Janáčkova filharmonie OstravaKoncertyO3 Vranického Symfonie míru

27. 10. 2026
19:00 hod.
90 minut
Opava, kostel sv. Václava
od 560 Kč

O3 Vranického Symfonie míru

PROGRAM

Ludwig van Beethoven


Coriolanus, předehra op. 62 (8’)
Více informací

Završitel hudebního klasicismu Ludwig van Beethoven (1770–1827) patosem své tvorby, výběrem hrdinských námětů a užíváním nekonvenčních výrazových prostředků v mnohém předznamenal následující slohové období romantismu. Jeho předehra Coriolanus op. 62 byla napsána v roce 1807, tedy v těsné časové blízkosti kompozice Razumovských kvartetů, prvních dvou verzí jeho jediné opery Leonora (později uváděná jako Fidelio), Houslového koncertu a Čtvrté i Páté symfonie. V této době se skladatel vzpamatovával z otřesu způsobeného neopětovanou láskou k mladé vdově po hraběti Josephu Deymovi, k Josephine von Brunswickové, kterou učil hrát na klavír. Zároveň však měl za sebou jinou vážnou duševní krizi, jež souvisela s jeho sžíravým vnitřním bojem s postupující hluchotou. Ta mu později zabránila v aktivní i pasivní participaci na koncertním dění. Smysl svého života pak mohl hledat výhradně v kompoziční činnosti. Beethoven se v oné době intenzivně zabýval otázkami hrdinství a vysokými humánními myšlenkami o konečném spasení všehomíra, což se projevilo ve zvýšeném patosu jeho kompozic. Byl právě na vrcholu tvůrčích sil a vypouštěl do světa jedno kvalitní dílo za druhým.

Coriolanus je předehrou ke stejnojmenné tragédii na téma z dějin starověkého Říma od rakouského pokrokového literáta Heinricha Josepha Collina (1771–1811), jehož dílo Beethoven obdivoval. Tato ve své době úspěšná divadelní hra ve verších je adaptací někdejšího dramatu Williama Shakespeara o vojevůdci z 5. století před naším letopočtem, který se stal obětí spiknutí. Beethovenova skladba vyjadřuje jeho vlastní dojmy z divadelní hry. Je komponována v sonátové formě a postavena na práci s dvěma kontrastními tématy, jež podle mnoha vykladačů díla německého hudebního génia znázorňují vnitřní boj titulního hrdiny. Beethovenova předehra Coriolanus byla poprvé provedena na koncertu ve vídeňském paláci knížete Lobkowicze v březnu 1807. Spolu s ní tehdy zazněly další dvě skladatelovy žhavé novinky – Čtvrtá symfonie a Čtvrtý klavírní koncert.

Ondřej Brousek


Koncert pro housle a orchestr in D (26’) – světová premiéra skladby na objednávku JFO
Více informací
Andantino con moto
Adagio spiritoso
Vivace. Presto
Ondřeje Brouska (*1981) širší veřejnost zná především jako herce, je však také aktivním režisérem, muzikantem ve skupině Monkey Business a publiku pravidelně dokazuje, že oplývá i skladatelským talentem. Narodil se v Praze do herecké rodiny Brousků a na místní konzervatoři vystudoval hudebně-dramatický obor. Své první angažmá získal v Divadle Na Fidlovačce, kde zaujal nejen jako jevištní umělec, nýbrž i coby autor scénické hudby nebo muzikálu Carmen (2003), který byl následován dalšími úspěšnými tituly, jako jsou například Adéla ještě nevečeřela, Kniha džungle, Do nebes apod. Ondřej Brousek je autorem tří symfonií a řady dalších skladeb, zejména orchestrálních, v nichž úspěšně navazuje na nejlepší tradice symfonické hudby 20. století. Jeho zalíbení v bohatě obsazeném symfonickém orchestru ilustruje i Houslový koncert D dur, který vznikl na objednávku Janáčkovy filharmonie Ostrava a dnes zazní ve světové premiéře. Tato třívětá skladba s virtuózním houslovým partem byla napsána přímo pro sólistu dnešního koncertu Romana Patočku.

/přestávka/

Pavel Vranický


Symfonie c moll op. 31 (32’)
Více informací
I. Andante maestoso. Allegro molto. Tempo di marcia, più maestoso, più Allegro. Tempo primo
La Révolution
Marche des Anglais
Marche des Autrichiens et Prussiens

II. Adagio affettuoso
Le sort et la mort de Louis XVI
Marche funèbre

III. Allegro
Marche des Anglais
Marche des Alliés
Tumulte d’une bataille

IV. Andante grazioso. Allegro vivace
Négociations de paix
Cris de joie pour la paix restituée

Rodák z Nové Říše u Telče Pavel Vranický (1756–1808) byl odchovancem latinské školy premonstrátského kláštera ve svém rodišti. Dále se vzdělával v teologii v Jihlavě a Olomouci, v roce 1776 se však natrvalo usadil ve Vídni, kde jej čekala hvězdná hudební kariéra na prestižních postech. Jakožto vynikající houslista vstoupil do služeb knížete Mikuláše Esterházyho, v jehož eisenstadtském orchestru se seznámil s Josephem Haydnem. Vranický se znal také s Ludwigem van Beethovenem a zasloužil se o provedení jeho první symfonie. Kolem roku 1785 pak nastoupil na místo ředitele dvorního operního orchestru ve Vídni. Na popud Pavla Vranického za ním odešel i jeho mladší bratr Antonín, který se zde prosadil především jako vyhledávaný houslista a autor skladeb pro svůj nástroj.

