Janáčkova filharmonie OstravaB2: Vondráček hraje Rachmaninova

B2: Vondráček hraje Rachmaninova

Koncert je vyprodán, ale ještě si můžete koupit vstupenky na dopolední generálku (od 10 hodin) zde.

Program:
Sergej Rachmaninov: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll op. 30
Johannes Brahms: Symfonie č. 2 D dur op. 73

Účinkují:
Lukáš Vondráček – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Eiji Oue – dirigent

Jedenatřicetiletý opavský rodák Lukáš Vondráček je po svém slavném vítězství v nezvykle náročné bruselské klavírní soutěži královny Alžběty v roce 2016 na roztrhání a pódia si pečlivě vybírá. Nyní přijíždí do Ostravy se Třetím koncertem největšího hudebního melancholika Sergeje Vasiljeviče Rachmaninova. Toto dílo autor preferoval před svým slavnějším druhým koncertem, prý se lépe hraje. Tento kus patří k tomu nejobtížnějšímu, co kdo kdy pro klavír napsal.
Žánr symfonie prožil svůj první zlatý věk v rukou Haydnových, Mozartových a především Beethovenových, pak ale vyšla z módy a věnovali se jí spíše autoři druhé kategorie, v módě byla symfonická báseň. Tento stav trval až do poloviny 70. let 19. století, kdy se před Beethovenovým odkazem sklonili Brahms a Dvořák a učinili ze symfonie úhelný kámen tvorby řady pozdějších skladatelů. Zatímco Dvořák komponoval snadno, své skladby v podstatě sypal z rukávu a v této době už měl pět symfonií hotových, Brahms cizeloval svůj první pokus o navázání na Beethovena více než dvacet let. Svoji druhou symfonii ale už napsal během jediného léta 1877 při dovolené na venkově a naplnil ji zvláštní směsí melancholie a pastorální nálady.

Vítěz Mezinárodní klavírní soutěže královny Alžběty z roku 2016 Lukáš Vondráček má před sebou vzrušující sezónu 2017/18. Čekají ho debuty s Tokyo Metropolitan Orchestra v tokijské Suntory Hall, s Moskevským státním symfonickým orchestrem ve Velkém sále moskevské konzervatoře, s Nizozemským filharmonickým orchestrem v Concertgebouw v Amsterdamu a Symfonickým orchestrem Antverpy.
Vrací se také do Baltimorského symfonického orchestru (Marine Alsop), do Oslo Philharmonic Orchestra (Vasily Petrenko), do Orchester National de Belgique, zavítá také do Prahy, Bournemouth a Sydney. Recitály uskuteční ve Wiener Konzerthaus, hamburské Elbphilharmonie, v Louvre, opětovně v Concertgebouw, Philharmonie Luxembourg, Portlandu, Chicagu a na festivalech PianoEspoo ve Finsku a Rheingau Musik Festival. Sezónu zahájil turné po Brazílii s recitály a orchestrálními koncerty v Belo Horizonte, São Paulu a Florianópolisu.
Byly mu teprve čtyři roky, když absolvoval své první veřejné vystoupení. Dalším významným mezníkem v jeho kariéře byl v 15 letech jeho debut s Českou filharmonií a Vladimírem Ashkenazym (2002). Ten byl následován významným turné po USA v roce 2003. Díky své přirozené a nepopiratelné muzikálnosti a pozoruhodné technice je označován za talentovaného a zralého interpreta. Spolupracoval s dirigenty jako Paavo Järvi, Gianandrea Noseda, Yannick Nézet-Séguin, Marin Alsop, Christoph Eschenbach, Pietari Inkinen, Vasily Petrenko, Jakub Hrůša, Anu Tali, Xian Zhang, Krzysztof Urbański, Stéphane Denève a Elim Chan.
K posledním zaznamenáníhodným koncertům patří jeho vystoupení s Philadelphia Orchestra, Petrohradskou filharmonií, symfonickými orchestry New Jersey a také recitály v Divadle Mariinsky, v Bombaji, v Singapuru, v lipském Gewandhausu, na festivalech Flagey v Brusselu a na Menuhin Festival v Gstaadu.
Kromě již zmíněného vítězství v prestižní soutěži královny Alžběty má na kontě i další významná ocenění.  Patří k nim první ceny na Mezinárodních klavírních soutěžích Hilton Head a San Marino, na Mezinárodní klavírní soutěži Unisa v Pretorii v Jižní Africe, nebo cena poroty na Mezinárodní klavírní soutěži Van Cliburn (2009).
Po studiu na hudební akademii v Katovicích a na Vídeňské konzervatoři získal Lukáš Vondráček diplom také z New England Conservatory v Bostonu (2012), kde studoval pod vedením Hung-Kuan Chen.
Jeho první komerční nahrávka – sólové album vydané u Octavia Records vyšlo v roce 2004. Další pak následovalo v roce 2012. Jeho nejnovější nahrávka s díly Brahmse vyšla na podzim roku 2013 ve vydavatelství ORF.

Vyhlášený svými „mimořádnými interpretacemi“ (La Nacion) a svou „značkou dobrého humoru… a skvělé energie“ (BackTrack) dirigent Eiji Oue během své kariéry řídil řadu předních světových orchestrů, včetně New York Philharmonic, Philadelphia Orchestra, Frankfurtského rozhlasového symfonického orchestru nebo Mnichovské filharmonie. V současné době je čestným dirigentem obou osackých orchestrů, u kterých působil jako hudební ředitel v letech 2003-2011 a také u NDR Radiophilharmonie v Hannoveru, kde byl v letech 1998 až 2009 šéfdirigentem. To svědčí o velkém uznání jeho umělecké práce, protože o udělení tohoto titulu hlasoval jednomyslně celý orchestr. Pozici hudebního ředitele orchestru zastával také v Minnesotě (1995-2002) a u Barcelonského symfonického orchestru (2006-2010). Když byl hudebním ředitelem Grand Teton Music Festival ve Wyomingu (1997-2003) zasloužil se o to, že festival se především díky každoročnímu slavnostnímu koncertu 4. července, stal největší a nejoblíbenější událostí v tomto regionu.
Nedávné a nadcházející události jeho kariéry zahrnují např. rozsáhlé světové turné oslavující sté výročí Tokijské filharmonie, zájezdy do Japonska a Jižní Ameriky s NDR Radiophilharmonie, hostování na festivalu ve Varšavě nebo řízení cyklu amerického repertoáru k poctě Leonarda Bernsteina v letošní sezóně ve Wroclawské filharmonii. Dalšími významnými hostováními byly ty u Malajské filharmonie, Teatro Colon v Buenos Aires, Orquestra Sinfônica Brasileira, Šanghajského symfonického orchestru, Guangzhou Symphony, Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI v Turíně, MDR Sinfonieorchester v Lipsku, Orquesta Sinfonica de Castilla y Leon, Junge Deutsche Philharmonic, Janáčkova filharmonie Ostrava, Bělehradská filharmonie, Orchestr della Toscana, Orchestra Sinfonica Siciliana, Orquesta Sinfonia de Tenerife a Orquesta de Valencia.
Narodil se v roce 1957 v Hirošimě do rodiny bývalého samuraje.  Jako čtyřletý začal hrát na klavír, ale od 15 let se zaměřil na dirigování. Rok 1978 byl rokem, který změnil jeho život. Seiji Ozawa ho přivedl do letní školy v Tanglewoodu v USA. A tam se Eiji Oue setkal s Leonardem Bernsteinem, který se od té doby stal jeho nejdůležitějším mentorem.