Janáčkova filharmonie Ostrava již ve čtvrtek (21. 9. 2017) zahájí 64. sezonu. V jejím čele stojí Jan Žemla, který v této pozici vstupuje do 6. sezony. Povídali jsem si s ním nejen o hudbě, ale také třeba o výtvarném umění nebo o vejcích.

– Jak se změnila dramaturgie od doby, kdy je jste nastoupil do funkce ředitele JFO?
Od začátku jsem se snažil, aby program JFO byl pestrý a zejména kvalitní po všech stránkách. V tomto duchu pokračujeme dále, neustále se zamýšlíme nad tím, co vlastně chceme každým koncertem sdělit, kdo je cílová skupina, koho bychom na koncertech rádi viděli atd. V tomto ohledu se naše nabídka postupně stále zřetelněji profiluje a rozšiřuje. Tzn., že pokud chcete slyšet koncert čistě klasické hudby, máte na výběr z několika cyklů. Pokud klasiku moc nemusíte a jste laděni spíše směrem k pop music, můžete navštěvovat naše koncerty v multifunkční aule Gong. Máte rádi klasiku, ale netroufáte si vykročit hned tím nejnáročnějším směrem? Je zde pro Vás cyklus moderovaných koncertů s největšími hity klasické hudby. Chcete vzdělat sebe i děti? Pak pro Vás máme připravenu řadu koncertů pro děti, workshopů, přednášek či komentovaných zkoušek pro všechny věkové kategorie. Máte rádi klavír? Je tu řada klavírních recitálů. Vzhledem k tomu, že je JFO v relativně stabilním stadiu, můžeme si také dovolit dělat menší kompromisy, věnujeme více času přípravě jednotlivých koncertů, zveme stále lepší hostující umělce. Důležité je mít jasnou uměleckou vizi a cíl, kterým je neustálé zlepšování a posun vpřed.

– Na který koncert se Vy osobně nejvíc těšíte v 64. sezoně?
Těch koncertů je samozřejmě hodně. Asi bych vyzdvihl celou řadu klavírních recitálů, která je v naší sezoně zcela novým prvkem. Zejména pak její poslední koncert, na kterém zazní celý monumentální cyklus Preludií a fug Dmitrije Šostakoviče v podání Saši Melnikova. To považuji za zcela unikátní. Dále jsem rád, že naše pozvání přijali pianisté Federico Colli, což je pro mě osobně objev roku a Lukáš Vondráček. Ovšem asi nejvíce se těším na provedení Šostakovičovy Symfonie č. 4. Myslím, že ta dlouho v Ostravě nezazněla, pokud vůbec. Skvělá věc, přelomové a mimořádně provozně náročné dílo. Všem ho doporučuji, je možné, že se v Ostravě pár desítek let zase neobjeví. 

– Jaký koncert byste doporučil člověku, který na koncertě nikdy nebyl?
Zcela jednoznačně celý cyklus C se známými moderátory jako Igor Chmela či Norbert Lichý. A vedle toho zase klasické kousky Čajkovského či Beethovena, to je hudba velmi přístupná.

 Pod Vaším vedením se v Ostravě již představila úctyhodná řádka řada sólistů Máte nějaký speciální zážitek s někým z nich? Kdo na Vás udělal největší (hudební nebo mimohudební) dojem?
Těch zážitků je opravdu velká spousta. Je pro mě nesmírně naplňující hovořit s nimi jako s přáteli, navíc o věcech, které nás opravdu zajímají bez žádného tlachání. Osobnosti typu Kirill Gerstein, Lisa Batiashvili, Johaness Moser, Vadim Gluzman…nicméně nejvíce mi asi utkvěl dirigent Michail Jurovskij. Je to již starší pán, který se osobně znal se Šostakovičem, bydlel ve stejném domě s Chačaturjanem, osobně zažil všechny osobnosti klasické hudby, které jsou pro mě legendami. Vzpomínám si např. na jednu historku, kterou vyprávěl při večeři po jednom z koncertů s Kirillem Gersteinem. Kirill se zmínil o tom, že nedávno narazil na video, kde hovoří sám Sergej Prokofjev, jeden z nejznámějších skladatelů dvacátého století. A Michail odvětil: “Ano, to video znám, nicméně si vzpomínám, že Prokofjev měl jiný hlas.“ Okamžitě jsem si v tu chvíli uvědomil, s kým mám tu čest.

