenaučil naprosto ničemu. Dále studoval kontrapunkt u vídeňského dvorního skladatele Albrechtsbergera, do techniky italského vokálního stylu byl pak zasvěcen Antoniem Salierim. Ve Vídni se Beethovenovi postupně podařilo navázat kontakty a získat si časem oblibu rakouské aristokracie. Řada jejích příslušníků Beethovena v průběhu života finančně podporovala, díky čemuž se mohl živit jako svobodný umělec, což bylo v tehdejších poměrech naprosto výjimečné. Mezi Beethovenovy nejvýznamnější mecenáše patřili Kinští, Esterházyové, Lobkowitzové a také Lichnovští, na jejichž zámku v Hradci nad Moravicí skladatel často pobýval.

Roku 1795 o sobě Beethoven jako skladatel dal poprvé vědět širšímu hudebnímu světu svými třemi klavírními trii opus 1. Následně formu tria opustil na více než deset let a vrátil se k ní teprve v létě roku 1808 po dokončení své Pastorální symfonie. Původním Beethovenovým plánem bylo na symfonii navázat dvěma klavírními sonátami nebo další symfonií. Avšak, jak se můžeme dočíst z Beethovenova dopisu nakladatelství Breitkopf & Härtel, rozhodl se nakonec pro dvojici klavírních trií, jelikož usoudil, že skladeb pro takovéto obsazení je v hudební literatuře nedostatek. Obě tria byla zkomponována v poměrně krátkém čase. Trio D dur bylo hotovo na konci září 1808 a trio Es dur o měsíc později. V této době pobýval Beethoven ve vídeňském sídle své přítelkyně a ctitelky Marie von Erdödy. V salónech této maďarské hraběnky byla dvojice Beethovenových klavírních trií op. 70 poprvé provedena. Trio D dur zaznělo 10. prosince a trio Es dur 31. prosince 1808 pravděpodobně v podání houslisty Ignaze Schuppanzigha, violoncellisty Josepha Linkeho a skladatele u klavíru. Obě tria op. 70 byla vydána tiskem na jaře roku 1809 s věnováním hraběnce Erdödy, ačkoli tou dobou již Beethoven, jak měl ve zvyku, hraběnčino přístřeší po prudké hádce opustil.

Jeden z nejvýznamnějších ruských skladatelů 20. století Dmitrij Šostakovič (25. 9. 1906 Petrohrad – 9. 8. 1975 Moskva) pocházel z rodiny chemického inženýra. První lekce ve hře na klavír poskytla devítiletému Dmitrijovi jeho matka. Syn při nich projevil takovou míru hudební vyspělosti, že již ve 13 letech mohl být přijat na petrohradskou konzervatoř, kde studoval klavírní hru u Leonida Nikolajeva a kompozici u Maxmiliana Steinberga. Dmitrij Šostakovič pokračoval ve studiích také v těžkých letech občanské války podporován ředitelem konzervatoře, skladatelem Alexandrem Glazunovem. Po smrti otce roku 1922 byl Šostakovič nucen podporovat finančně svou rodinu. Po večerech tak vydělával jako klavírista v biografech, kde doprovázel němé filmy. Roku 1923 završil svá klavírní studia a roku 1925 absolvoval rovněž kompoziční třídu.  Jeho absolventská 1. symfonie byla premiérována v květnu 1926 v Leningradě, kde se setkala s mimořádným úspěchem publika a záhy získala skladateli jméno také v zahraničí.

Jednověté Klavírní trio č. 1 c moll, op. 8 je ranou Šostakovičovou skladbou, kterou vytvořil v šestnácti letech. Roku 1923 strávil dospívající skladatel nějaký čas v sanatoriu na Krymu, kde se zotavoval z prodělané tuberkulózy. Zde se zamiloval do dcery úředníka Taťány Glivenko, jíž své tehdy vznikající klavírní trio věnoval. Vzájemný vztah, který oba milenci prožívali s intenzitou první lásky, přerostl v poměr, který trval několik let i přesto, že Šostakovič žil v Leningradě a Glivenko v Moskvě. Roku 1924 uvažoval Šostakovič dokonce o přestupu na moskevskou konzervatoř. Při přijímacích zkouškách v Moskvě hrál před skladatelem Mjaskovským některé své kusy pro violoncello a klavír a společně s houslistou Vlasovem a cellistou Klevenským zde poprvé provedl i své klavírní trio. Přestup se nakonec neuskutečnil díky zásahu Šostakovičovy matky, která se obávala o synovo chatrné zdraví. Trio je psáno v rozměrné jednověté sonátové formě s dvěma kontrastními tématy a vyznačuje se mladistvým romantismem. Pronikají sem však už i typické znaky Šostakovičova kompozičního stylu včetně příznačné grotesky.

