Janáčkova filharmonie přivítá 2. a 3. února 2017 na svých koncertech Ivo Kahánka, podle hodnocení mnoha odborníků našeho jednoho z našich nejlepších pianistů současnosti. Absolvent Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a AMU v Praze získal v roce 2004 jedno ze svých největších ocenění – absolutní vítězství v soutěži Pražského jara. Po Rudolfu Firkušném se pak o deset let později stal teprve druhým českým pianistou v historii, jenž vystoupil s věhlasnou Berlínskou filharmonií. Spolupracuje i s dalšími významnými světovými orchestry a dirigenty a své umění prezentuje po celém světě. Je považován za interpreta nevšední emocionální síly a hloubky.
V roce 2015 si díky svým vtipným odpovědím v televizním pořadu Všechnopárty získal příznivce i v řadách lidí, kteří se o vážnou hudbu příliš nezajímají. „Virtuozita je v podstatě v překladu odvaha, takže když už na to pódium vylezu, tak jsem vlastně hned virtuóz,“ řekl Kahánek mimo jiné v tomto pořadu.

V Ostravě budete s JFO v únoru hrát Bartókův Druhý klavírní koncert. Pamatujete si, kdy jste ho hrál poprvé?
Poprvé jsem tento koncert hrál na podzim na festivalu Janáček Brno a zážitek to byl lehce adrenalinový – před koncertem byla jen jediná zkouška. Naštěstí jsem měl k dispozici výborný orchestr a skvělého dirigenta Tomáše Braunera, takže vše dopadlo dobře.

Bartókovy koncerty jsou technicky náročné. Co je pro jejich zvládnutí nejdůležitější?
Na Bartókově koncertu je těžké prakticky vše – je mimořádně obtížný pro hlavu i ruce. Navíc Bartókův styl není typický, pracuje s klavírem dosti perkusivním způsobem ale zvukově nesmírně sofistikovaně, což ve výsledku skvěle zní, ale velmi nepříjemně se to hraje. Nejdůležitější ale podle mne je komplexní, skoro bych řekl dirigentská, představa o celém díle a vůle ji při každodenním cvičení mravenčím způsobem naplňovat. Bartókův 2. koncert je totiž v jednotlivých svých prvcích skladba, která pianistovi při cvičení nedává příliš pozitivních emocí, spíše mu neustále klade překážky. Cítíte se jako horník, který hledá zlatou žílu – víte, že tam je, ale její existenci takřka do poslední chvíle nic nenasvědčuje… Proto je třeba neustále si klavírní part zasazovat do celkové představy, protože jedině tak tato hudba odhalí svou neuvěřitelnou sílu a sugestivitu.

A rady pro laické posluchače – nač by se měli soustředit při poslechu?
Nejlepší je odložit všechna očekávání a předsudky a otevřít se hudbě.

A když už jsme zmínili slovo poprvé, zajímalo by mě, zda si vzpomenete na první vystoupení s Janáčkovou filharmonií?
Na to si vzpomínám velmi živě – bylo to mé první vystoupení se symfonickým orchestrem vůbec. Měl jsem 15 let a hráli jsme společně Lisztův Klavírní koncert č. 1. Byl to překrásný zážitek a nikdy na něj nezapomenu!

Jak moc ovlivňuje Váš výkon nástroj? A jak z tohoto pohledu dopadá Steinway JFO?
Nástroj má samozřejmě vždy velký vliv, vlastně Vám určuje hranice, kam až můžete ve výrazu jít. Navíc každá skladba klade na klavír jiné nároky – teoreticky by bylo ideální mít třeba na Chopinovy koncerty zcela jiný nástroj než na Bartóka. Steinway v JFO je krásný nástroj, i když poněkud intimněji laděný. Jeho zvuk inspiruje spíše k niterným náznakům než k orchestrální vřavě. Ale rozhodně umožňuje i tuto polohu, jen to nutí pianistu jít energeticky do extrému – což může být ostatně svým způsobem vzrušující…

A nabízí se další otázky, jaký vliv má dirigent, orchestr, sál nebo publikum?
Ptáte se velmi správně, neboť veškeré složky koncertu, včetně publika, se na výsledku podílejí a spoluvytvářejí ho. Já jsem typ pianisty, který dost vnímá energii z orchestru i ze sálu, takže pro mne je ten vliv docela podstatný. No a v repertoáru takto obtížném na přesnost a souhru není samozřejmě ani míra souznění s dirigentem a orchestrem vůbec zanedbatelná.

