Janáčkova filharmonie OstravaKoncerty a vstupenkyRecenzeFilharmonie zahájila novou sezónu ve smutku, ale se skvělou houslistkou Fabiolou Kim

Filharmonie zahájila novou sezónu ve smutku, ale se skvělou houslistkou Fabiolou Kim

recenze převzata z www.ostravan.cz,  22.9.2017 , autor: Milan Bátor 

Janáčkova filharmonie ve čtvrtek vstoupila do nové koncertní sezóny. Zahajovací koncert byl sestaven z děl Josefa Suka, Maxe Brucha a Antonína Dvořáka. V sólové úloze se představila houslistka Fabiola Kim, provedení řídil šéfdirigent Heiko Mathias Förster.

Fabiola Kim na zahajovacím koncertu Janáčkovy filharmonie.
Foto: Ivan Korč

Bezradný stesk. Jediné, co může trochu přiblížit atmosféru zahajovacího koncertu Janáčkovy filharmonie Ostrava. V úvodu si vzal slovo ředitel filharmonie Jan Žemla a pochybuju, že někdo v nabitém sále by v tu chvíli chtěl stát na jeho místě. Většina tušila, o kom bude sympatický ředitel filharmoniků mluvit. Žemla svůj projev soukal těžce, v závěru vyjádřil přesvědčení, že hobojistka Denisa Bílá, která minulý týden zemřela při dopravní nehodě, by si přála, aby filharmonie podala ten nejlepší možný výkon. Zaražený potlesk.

Stýskalo se i skladateli Josefu Sukovi, který byl v dubnu roku 1904 v Lisabonu na turné s Českým kvartetem. Suk byl hypersenzitivní, spontánní melodik, kterému byla blízká opojná lyrika i patetická epická šíře. Proto na něj zapůsobila tak sugestivně sekvence z básně Žižka Svatopluka Čecha, kde se v jedné strofě líčí krása a velikost Prahy. Jenže stýskání Josefa Suka po Praze získalo další rozměr. Došla zpráva o úmrtí Antonína Dvořáka a šokovaný Suk se musel vrátit domů. V těch smutných chvílích komponoval svou symfonickou báseň Praga, op. 26, která je prostoupena majestátností, zvukovým leskem i dramaticky vzedmutými pasážemi.

Dirigent Heiko Mathias Förster během úvodního koncertu. (Foto: I. Korč)

Hlavní téma symfonické básně je odvozeno z chorálu Ktož jsú boží bojovníci. To zaznělo v žestích s třpytivou brilancí. Nositeli hudebního výrazu jsou v Sukově symfonické básni zejména svítivé žestě, které odvedly velice poctivý a přesvědčivý výkon. Stejně tak se v melodické úloze bravurně blýskla dřeva v čele s nádherně zahranou melodií hoboje. Výstavba Förstera se nesla v epické šíři, která se rozlévala prostorem s velkolepostí tryzny či panychidy, úchvatný byl zejména samotný závěr skladby, kde se k celému orchestru přidávají varhany a zvony. Sláva Sukem svěřená hlavnímu městu však toho večera patřila Denise Bílé.

Skladatel romantické epochy Max Bruch napsal celkem tři houslové koncerty. Nejpopulárnější je první g moll, op 26, který vznikl v roce 1866. Využití široké škály houslových technik a lyricky hřejivá kantabilita jsou zjevnými paralelami k Mendelssohnově houslovému koncertu e moll. Vedle Skotské fantazie se jedná o Bruchovu nejpopulárnější skladbu. Korejská houslistka žijící v USA Fabiola Kim v Ostravě předvedla své umění velmi přesvědčivě.

Po krátké introdukci tympán a dechových nástrojů nastupují sólové housle vzestupnou melodií, která působí tajemně. Kim se od prvních taktů prezentovala neuvěřitelnou houslovou techniku, její pojetí frází bylo velice energické, razantní a možná mu trochu chyběl větší smysl pro odstínění detailů, promyšlenější práce s agogickými a obecně výrazovými parametry skladby. Virtuózní pasáže a četné trylky první věty Allegro moderato zahrála s dokonalou suverenitou.

Fabiola Kim v Ostravě. (Foto: Ivan Korč)

Výstižnější frázování a zpěvnější přednes houslistka předvedla v adagiudruhé věty, které je naplněno citově bohatou lyričností a krásnými hudebními myšlenkami. V poměrně prudkém tempu běžela třetí věta Allegro energico s akordicky vzletným, radostným tématem. Kontrastní téma je opět lyrické a je zakončeno rozmáchlou melodickou pasáží, která opět poukázala na mimořádnou techniku houslistky.

Fabiola Kim sklidila v Ostravě obrovský úspěch a publikum si vyžádalo ještě přídavek, který opět charakterizoval výstižně její instrumentální kvality. Kim má bravurní technické dispozice, její tón zní sametově, určitá překotnost a temperament jejího naturelu však místy potlačily detailnější výstavbu frází, využití zvukové barvy a zejména promyšlenější agogické odstínění. Lze však věřit, že tato mladá umělkyně zraje jako víno a všechno má teprve před sebou.

Autor recenze hodnotil pouze první polovinu koncertu. Ve druhé ještě zazněla Symfonie č. 2 B dur op. 4 Antonína Dvořáka.