Felix Mendelssohn-Bartholdy (3. 2. 1809 Hamburg – 4. 11. 1847 Lipsko) jevil již od raného dětství známky neobyčejného hudebního nadání.  Jako syn zámožného bankéře mohl prožít svůj život bez nepříjemných starostí o vlastní existenci. Studoval hru na housle, na klavír a kompozici u berlínského skladatele a pedagoga Carla Friedricha Zeltera. Již ve svých 9 letech poprvé veřejně vystoupil jako pianista a v 11 letech začal s komponováním prvních skladbiček. Jako chlapec se Mendelssohn záhy seznámil také s básníkem J. W. Goethem, jenž se stal jeho uměleckým patronem a snažil se mladého hocha všemožně podporovat. Po studiích filozofie a historie na berlínské univerzitě podnikl Mendelssohn četné cesty do Anglie, Skotska, Francie a Itálie, které urychlily dozrávání jeho hudebního talentu. Roku 1829 provedl jako dirigent s berlínskou Singakademie zapomenuté Matoušovy pašije J. S. Bacha, čímž podnítil nový zájem o Bachova díla, jenž trvá nepřetržitě až dodnes. Po krátké epizodě v Düsseldorfu se Mendlessohn stal roku 1835 ředitelem orchestru Gewandhausu v Lipsku. Zde se mu podařilo povznést místní hudební život na nebývale vysokou úroveň a pravidelnými koncerty si vydobýt prestižní renomé téměř po celé Evropě. Uznání, jemuž se Mendelssohn těšil během svého poměrně krátkého života, vystřídalo záhy po jeho smrti opovrhování jeho tvorbou, která byla nastupující skladatelskou generací zpětně vnímána jako příliš konvenční a neprůbojná.

Klavírní trio č. 1 d moll op. 49 zkomponoval skladatel roku 1839 ve svých třiceti letech. Premiéra tria, která se odehrála stejného roku v Lipsku, znamenala okamžitý úspěch. Skladatel a jeden z tehdy nejuznávanějších hudebních kritiků Robert Schumann ve svém článku označil trio za mistrovské dílo a přiřadil je na roveň Beethovenovým proslulým klavírním triím B dur a D dur a Schubertovu triu Es dur. Předvídavě rovněž usoudil, že tato Mendelssohnova neobyčejně vybraná kompozice bude zdrojem potěšení pro řadu budoucích generací. Krátce po dokončení svého klavírního tria Mendelssohn ukázal partituru díla svému příteli, klavíristovi a skladateli Ferdinandu Hillerovi. Ten byl ohromen Mendelssohnovou hudební invencí, avšak některé klavírní pasáže mu připadaly poněkud staromódní. Hiller se dlouhá léta důvěrně přátelil s Lisztem a Chopinem a naprosto srostl s jejich novým virtuózním klavírním stylem. Na jeho popud Mendelssohn celý klavírní part přepracoval do podoby stylově méně konvenční a pro pianistu technicky daleko náročnější. Bohužel díky tomu bylo v průběhu historie toto trio nezřídka interpretováno ne jako komorní dílo s rovnocenným dialogem všech tří hudebních nástrojů, ale jako jakýsi „klavírní koncert“ s podřadnou doprovodnou úlohou houslí a violoncella, čímž často trpěly jeho hudební kvality.

Ondřej Pivoda

Smetanovo trio založené v roce 1934 legendárním českým klavíristou Josefem Páleníčkem, patří k nejprestižnějším českým souborům současnosti. Současní členové ve své interpretaci navazují na ideál, který vytvořili jeho předchůdci, ale i další významné sólistické osobnosti interpretačního umění 20. století, které se setkávaly na poli komorní hudby (Oistrach, Rostropovič, Richter; Stern, Rose, Istomin). I dnešní členové Smetanova tria – všichni tři významní čeští sólisté – dokazují, že základním předpokladem úspěchu každého kvalitního tria je dokonalá sólistická vybavenost hráčů. Na žádost pořadatelů čas od času kombinují svá triová vystoupení se sólovými skladbami, tak jak to odpovídá původní slavné tradici této komorní formace.