Koncerty hrajete zpaměti. Stalo se Vám někdy, že jste měl okno? Nebo jiný průšvih?
To víte, že stalo. Ne tak, že bych třeba nedohrál, ale stát se taková věc může každému. Navíc se nemusí přihodit jen pamětní výpadek – jednou jsem hrál nějakou komorní hudbu z not, které jsem si před koncertem ještě lepil k sobě. Jaký byl můj šok, když jsem v průběhu hraní najednou zjistil, že jsem si jednu stránku přilepil naopak… Docela by mne zajímal můj aktuální tep v tu chvíli – myslím, že dosahoval hodnot pro hospitalizaci 🙂

Jako teprve druhý český pianista v historii jste hrál s Berlínskými filharmoniky. Co se Vám v souvislosti s tímto koncertem vybavuje? A máte nějaké další mety?
Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků mého života, nejen samotný koncert, ale i příprava na něj a zkoušení. Vše je na takové úrovni, že máte pocit, že můžete u klavíru vzlétnout. Na druhou stranu psychický tlak není vůbec malý. Třeba vrcholový tenista zahraje za život miliony forhendů, zcela automaticky – ale pak přijde ten, který má zahrát při mečbolu ve Wimbledonu… Další mety samozřejmě mám – na světě je naštěstí spousta skvělých orchestrů i fascinujícího repertoáru!

V době, kdy jste studoval v Londýně, jste podle svých slov absolvoval 4 až 5 koncertů za týden. Jak často chodíte na koncerty teď? A který koncert jste navštívil naposled?
Můj dobrý kamarád, vynikající pianista jan Simon, vždycky říká: “Z koncertů chodím jen na svoje, a to ještě jen někdy.” Už jsem si na něj mnohokrát vzpomněl – je to paradoxní, ale kariéra profesionálního pianisty vlastně neumožňuje chodit příliš na  koncerty. Ale na skutečné lahůdky si čas udělám, Messiaenova symfonie Turangalíla s Českou filharmonií a Pierre Laurentem Aimardem byla, tuším, poslední.

Jak často a jak dlouho cvičíte?  Třeba v souvislosti s ostravským koncertem.
Cvičím v drtivé většině případů denně (jen občas si chvíli orazím, jako např. o uplynulých Vánocích) dle aktuální potřeby – což znamená čtyři až osm hodin denně. Ostravský koncert mne vyhání spíše k té horní hranici jednak obtížností repertoáru a také faktem, že je koncert v Ostravě, kterou považuji za domácí – a tudíž horkou – půdu.

Své zkušenosti předáváte svým studentům jako pedagog na AMU. Kterou radu považujete za nejdůležitější?
Nelze říct jednu univerzální radu, která pomůže každému. Spíše je nutné každému studentovi “stanovit diagnózu” a posléze také vhodnou terapii na jeho individuální interpretační problémy. Mou osobní pedagogickou ambicí je naučit studenta hudebně myslet a dát mu návod k použití klavíru tak, aby jím nebyl limitován.

Co Vás ještě čeká v roce 2017?
Je toho poměrně mnoho – z nejbližších koncertů bych jmenoval koncert a mistrovské kurzy v portugalském Portu, dvojité vystoupení na festivalu Printemps des Arts de Monte Carlo či sólový recitál v Londýně. Čekají mne však také domácí koncerty, z těch severomoravských se moc těším na konci března do Havířova.

A trochu z jiného soudku na závěr. Chystáte se letos pokračovat ve výuce lyžování, kterou jste započal loni v únoru?
Moc rád bych, i když nevím, jestli najdu alespoň týden volna v kuse. Když to nevyjde, začal jsem alespoň běhat – vánoční svátky totiž zanechaly příjemné stopy na mé duši ale už méně příjemné na mém těle 🙂

Další rozhovor najdete na www.ostravan.cz

***

Béla Bartók: Koncert pro klavír a orchestr č. 2

Skladatel Béla Bartók byl také vynikající klavírista s velmi bohatou sólovou koncertní činností. Není proto divu, že významné místo v jeho kompozičním dědictví zaujímají skladby pro klavír. Kromě mnoha sólových skladeb napsal pro svůj nástroj i trojici klavírních koncertů. Ke kompozici tohoto žánru se odhodlal až ve zralém věku – svůj První klavírní koncert napsal až roku 1926, tedy ve svých pětačtyřiceti letech. Koncert pro klavír a orchestr č. 2 dokončil v říjnu 1931. Poté se Bartók jako skladatel na několik let odmlčel a věnoval se dráze koncertního klavíristy.

Koncert je notoricky známý pro svou obtížnost. Slavný klavírista András Schiff o něm prohlásil: „Pro klavíristy, je to skladba na zlomení prstů. Je to pravděpodobně nejtěžší kus, který jsem kdy hrál, a obvykle při něm končím s klávesnicí pokrytou krví krví.“ Další vynikající pianista Stephen Kovacevich řekl, že to je nejvíce technicky náročná skladba, kterou kdy hrál a že mu málem ochrnuly ruce při studiu této skladby.“

Bartók sice koncert dokončil v roce 1931, ale premiéra se uskutečnila až 23. ledna 1933 ve Frankfurtu nad Mohanem. Frankfurt rozhlasový symfonický orchestr řídil Hans Rosbaud a v roli sólisty se představil samotný autor díla.

***

Ivo Kahánek hraje Bartóka
2.a 3. února 2017, 19 hodin
Dům kultury města Ostravy

Program:
Josef Suk: Pohádka zimního večera
Béla Bartók: Klavírní koncert č. 2 G dur
Johannes Brahms: Symfonie č. 1 c moll

Účinkují:
Ivo Kahánek – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Heiko Mathias Förster – šéfdirigent JFO

Vstupné od 160 Kč

Sdílet na Facebooku