Alena BAEVA
Houslistka Alena Baeva je považována za jednu z nejvíce vzrušujících, všestranných a okouzlujících sólistek, které dnes působí na světové hudební scéně. Její kariéra houslistky nejvyš­šího věhlasu rostla v posledních letech mimořádným tempem.V 73. sezoně JFO Baeva přijala roli rezidenční sólistky JFO a v Ostravě vystoupí třikrát.

Vracíte se do Ostravy, tentokrát jako rezidentní sólistka JFO. Co pro Vás tento návrat znamená?

Jsem velmi šťastná, že mohu opět hrát v Ostravě; tvořit hudbu právě s těmito hudebníky. Máte totiž úžasný orchestr. Bylo pro mne opravdu mimořádné objevit v této skupině takovou horlivost, úsilí o co nejvyšší kvalitu hraní a obrovskou radost ze společného muzicírování. To jsou pro mě nejdůležitější hodnoty. Takže pozvání, abych se vrátila do Ostravy v roli rezidenční sólistky, je pro mě ctí. A to, že můžeme náš vztah dále rozvíjet, je velmi cenné, protože dříve se velmi často stávalo, že jsem přijela, odehrála jeden, dva nebo tři koncerty, a to bylo všechno. Pak jsem jela zase k novému orchestru. Ano, i to je samozřejmě fascinující, ale hlouběji se ponořit do toho, co opravdu dokážeme, nastane, až když spolu budeme delší dobu. Na to se moc těším.

Pamatujete si svůj první koncert s Janáčkovou filharmonií?

Ano.

Jaký dojem na Vás tehdy udělal orchestr s publikem?

Vlastně mě fascinovaly. Nevěděla jsem, co můžu očekávat. Nepředpokládala jsem až tak kvalitní hru a tak znalé a lačné publikum. To samozřejmě vyžaduje roky a roky budování vztahu mezi orchestrem a publikem, tedy určitě promyšlenou dramaturgii a skutečnou péči o každý detail. Třeba jak vytvořit program, který je vzdělávací a zároveň i zábavný, který umožňuje objevovat všechny podoby, jež posluchačům může hudba nabídnout. Je zřejmé, že v zákulisí bylo odvedeno obrovské množství práce, protože výsledek je opravdu působivý.

Když hrajete s orchestrem, který dobře znáte, mění to Váš přístup k interpretaci? Přináší Vám to větší svobodu, nebo spíše větší zodpovědnost?

Vždycky je to zodpovědnost. Samozřejmě. Ale zároveň i větší svoboda. Je to jako mluvit se starým dobrým přítelem. Ono, povídat si s některými lidmi, je velmi snadné a příjemné. Můžeme se bavit opravdu o všem, o hlubokých tématech i velmi osobních věcech. Ale když mluvím se starým přítelem, je to ještě něco jiného. Je v tom tolik vrstev. Podobně je to i se všemi skladbami, které hrajeme společně s Janáčkovou filharmonií. Také postupně utvářejí náš vztah. A za to jsem velmi, velmi vděčná. Hráli jsme spolu Bélu Bartóka, Druhý houslový koncert s dirigentem Dmitrijem Jurovským, a pak Johannese Brahmse s Lionelem Bringuierem. Bylo to skvělé a zůstává to součástí našeho vztahu. A teď se moc těším na návrat, až navážeme na předchozí zkušenosti a začneme zkoušet nové dílo.

V Ostravě se staví nový koncertní sál. Co by podle Vás mělo být jeho podstatou, aby vzniklo ideální hudební prostředí?

To je krásná otázka. Myslím, že v Ostravě to nejdůležitější, tedy samotné jádro, bylo přítomno již před lety, ještě před vizí nového sálu. Jsou to totiž lidé, kteří tvoří úžasný tým. Jednak jsou to ti, kdo hrají v orchestru, a pak lidé, kteří chodí na koncerty. To vše je již velmi rozvinuté a více než připravené, aby naplnilo ten nový prostor a dalo mu nový život. A já jsem tolik, tolik nadšená, že snad brzy uvidím výsledek. Těším se už několik let.

V minulých letech se s Janáčkovou filharmonií Ostrava v roli rezidenčního sólisty představili Lukáš Vondráček, Federico Colli a Johannes Moser.

Soubory ke stažení

• Alena Baeva_rezidenční solistka JFO_foto Dita Pepe, Petr Hrubeš