Cesta Smetanova tria je v poslední době lemována mimořádnými úspěchy. Je pravidelným hostem významných pódií doma (Pražské jaro, Janáčkův máj, Moravský podzim, Concentus moraviae, Malostranské komorní slavnosti) a v zahraničí (Francie, Německo, Švýcarsko, Velká Británie, Itálie, Slovinsko, Chorvatsko, Japonsko, Brazílie, USA, Egypt).

Spolupracuje s předními dirigenty — Jiří Bělohlávek, Libor Pešek, John Axelrod, Michael Boder, Tomáš Hanus nebo Stanislav Vavřínek — a s domácími i zahraničními orchestry, z nichž jmenujme například Bamberger Symphoniker, Orchestra della Svizzera italiana Lugano, Orchestre National des Pays de la Loire, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie, Komorní filharmonie Pardubice nebo Moravská filharmonie Olomouc.

Smetanovo trio realizovalo celou řadu nahrávek u domácích a zahraničních společností, od roku 2000 pravidelně nahrává pro firmu Supraphon. Tato spolupráce přinesla celou řadu prestižních ocenění u nás i v zahraničí – např. CD s díly Smetany, Suka a Nováka (Supraphon 2005 získala prestižní ocenění francouzských časopisů Diapason a Le Monde de la musique. Nahrávka byla rovněž vybrána britským BBC Music Magazine jako nahrávka měsíce srpna 2005 v oblasti komorní hudby. Další nahrávka Smetanova tria, tentokrát díla A. Dvořáka (Supraphon 2006), byla opět oceněna BBC Music Magazine tentokrát jako nejlepší nahrávka měsíce září 2006, posléze obdržela cenu roku 2007 v oblasti komorní hudby BBC Music Magazine Chamber Award a rovněž získala nejprestižnější francouzské ocenění CD nahrávek Diapason d’Or. Nahrávka Čajkovského a Dvořáka (Supraphon 2008) obdržela cenu měsíce BBC Chamber recording of the month za prosinec 2008. V roce 2010 vydal Supraphon CD s díly Mendelssohna a Schuberta. Odborná kritika oceňuje „výjimečné sólistické kvality a brilantní techniku, dynamičnost hry, perfektnost souhry…„ atd., mluví dokonce o „krevní spřízněnosti tří umělců…“

V červnu 2012 dokončilo Smetanovo trio další velký projekt – soubornou nahrávku trií J. Brahmse, která vyšla u firmy Supraphon na podzim 2012. Na konci roku 2013 vyšel u firmy TRIART Recording 1. díl kompletního koncertantního díla J. Brahmse (Dvojkoncert op. 102 a Klavírní koncert d moll op. 15) ve spolupráci s Filharmonií Hradec Králové za řízení O. Kukala. Nejnovějším CD Smetanova tria jsou kompletní tria D. Šostakoviče a M. Ravela vydané na začátku roku 2014 u firmy Supraphon, oceněné mnoha prestižními časopisy Evropy (např. CD měsíce června 2014 MusicWeb International, International Record Review5/2014, BBC Music Magazine 7/2014). V březnu 2016 vyšla u labelu Supraphon v podání Smetanova tria souborná nahrávka trií B. Martinů, která začala okamžitě sklízet úspěchy po celé Evropě a v USA.

Smetanovo trio se v poslední době několikrát vypravilo na zahraniční pódia – absolvovalo turné do Francie, kde pod vedením Johna Axelroda a za doprovodu Orchestre National des Pays de la Loire s bouřlivými ovacemi 7krát za sebou předneslo Beethovenův Trojkoncert pro 10 000 abonentů tohoto symfonického tělesa. V nedávné době bylo hostem festivalů a koncertních řad Evropy – ve francouzském Cambrai, Chalonu, Nice a Aix en Provence, v anglickém Londýně a celé řadě dalších měst Velké Británie, v německém Mnichově, Würzburgu, Tübingenu, na festivalu Hohenloher Kultursommer, ale také v USA, Brazílii, Švýcarsku, Itálii a Egyptě. V roce 2016 Smetanovo trio čekají vedle koncertů v Čechách a na Slovensku zájezdy do Švýcarska, Anglie, Itálie, Francie.

Jitka Čechová vystudovala hru na klavír na Pražské konzervatoři u Jana Novotného a pokračovala na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Petera Toperczera. Absolvovala postgraduální studium u Eugena Indjice v Paříži a Vitali Berzona ve Freiburgu, mistrovské kurzy u R. Kehrera ve Výmaru, E. Indjice a L. Bermana v Piešťanech.