– Jak dlouho dopředu se tak slavní interpreti oslovují?
O některé sólisty, jako je třeba Lisa Batiashvili, jsem usiloval i čtyři roky, běžné jsou dva až tři roky. Nejde samozřejmě jen o čas. Velcí umělci už si mohou vybírat a nemají problém vystupovat pouze a jen v prestižních destinacích jako je Vídeň, Londýn, Berlín. Musí mít důvod do Ostravy přijet. A ten se jim snažím dávat – i přes řekněme omezené finanční možnosti vždy přijedou do přátelského prostředí k připravenému orchestru a odjíždějí příjemně překvapeni celkovou atmosférou a naším přístupem. A pak mají chuť se vrátit či předat zkušenost svým kolegům nebo manažerům. Velmi důležitý je osobní kontakt jak s nimi, tak s jejich managementem. Tyto vztahy se budují roky…

– Jak vnímáte ostravské publikum?
Nepřestává mě překvapovat. Ať už svou otevřeností nebo konzervativností. Musím přiznat, že je pro mě při plánování koncertních sezon někdy těžko předvídatelné. Nicméně mám pocit, že jsem se s ním už trochu sžil. Ale samozřejmě platí jednoduché pravidlo. Pokud publiku nabídnete program či interpreta, o jehož kvalitě nejsou pochybnosti a interpret dostojí svému věhlasu, publikum to pozná a adekvátně zareaguje, ať je na programu cokoli. Tvrdím, že pokud je někdo otevřený tomu vyslechnout si koncert klasické hudby, dovede pak posoudit, zda se vystoupení podařilo či nikoli, a to i bez patřičné erudice. Všiml jsem si, že v 90 procentech případů je můj názor odborníka, pokud se jím mohu neskromně prohlásit, shodný s názorem laika. Takové je tedy ostravské publikum.

– Jak moc Vám Ostrava přirostla k srdci?
Za těch pět let jsem v Ostravě dá se říci trochu zapustil kořeny, zejména tedy ve vztahu k práci. Pracuji s kolektivem skvělých lidí, se kterými se známe a myslím, že se chápeme a respektujeme, i přes mou určitou tvrdohlavost, kterou musí kolegové snášet. Orchestr samotný je na vysoké úrovni, má však stále velký potenciál dalšího rozvoje, a to je pro mě asi zásadní motivace pokračovat a v tuto chvíli  si nedokážu představit změnu. Ostrava má stále co nabízet, posunuje se vpřed poměrně rychlým tempem, což je také dobře. Na druhou stranu musím přiznat, že “doma” tu nejsem. To jsem stále na Jižní Moravě a tak to asi zůstane, i kdybych působil kdekoli jinde. 

– Máte vůbec čas na nějakého mimohudebního koníčka?
Vzhledem k tomu, že se snažím svůj čas rozdělit především mezi rodinu a práci, na koníčky příliš času nezbývá. Hudba je stále mým největším koníčkem. Opravdu mě baví. Ale pokud  mám hovořit o mimohudebních, našlo by se jich možná dost. Pokud se něčím zabývám, věnuji se tomu naplno, hraničí to někdy až s posedlostí. V současné době je to výtvarné umění, zejména současná česká scéna. Pronikat do tohoto světa je pro mě velká radost. Pak samozřejmě obligátní trocha sportu, rád mám zejména horskou turistiku a via ferraty.

– Co máte v plánu do dalších sezón?
Jednoduše pokračovat v započaté práci, přinášet to nejlepší, mít neustále vyšší umělecké ambice. O programech jsem toho řekl myslím až příliš. Zásadní je v tuto chvíli také diskutovaná stavba koncertního sálu. Ta je pro náš další rozvoj z dlouhodobého hlediska naprosto nezbytná.

