Janáčkova filharmonie OstravaNovinkyJiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“

Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“

05. 11. 19

Dokumentární film uvádí Kino Art 13. 11. 2019 od 16.30 (Dům kultury města Ostravy)

Jiří Bělohlávek řídil Janáčkovu filharmonii Ostrava naposled na zahajovacím koncertě Janáčkova máje v roce 2004. Na programu byla Janáčkova Sinfonietta a Dvořákův Koncert pro klavír a orchestr g moll (Gerhard Oppitz).

Být vždy sám sebou. I v těch nejtěžších chvílích. Takové je klíčové poselství příběhu výjimečného umělce, bývalého šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka. Štáb dokumentaristy Romana Vávry sledoval poslední dva roky mistrovy životní pouti, aby autenticky zachytil jeho odhodlání, upřímnost, hudební brilanci i vytříbený smysl pro humor a mimořádnou schopnost empatie vůči své rodině i blízkým spolupracovníkům. Snímek není klasickou biografií jako spíš intimní reflexí závěrečné etapy života a tvorby legendárního dirigenta, z jehož odkazu budou těžit ještě další generace umělců.

Proč tento film:
„Výborný dokument o Jiřím Bělohlávkovi nás nechává nahlédnout do kuchyně jeho tvůrčího procesu, filosofie a přístupu nejen k hudbě, ale i životu. Dokumentarista Roman Vávra se snaží dostat pod kůži tomuto výjimečnému člověku a jedinečnému umělci a daří se mu to, neboť na to jde přes muziku, a to je jediná možná cesta, jak potvrzuje i sám Jiří Bělohlávek. Opravdu není nadnesené říci, že celý film je symfonií. Melodickou symfonií o krásném a inspirativním člověku. O neopakovatelných chvílích, kdy se Jiřímu Bělohlávkovi odehrává muzika v hlavě, ne jen před taktovkou. A hlavně o tom, jak je možné být profesionální, silný, cílevědomý, zaťatý a přitom pokorný, decentní, empatický, kultivovaný a noblesní. To je něco, co bychom si stále měli připomínat. A nakonec, jak říká Jiří Bělohlávek: “Když chcete zapalovat, musíte sami hořet.“
Michaela Hubálková, Aerofilms.

Jiří Bělohlávek (24. února 1946 Praha – 31. května 2017) byl mezinárodně uznávaný český dirigent a pedagog. V roce 1994 založil Pražskou komorní filharmonii (dnes PKF – Prague Philharmonia) a na postu jejího šéfdirigenta působil až do roku 2005. V letech 1977–1990 byl také šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Od roku 1995 vyučoval na pražské Akademii múzických umění. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patří dirigenti Jakub Hrůša a Marko Ivanović. V letech 2006–2012 působil na pozici šéfdirigenta u BBC Symphony Orchestra a od září 2012 převzal dirigentské vedení České filharmonie.
Mezi přední světové orchestry, s nimiž spolupracoval, patří mimo jiné Berlínská filharmonie, New York Philharmonic, Boston Symphony Orchestra. Pravidelně vystupoval na hudebních festivalech v Montreux, Perthu, Edinburghu či Tanglewoodu. V rámci dirigování oper řídil inscenace v Berlínské opeře, v Covent Garden, v newyorské Metropolitní opeře (Káťa Kabanová, Evžen Oněgin), v pařížské Opeře Bastille (Rusalka, Julietta, Prodaná nevěsta), Vídeňské státní opeře a dalších. Mnoho let byl také prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.