Recenze

Jean Sibelius
Finlandia

Edvard Hagerup Grieg
Ve sluji krále hor

Einojuhani Rautavaara
Cantus articus

Eugen Kapp
Kalevipoeg, část z baletní suity

Arvo Pärt
Fratres, skladba pro housle, smyčcový orchestr a bicí nástroje 

Richard Wagner
Příchod bohů do Valhally

Bedřich Smetana
Hakon Jarl

Vladimír Polák – moderátor
Petr Benda – housle
Janáčkova filharmonie Ostrava
Risto Joost – dirigent

Kdykoliv slyšíme hudbu Edvarda Griega, vybaví se nám zasněžené vrcholky hor, jasné měsíční noci, chladné fjordy a rozsáhlé lesy nedotčené civilizací. To vše neopakovatelně poeticky a svým způsobem něžně zakomponoval do svých děl. Světově proslulé jsou jeho dvě orchestrální suity Peer Gynt, vytvořené z původní scénické hudby k Ibsenově dramatu. Jeho finský protipól Jean Sibelius kromě přírody věnoval pozornost i finskému národnímu eposu Kalevala, jež se stal východiskem jeho symfonických básní. Z germánských mýtů pak čerpají téměř všechny práce Richarda Wagnera. Nejdůležitější z tohoto hlediska jsou: Prsten Nibelungův, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští a Parsifal. Současný estonský skladatel Arvo Pärt se stal oblíbencem západního světa nepochybně proto, že ve své hudbě vyhmátl cosi, po čem žízní společnost: zpomalení, vnitřní klid a tichou krásu všude kolem nás. Svou hudební techniku pojmenoval tintinnabuli (latinské slovo zvonky). Skladatel ji popisuje takto: „Zjistil jsem, že stačí, když zazní jediná nota. Tato nota, tichý zvuk nebo okamžik ticha je mi příjemný. Pracuji s několika málo elementy, stavím z jednoduchých materiálů, trojzvuků v jedné tónině. Tři tóny souzvuku jsou jako zvonky, proto používám tento název.“