– Máte tu nějaká oblíbená místa (příroda, kultura, gastronomie)?
Ostrava a okolí samozřejmě skýtají mnohé krásy a požitky. Jsou to blízké Beskydy, každoročně se rád vracím na Hukvaldy, nedávno jsem navštívil Čeladnou. Mám rovněž rád velké ostravské parky a okolí Ostravice, kde se občas pokusím o nějakou tu sportovní aktivitu. Kultura – výrazně se koncentruji na klasickou hudbu, kromě JFO tedy Janáčkův máj, Svatováclavský hudební festival, operní produkce NDM. V nedávné době mě příjemně překvapily výstavy na Dole Michal, v rámci možností pravidelně navštěvuji Galerii výtvarného umění. V oblasti gastronomie bych v Ostravě uvítal ještě větší pestrost, nicméně situace se zlepšuje. Postrádám nebo jen možná neznám např. kvalitní indickou restauraci. Suverénně však u mě vede restaurace Comedor, mám-li být konkrétní.

– Jak by vypadala Vaše vysněná sezona?
V zásadě každá sezona je splněním mnoha mých snů, v tomto ohledu jsem velmi šťastný člověk. Nicméně snová sezona by byla taková, ve které bych opravdu nemusel dělat kompromisy, nemusel bych řešit finance. Pokud bych jich měl na hostující interprety řekněme trojnásobek, pracovalo by se lépe. Je však nutné říci, že i ten trojnásobek je stále zlomkem běžného rozpočtu průměrného německého či rakouského orchestru. Podstatně lepší situace je dokonce i v Polsku. Na druhou stranu by pak moje práce byla možná až příliš jednoduchá:-). A samozřejmě bych si přál, aby byli adekvátně ohodnoceni samotní členové orchestru. Aby nemuseli řešit existenční problémy a mohli se soustředit pouze na hudbu. I přes avizovaná zvyšování platů je situace opravdu tristní. Jsem si jist, že to by nás posunulo o úroveň výše. V hudbě se totiž nutně promítá to, co interpret prožívá. A pokud je zde kolektivně dlouhodobý problém, projeví se. Mám velké štěstí, že členové JFO stále hrají s chutí a hudba je pro ně na prvním místě.

–  Jak trávíte večery?
Většinou prací, která pro mě nekončí úderem páté hodiny odpolední. Večery jsou v naší branži pracovně mnohdy důležitější než dny. Velmi často je strávím na koncertě, po kterém obvykle následuje setkání s interprety. Řešíme např. možnosti dalšího angažmá, repertoár, rozebíráme právě skončený koncert. Pokud nejsem na koncertě, věnuji se s kolegy přípravě další koncertní sezony. Večer je pro mě totiž nejklidnější část dne a otvírá tak prostor určité kreativitě. Sporadicky sednu ke klavíru, který zůstal mým velkým koníčkem. Nicméně musím konstatovat, že s nepravidelností, s jakou se samotné hře věnuji, je to spíše k vzteku. Tím více si uvědomuji, jak náročné je povolání interpreta. A samozřejmě mám i pár přátel, se kterými se rád potkám. Pokud jsem doma, tak pochopitelně s rodinou, což mi přináší největší radost.

– Vaříte si tady v Ostravě sám?
Ano, občas. Ale mé schopnosti jsou v tomto ohledu značně omezené.  

– Nějaký oblíbený recept?
Míchaná vejce na tisíc způsobů:-).

– Kde jste strávil letošní dovolenou?
Letošní dovolenou jsem strávil převážně v České republice, samozřejmě s rodinou. Konkrétně v Českém ráji a doma, tedy v obci jménem Drnovice. Musím říci, že trávit dovolenou u nás je pro mě čím dál zajímavější, je zde neustále co objevovat. Letos mě např. velmi překvapila Galerie Josefa Jíry na Malé Skále, kromě krás přírody, samozřejmě. Navíc se během roku nacestuji do zahraničí poměrně dost během koncertních turné nebo pracovních jednání. Tak to bylo i na začátku léta, kdy jsem absolvoval s JFO koncerty v Německu a Švýcarsku a následně v Krakově. Neminulo mě ani naše vystoupení na Colours of Ostrava. Nejlepší však byla prostě letní pohoda v rodinném kruhu, což mi po hektickém konci sezony opět dodalo energii.

Sdílet na Facebooku