Vynikající ukrajinsko-izraelský houslista Vadim Gluzman, kterého světový odborník na houslovou hru Jean-Michel Molkhou zařadil mezi třicet největších současných houslistů světa, bude hvězdou koncertů Janáčkovy filharmonie 30. a 31. března v Domě kultury města Ostravy.

„Na housle jsem začal vlastně hrát ze žárlivosti. Tatínek je dirigent a maminka muzikoložka, oba jsou pedagogové a já jsem jako malý chtěl, aby se mi věnovali stejně jako svým studentům. Ale dopadlo to trochu jinak, poslali mě do speciální hudební školy,“ říká Gluzman, který se svou ženou klavíristkou Angelou Joffe (společně vystupují jako duo) žije střídavě v USA a v Izraeli podle koncertního kalendáře. Jeho talent byl už v počátcích tak průkazný, že mu Stradivari Society ze Chicaga ve 23 letech zapůjčila housle z roku 1690 vyrobené proslulým houslařem Antoniem Stradivarim, které v 19. století patřily do majetku legendárního houslisty Leopolda Auera. Na tyto housle hraje Gluzman již více než 18 let.
Ačkoliv je Vadim Gluzman díky tomuto nástroji i způsobu hry spíše symbolem pokračující linie tradiční ruské houslové školy, je zároveň interpretem, který je stále častěji spojován s uváděním skladem žijících autorů.

V jeho podání posluchači vyslechnou Vasksův houslový koncert skladbu Tala gaisma (Vzdálené světlo). “Většina lidí dnes nemá víru, nevěří v lásku a ideály. Ztrácí se duchovní rozměr života. Cítím jako své poslání poskytnout posluchačům “potravu” pro duši,” říká o své tvorbě rezidenční skladatel 63. sezóny JFO Pēteris Vasks. Rozhovor s Vadimem Gluzmanem najdete v březnovém čísle časopisu Harmonie (k dostání např. v Janáček pointu).

Zde je malá ochutnávka.

Je o Vás známo, že často uvádíte světové premiéry a publiku rád představujete novou hudbu. V případě Vasksova koncertu je Váš výběr trochu překvapivý, protože autor koncert původně komponoval pro Gidona Kremera. Proč jste ho zařadil do svého repertoáru?

 Hudba Pēterise Vaskse je mi všeobecně velmi blízká. Je pro mne těžké vysvětlit, proč se mi líbí, ale možná je to z části i tím, že jsem celé dětství prožil v Lotyšsku. A ačkoliv nejsem rodilý Lotyš, Vasksova hudba je částí mé osobnosti. Pēteris Vasks je jedním z mála současných skladatelů, kteří se nebojí být sami sebou. Nezáleží mu na tom, co je populární nebo módní, jaké jsou současné trendy — Je svůj, předává hudbou, co cítí a co má rád on sám. Díky vlivu svého otce je velmi duchovně založený člověk. Jak ale sám říká, jeho hudební i duchovní inspirace vychází spíše než z filosofie a náboženství přímo z přírody, z její čistoty a síly. Vasks je zároveň hrdý Lotyš. Je hrdý na tamní přírodu, moře, kulturu i hudbu… To vše se zrcadlí v jeho tvorbě. Je jedním z neupřímnějších a nejčistších lidí, které jsem kdy potkal. Za totality prožíval velmi těžké období. Jeho otec byl baptistický kněz a byl často vězněný. Koncert Tala gaisma není na světových pódiích novinkou. Byl zkomponován už před 20 lety, krátce po rozpadu Sovětského svazu. Překlad názvu je Vzdálené světlo. A při jeho poslechu máme opravdu pocit vzdáleného mihotavého světla jako naději pro lepší budoucnost. Ano, je to hudba o naději a je velmi silná. Oslovuje přímo mé srdce a vím, že podobně ji vnímá i mnoho jiných lidí, ať už hudebníci na pódiu nebo publikum v hledišti.

Kromě Vasksova koncertu zazní během večera ještě Janáčkovo Šumařovo dítě, které bylo napsáno na objednávku České filharmonie, která taktovku svěřila skladateli. Pro toho se však tato zkušenost stala noční můrou a k dirigování se už nikdy nevrátil. V očekávání výjimečných kvalit orchestru naplánoval totiž pouhé dvě zkoušky a už na té první seznal, že v tomto stavu své dílo nemůže pustit před publikum. Premiéra musela být o tři roky odložena. Koncert uzavře R. Strauss, který hudebními prostředky velmi volně vyjádřil Nietzscheho filosofické meditace o nadčlověku. Část skladby se známými dunivými takty použil režisér Kubrick ve filmu 2001: Vesmírná Odyssea.

Koncerty, která začínají vždy v 19 hodin, bude dirigovat Michail Jurovskij, který se dirigentský pult Janáčkovy filharmonie postaví již poněkolikáté.

Sdílet na Facebooku