Pavel Vranický je typickým skladatelem vrcholného klasicismu, který skvěle ovládá kompoziční techniku a má cit pro zvukovou barvu. Svými díly zasáhl téměř do všech oborů včetně opery a baletu. Ve své době byl ve Vídni neobyčejně populární, v čemž zastiňoval i Wolfganga Amadea Mozarta, s nímž jej mimochodem pojí stejný rok narození.

Symfonií c moll „La paix“ op. 31 pro smyčcový orchestr Pavel Vranický roku 1797 zareagoval na uzavření míru mezi Francií a habsburským Rakouskem, který tehdy znamenal naději, že oba státy spolu přestanou válčit. Další vývoj událostí ovšem nezabránil velkému evropskému krveprolévání, které označujeme jako napoleonské války. Plný název této skladby zní Velká symfonie charakteristická pro mír s republikou Francouzskou. Dobová politická cenzura její provádění zakázala. Jedná se o čistě programní skladbu, přičemž sám autor nám její obsah napovídá pomocí názvů jednotlivých částí. První věta je psaná v sonátové formě se dvěma reprízami. Její první úsek zobrazuje neklid Velké francouzské revoluce, která měla ambici realizovat myšlenky humanistů o občanských svobodách a rovnosti všech lidí, zároveň však byla neobyčejně krvavá a vyžádala si řadu obětí. Následuje pochod Angličanů – spojenců Rakouska v protifrancouzské koalici – a poslední exponované téma zobrazuje pochod Rakušanů a Prusů, tehdy ještě rovněž spojenců. Nejznámější obětí francouzské revoluce byl král Ludvík XVI., jehož revolucionáři popravili. Tento čin vyvolal ve vladařích evropských monarchií zděšení a obavy, že by mohli dopadnout stejným způsobem. Habsburské Rakousko v tom nebylo výjimkou – konečně, spolu s Ludvíkem skončila v rukou kata i jeho manželka Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie. Osudu tohoto krále je věnována druhá pomalá věta symfonie, v jejímž náhlém fortissimu s tympánem slyšíme pád gilotiny i následný pohřební průvod. Ve třetí části se navrací téma anglického pochodu i materiál pochodu spojenců. Výstřely nás pak uvedou do barvitého hudebního zobrazení bitevní vřavy. Pastorální téma na začátku poslední věty předznamenává část znázorňující mírové naděje, které se vyplní ve smířlivém a zároveň triumfálním závěru celé skladby. Svou vnitřní soudržností i podobným tematickým zaměřením bývá Vranického „Mírová symfonie“ srovnávána s Beethovenovou Eroicou, jež vznikla o sedm let později.

Text ke skladbám připravil: Petr Ch. Kalina

ÚČINKUJÍ

Roman Patočka – housle
Více informací

Houslista Roman Patočka patří mezi výjimečné osobnosti současné generace sólistů. Od sezóny 2020/2021 je koncertním mistrem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Po absolvování Pražské konzervatoře (Dagmar Zárubová) a Akademie múzických umění (Ivan Štraus) pokračoval v prohlubování zkušeností na zahraničních hudebních institucích: v Utrechtu (Keiko Wataya), v Lübecku (Shmuel Ashkenasi) a v Berlíně na Musikhochschule „Hanns Eisler“, kde v únoru 2009 u Stefana Picarda dokončil mistrovský diplom. Zúčastnil se mnoha mistrovských kurzů s předními interprety současnosti (Ruggiero Ricci, Hagai Shaham, Erich Gruenberg, Mirjam Fried, Menahem Pressler, Leon Fleisher, Ida Haendel, Georgy Pauk, Vadim Gluzman).

Široký studijní záběr dokázal dokonale zužitkovat na řadě hudebních soutěží. Je vítězem a laureátem soutěže Pražského jara, Leopolda Mozarta v Augsburgu, Pabla de Sarasateho v Pamploně, Václava Humla v Záhřebu, Flame v Paříži, Maxe Rostala v Berlíně a dalších. Vystupuje jako sólista s renomovanými orchestry v České republice i v zahraničí (Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Hamburští symfonikové, Nagojská filharmonie, Symfonický orchestr Navarra, Záhřebská filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Pražská komorní filharmonie). Spolupracoval s Jiřím Bělohlávkem, Vladimírem Válkem, Jakubem Hrůšou, Douglasem Bostockem, Heikem Mathiasem Försterem, Georgem Fritzschem, Vojtěchem Spurným, Janem Talichem či Stanislavem Vavřínkem. Pod taktovkou Sira Charlese Mackerrase provedl Janáčkovo Putování dušičky se Státní filharmonií Brno a spolupracoval s Komorním orchestrem Berg na světové premiéře České rapsodie pro housle a orchestr Bohuslava Martinů. V roce 2014 provedl světovou premiéru Houslového koncertu Adama Skoumala na festivalu Pražské jaro.

