Janáčkova filharmonie OstravaOstravan.cz: Houslistka Lisa Batiashvili s Janáčkovou filharmonií okouzlila Čajkovským, který hrál všemi barvami duhy

Ostravan.cz: Houslistka Lisa Batiashvili s Janáčkovou filharmonií okouzlila Čajkovským, který hrál všemi barvami duhy

Recenze převzata z www.ostravan.cz, autor: Milan Bátor

Dramaturgie Janáčkovy filharmonie se druhým koncertem nové sezóny zatřpytila jako duhová kulička proti slunci. Gruzínská houslistka Lisa Batiashvili ve středu v Ostravě po boku Janáčkovy filharmonie přednesla houslový koncert Petra Iljiče Čajkovského. Ostravské filharmoniky řídil francouzský hobojista a dirigent François Leleux.

Houslistka Lisa Batiashvili během středečního koncertu. 

Houslistka Lisa Batiashvili během středečního koncertu.
Foto: Ivan Korč

Hudba napsaná neupřímně je neživotná, řekl kdysi rezolutně Sergej Prokofjev. Ruský skladatel se neobával nahlédnout do hudební tradice předešlých století, neostýchal se ani vydat cestou vedoucí k syrové, kakofonní zvukovosti a strhující, frapantní rytmiky. Jeho Symfonie č. 1, op. 25 z roku 1917 se v melodice, rytmice a zčásti i v harmonii vědomě navrací k tvorbě Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta. Obrovský úspěch této symfonie u posluchačů i kritiky překvapivě nesdílel samotný skladatel, jehož vztah k svému juvenilnímu dílku (které možná tvořil s pověstným ironickým úsměvem), byl ambivalentní. Zhruba dvanáctiminutové dílo bylo na programu jako číslo jedna.

u0073_14_09_2016_korc

Razantní vpád prvního tématu Allegra první věty přichází bez introdukce. Leleux zvolil tempovou zdrženlivost, pomalejší rytmický pulz však provázely prokreslené instrumentální výkony v dřevěných nástrojích (s pověstným klokotáním fagotů v žertovném druhém tématu), sehranost a precizní vedení melodie s francouzskou nonšalancí a schopností vytáhnout z partitury její hudebně barevné dispozice. Prokofjevova první symfonie pod taktovkou Leleuxe skutečně zněla s půvabnou svěžestí, ať už se jednalo o Larghetto čiGavottu. Finální Molto vivace dirigent připravil jako vyvrcholení celku: prudké tempo ve vichru smyčců a razantní dynamické kontrasty se sešly ve vyrovnaném poměru. Filharmonici neměli s Prokofjevovým dílem nejmenší problém. Naopak, bylo zřejmé, že je jeho hudba baví a bezvadné provedení toho bylo důkazem.

2

Napsat v sedmnácti letech symfonii kdysi nebýval příliš velký problém. Mozart jich měl už v dětství hotových několik desítek, Mendelssohn jich stihl napsat rovných 12 (byť „jen“ pro smyčce) ještě než dostal občanku. A autor slavné Carmen George Bizet? Ten, byť od něj veřejnost netknutá klasikou zná pouze jednu operu, napsal svouSymfonii č. 1 C dur ve svých 17 letech. A je to hudba, která stojí za pozornost! Allegro vivo první věty přineslo v podání filharmoniků energicky řízné téma v elegantním provedení a rychlém tempu. Samozřejmostí opět byly výborné výkony jak v plně znějících smyčcích, tak v kontrastním lyrickém tématu, kde pozoruhodně vyzněly dechové nástroje (překrásné bylo hobojové sólo, ale i žesťové fanfáry v kvartách).

Druhá věta Adagio bylo doslova exhibicí sólového hoboje, jehož part zahrála hobojistka JFO s krásnou rozezpívaností a nádherně kultivovaným tónem. Orientální nádech této věty Leleux vystihl s opatrností a rytmicky precizními pizzicaty smyčců. Také třetí věta, která je scherzem, byla Janáčkovou filharmonií zahrána s obrovskou svěžestí. Zlomový okamžik se skrýval v dravé čtvrté větě, kde zejména smyčce v zběsilém motorickém tempu šestnáctin neupustily ani na okamžik od vynikající intonace a vkusného tvarování hýřivého melodického fondu skladatele.

4

Nejdůležitějším bodem večera však nebyly symfonie – byť velmi přesvědčivě zahrané. Magnetem koncertu byla gruzínská houslistka Lisa Batiashvili, která se Ostravě představila vůbec poprvé. Jak její výkon vlastně hodnotit? Jaká kritéria vztáhnout na hru tak bezchybnou a muzikantsky plnokrevnou? Batiashvili zahrála Čajkovského koncert D dur naprosto excelentním způsobem. Zvuk jejího nástroje disponuje neuvěřitelně průraznou razancí a témbrovou univerzalitou, takže její interpretace byla jasně čitelná a konkrétní do nejjemnějších pianissim.

u0535_14_09_2016_korc

Hledat v jejím provedení technické nedostatky by bylo čiré zoufalství ze dvou důvodů. Jednak by to bylo zbytečné, protože okouzlující Gruzínka zahrála neuvěřitelně famózně nejtěžší dvojhmaty, stupnicové pasáže i akordické rozklady v arpeggiích. Jednak také proto, že její technické dispozice nejsou samoúčelné, ale tvoří jen jeden z pilířů k mostu mezi skladatelem, interpretem a posluchačem. A ten most vystavěla Lisa Batiashvili z velmi pevných kvádrů, tesaných z poctivé matérie, která se jen tak nedá zničit. Říká se tomu krásně zapomenutým českým slovem zvnitřnění.

3

Dokonalá symbióza díla autora a interpreta našla také pevnou oporu ve skvělém výkonu filharmoniků, kterým Leleuxovo pojetí díla náramně svědčilo, Čajkovskij měl šmrnc jak v lyrických pasážích druhé věty, tak ve skočném finále. Užaslé publikum zahrnulo Batiashvili nadšenými ovacemi, po nichž zazněl ještě jeden přídavek. Pak už jen šťastné úsměvy, loučení a snad i trochu smutek, že už je po koncertě, že je nutno jít domů a odnést si vše „jen“ v uších a mysli. O tom už zázrak jménem hudba je. Janáčkově filharmonii, dirigentu Leleuxovi a zejména grandiózní Lise Batiashvili patří za středeční koncert obrovský respekt a uznání. Gruzínská houslistka Čajkovského koncert zahraje s filharmoniky také ve čtvrtek. V Ostravě na drahný čas naposled. Ale jistě ne navždy!