V první polovině zazněly ukázky z francouzské opery lyrique, kterou ve Francii v 19. století reprezentovali zejména skladatelé Charles Gounod a Jules Massenet. Bulharská sopranistka Sonya Yoncheva se poprvé v Gongu představila árií Oh Dieu! Que de bijoux z opery Faust Charlese Gounoda. Její sametový soprán se rozezněl s přesvědčivostí ve výškách, stejně tak překvapil znělostí i ve spodních tónech.

Krásný byl také společný svatební duet z téže opery Il se fait tard. Adieu…Laisse-moi contempler ton visage, v němž se poprvé představil Petr Beczala. Polský tenor je témbrovým bohatstvím svého hlasu opravdu úchvatný a s velkou grácií vystavěl vzrušující melodickou linku árie do nejmenších detailů. Intonačně a výrazově bezchybný byl Bezcala také v nejvyšších tónech v exponovaném závěru árie.

Dále zazněly árie a duety z oper Julese Masseneta Manon a Werther. Zde se oba sólisté představili nejprve jednotlivě, v závěru první poloviny pak také excelovali společně v duetu Pardonnez-moi, Dieu de toutes puissance…Toi!Vous!
První polovina koncertu byla vystavěna z árií dvou francouzských skladatelů, což působilo mírně stereotypně, jednalo se též o posluchačsky poměrně náročné kusy, které byly dosti dlouhé. Nicméně oba sólisté v prvním dějství dokonale přesvědčili o svém pěveckém umění.

Druhá polovina byla koncipována velmi zajímavě. Zazněla pestrá paleta operního repertoáru od Bizetovy Carmen přes Dvořákovu Rusalku k Pucciniho Bohémě. Jednalo se o největší operní „hity“ a publikum také reagovalo na přístupnější repertoár mnohem bouřlivějším potleskem a hlasitým voláním „Bravo.“ Z Carmen zazněl proslulý duet z prvního jednání opery a také nesnadná květinová árieLe fleur que tu m´avais jetée v níž Bezcala naprosto exceloval.

Obrovský úspěch měla Yoncheva s árií Měsíčku na nebi hlubokém, která je považována za jednu z melodicky nejpůsobivějších árií světového operního repertoáru. Yoncheva také Rusalku zazpívala s obrovským citem a emocionálním výrazem, který mírně zahladil jemné nedostatky v artikulaci některých konsonantů.

Velkým zážitkem byl duet Parle-moi de ma mère z Carmen, který oba sólisté podali s niternou procítěností, jejich hlasy neobyčejně působivě ladily, včetně dramatického výrazu.

Je zajímavé, že publikum obvykle reaguje hlasitěji na mužské operní představitele, také v Gongu měl Bezcala u diváků mírně navrch. Jeho výkon byl od prvního do posledního okamžiku jednoduše úchvatný.

Yoncheva své pověsti operní divy také nezůstala nic dlužna a zejména v árii Si, mi chiamano Mimi z Pucciniho opery Bohéma se zaskvěla s veristickou přesvědčivostí. Dva přídavky Libiamo z La Traviaty a Lippen schweigen z Veselé vdovy byly skvěle vybrány a potlesk nebral konce.

Orchestr pod vedením Lukáše Borowizce hrál výborně, velice oceňuji naprostý přehled, který dirigent měl díky neustálému kontaktu se sólisty i orchestrem. Borowicz pečlivě hlídal nástupy, souhru orchestru, tempovou vyváženost sólistů a filharmonie.

Koncert, který na závěr sezóny nabídla Janáčkova filharmonie, lze považovat za velký dramaturgický, ale zejména umělecký přínos pro ostravskou hudební kulturu. Výkony, které zazněly, jsou srovnatelné se světovou produkcí a nebylo by na škodu v tomto duchu pokračovat i nadále. Operní nebe může nad Ostravou znít i častěji. Diváci to jistě i příště ocení s obrovským povděkem.