V sezóně 2008/2009 byl koncertním mistrem Německého symfonického orchestru Berlín. V roce 2015 debutoval s Českou filharmonií v Houslovém koncertu Jana Hanuše. Je členem klavírního Eben tria a Talichova kvarteta. Spolupracuje se špičkovými českými i zahraničními interprety, jako jsou Jiří Bárta, Igor Ardašev, Adam Skoumal, Martin Kasík, Radek Baborák, Roberto Giordano, José Gallardo, Maciej Pikulski, Jennifer Frautschi či Daishin Kashimoto.

Českou republiku reprezentoval na světové výstavě EXPO 2005 v japonském Aichi. Vystoupil na festivalech Les Heures Romantiques au Pays de Monthodon, Lange Nacht der Musik ve Vídni, Les Journées Romantiques du Vaisseau Fantôme v Paříži, Shafran Festival na zámku Waldenburg, Pražské jaro, Chopinův festival v Mariánských Lázních, Pražské hudební slavnosti a dalších. Účinkoval v řadě AVRO Klassiek v amsterdamské Concertgebouw a v cyklu Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii. V roce 2008 bylo vydáno ve Francii jeho debutové CD s klavíristou Frédéricem Lagardem. O tři roky později nahrál čtyři houslové koncerty Františka Bendy společně s Pražským komorním orchestrem bez dirigenta. Natočil snímky pro Český rozhlas, BBC Radio 3, ORF, Radio 4 Netherlands, Radio Classique, Rumunský rozhlas a japonskou televizi NHK.

Janáčkova filharmonie Ostrava

Jiří Habart – dirigent
Více informací

Jiří Habart je jedním z nejpůsobivějších dirigentů mladé české generace a od sezóny 2026/27 je hudebním ředitelem Filharmonie Hradec Králové. Je laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže Zoltána Kodálye v Debrecínu (2023) a získal také zvláštní ceny udělované Maďarskou státní operou, orchestrem Budafok Dohnányi Budapešť a Kodály Philharmonia Debrecen. Ve stejném roce byl s Londýnským symfonickým orchestrem jmenován finalistou prestižní dirigentské soutěže Donatelly Flick.

Mezi jeho nedávné mimořádné výkony patří debuty s Maďarskou státní operou, Budafok Dohnányi orchestrem, Velšskou národní operou, Slovenskou filharmonií, PKF Prague Philharmonia, Sinfonia Varsovia, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Národním divadlem v Praze (Così fan tutte), Národním divadlem Brno (Labutí jezero, Louskáček), Pardubickou komorní filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK a Slovenskou Sinfoniettou. V probíhající sezóně jej čeká debut s Varšavskou filharmonií a poté se vrátí k orchestru PKF Prague Philharmonia a do Národního divadla v Praze, kde bude dirigovat Dona Giovanniho.

Od dvanácti let studoval hru na housle na Základní umělecké škole v Litomyšli a na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Později se věnoval orchestrálnímu dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pod vedením Jakuba Kleckera a Tomáše Hanuse a sborovému dirigování u Blanky Juhaňákové. Jeho hudební vzdělání bylo dále obohaceno mistrovskými kurzy u Tomáše Netopila, Kirka Trevora, Zsolta Nagyho a Marka Stringera. Kromě toho se věnoval studiu barokní hry na housle u renomované specialistky na historické interpretace Lenky Torgersen (umělecké vedoucí Collegium Marianum). Je držitelem stipendia Bayreuther Festspiele z roku 2014.

Spolupracoval s předními orchestry po celé Evropě, včetně London Symphony Orchestra, NDR Elbphilharmonie Orchester, Sinfonia Varsovia, Kodály Philharmonia Debrecen, Filharmonie Brno, Janáčkovy filharmonie Ostrava, Moravské filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů, Plzeňské filharmonie a Jihočeské filharmonie. V rámci Mezinárodního festivalu Janáček Brno v roce 2018 dirigoval dvě soudobé opery. Od sezóny 2019/2020 působí jako dirigent v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde jeho působení zahrnuje operu i balet. Mezi jeho inscenace patří La Traviata, Nabucco (Verdi), Rusalka (Dvořák), Dalibor, Dvě vdovy, Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách (Smetana), Manon (Massenet), La scuola de’ gelosi (Salieri), Lazebník sevillský (Rossini), Così fan tutte (Mozart), Il ballo delle ingrate (Monteverdi), Il cappello di paglia di Firenze (Rota), Louskáček (Čajkovskij), Le Corsaire (Adam) a Dangerous Liaisons (Maskat). Je pravidelně zván na významné české festivaly, mezi které patří Pražské jaro, Smetanova Litomyšl nebo Bennewitzův festival v České Třebové.

Houslový koncert in D Ondřeje Brouska vznikl na objednávku Janáčkovy filharmonie Ostrava a jeho světová premiéra se uskuteční za finanční podpory Ochranného svazu autorského (OSA).OSA – Ochranný svaz autorský