Klavírní Concertino Leoše Janáčka v konfrontaci s živelnou hudbou, jejíž kořeny vyrůstají z bohaté kultury Rumunska, představí umělci, kteří tuto hudbu mají neodmyslitelně v krvi: energický rumunský klavírista Daniel Ciobanu a Romanian Chamber Orchestra s dirigentem Gabrielem Bebeseleou.

ZMĚNA PROGRAMU

PŮVODNÍ PROGRAM

George Enescu
Pastorale fantaisie

Dinu Lipatti
Concertino v klasickém stylu op. 3

Leoš Janáček
Concertino, JW VII/11

György Ligeti
Concert Românesc

NOVÝ PROGRAM

Béla Bartók
Rumunské lidové tance, BB 76

Leoš Janáček
Concertino, JW VII/11

Dinu Lipatti
Concertino v klasickém stylu op. 3

George Enescu
Oktet C dur op. 7

Daniel Ciobanu – klavír
Romanian Chamber Orchestra
Gabriel Bebeselea – dirigent

Rumunské lidové tance Bély Bartóka vznikly roku 1915 nejprve jako klavírní cyklus a o dva roky později je autor upravil pro malý orchestr. Bartók v nich vychází z autentických melodií, které zaznamenal během svých sběratelských cest po Transylvánii. Krátké, výrazově koncentrované části zachycují živost, rytmickou ostrost i osobitou barevnost rumunského folkloru, který se stal jedním z důležitých inspiračních zdrojů hudby 20. století. Janáčkovo Concertino pro klavír a komorní ansámbl z roku 1925 představuje zcela osobitý zvukový svět, který se podobně jako Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky obrací do světa přírody. „Je tam cvrček, mušky, srnec – bystřina družná – no a člověk“, napsal o svém díle Janáček Kamile Stösslové. I po sto letech, které letos uplynuly od premiéry Concertina, proudí z tohoto skvostu komorní hudby neobyčejná mladistvá energie a svěžest. S osobností George Enesca je volně spojen také Dinu Lipatti, jehož talent skladatel podporoval už od mladých let. Lipatti vstoupil do hudebních dějin především jako mimořádný klavírista, okrajově se však věnoval také kompozici. V jeho Concertinu v klasickém stylu op. 3 z roku 1936 se odráží inspirace hudbou Josepha Haydna i Johanna Sebastiana Bacha, přetavená do elegantního, průzračného a hravého neoklasického tvaru. Večer uzavře Oktet C dur op. 7 George Enesca, dílo mladého autora na prahu mimořádné mezinárodní kariéry. Enescu jej dokončil roku 1900, kdy mu bylo devatenáct let, a už v této rozsáhlé kompozici pro smyčcový oktet prokázal pozoruhodnou kompoziční vyspělost. Dílo spojuje pozdně romantickou expresivitu, bohatou melodiku a téměř symfonické myšlení s komorní jemností a detailní prací se zvukem jednotlivých nástrojů.