Získala titul laureáta v řadě mezinárodních soutěží.  Jako sólistka je velmi vysoko ceněna kritikou v mnoha evropských zemích a také v Jihoafrické republice, Jižní Americe a Japonsku. Je pravidelně zvána na velké hudební scény a festivaly doma i v cizině (Edinburgh, Graz, Paříž, Frankfurt, Baden – Baden, Bodensee Festival, Pražské jaro, Ticino Musica ad.).

Komorní hudba je pro Jitku Čechovou jednou z nepostradatelných složek její hudební identity. Natočila řadu sólových a komorních nahrávek pro české i zahraniční společnosti. K jejím největším počinům v této oblasti patří kompletní nahrávka klavírních děl Bedřicha Smetany (8 CD)pro vydavatelství Supraphon.

Jiří Vodička patří k nejvýznamnějším českým houslistům. Již v dětství na sebe upozornil vítězstvím v mnoha soutěžích, mj. na mezinárodní soutěži L. Spohra, kde obdržel titul absolutního vítěze. Ve svých 14 letech byl Jiří Vodička mimořádně přijat na vysokou školu, Institut pro umělecká studia v Ostravě, do třídy prof. Zdeňka Goly a ve stejné době byl jmenován nejmladším sólistou Janáčkovy filharmonie Ostrava. V roce 2008 se Jiří Vodička zúčastnil evropského kola světově proslulé soutěže Young Concert Artists v německém Lipsku, kde v konkurenci několika set soutěžících z celého světa získal první cenu s postupem do finále v New Yorku. Odtud si v roce 2009 přivezl druhou cenu. Pravidelně vystupuje s předními orchestry, mj. Pražskou komorní filharmonií, Symfonickým orchestrem FOK, Českým komorním orchestrem, Katarskou filharmonií, Wuhanskou filharmoniíí, Thajskou filharmoniíí Bangkok, Jenskou filharmonií, a dirigenty J. Bělohlávkem, O. Kukalem, T. Netopilem, A. S. Weiserem, G. Emilssonem a jinými. Je pravidelně zván na významné festivaly – například Pražské jaro, Grand Festival of China, Hohenloher Kultursommer a další. Mnohé z jeho koncertů byly natočeny Českou televizí a Českým rozhlasem. Vedle sólistických aktivit se Vodička věnuje i komorní hře. Na základě pozvání světoznámého houslisty G. Kremera vystupoval v létě 2011 také na prestižním mezinárodním festivalu Kammermusikfest Lockenhaus v Rakousku.

V roce 2010 se Jiří Vodička stal ve svých 22 letech nejmladším pedagogem Pražské konzervatoře.

Sezónu 2015/16 započal v nové roli, stal se také koncertním mistrem České filharmonie.

Jan Páleníček vystudoval konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze u Saši Večtomova a Miloše Sádla. Setkání s Paulem Tortelierem, světoznámým francouzským violoncellistou, bylo vrcholem doby Páleníčkova uměleckého zrání. Komorní hudbu studoval u svého otce Josefa Páleníčka a ve třídě Josefa Vlacha – primária legendárního Vlachova kvarteta.

Účast na mezinárodních soutěžích Janu Páleníčkovi přinesla několikerá ocenění laureáta.

Jako sólista spolupracuje s předními českými i zahraničními orchestry: např. Symfonický orchestr FOK, SOČR, Janáčkova filharmonie Ostrava, Festivalový orchestr Lugano (Švýcarsko), Sukův komorní orchestr, Filharmonie Hradec Králové, Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Monte Carlo, Státní filharmonie Brno, Filharmonie Bohuslava Martinů – Zlín, Bamberští symfonici (SRN), Pražská komorní filharmonie, Moravská filharmonie Olomouc, KwaZulu-Natal Philharmonic-Durban (JAR) a další. Koncertní cesty ho zavedly do mnoha zemí Evropy, Ameriky, Afriky a Japonska. Realizoval řadu nahrávek pro české i zahraniční gramofonové společnosti, rozhlas a televizi. S mimořádným úspěchem se setkaly především nahrávky sonát J. Brahmse, B. Martinů, S. Rachmaninova a nahrávky koncertů A. Dvořáka, P. I. Čajkovského a J. Haydna.

Působil řadu let pedagogicky na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění.

Sdílet na Facebooku