Na tomto místě bychom Vám rádi postupně představovali jednotlivé členy orchestru. Kromě profesních otázek jsme použili i část známého Proustova dotazníku. Po Pavlu Doležalovi odpovídá
Doc., MgA. Jiří Hanousek – koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Ostrava

Chtěli byste se zeptat Jiřího Hanouska na něco úplně jiného? Pak máte příležitost. Své otázky posílejte prosím na adresu knizatkova@jfo.cz do 31. ledna 2018.  Odpovědi pak zveřejníme opět na našich webových stránkách.

Na jaký hudební nástroj hrajete?

Již víc jak 51 let se pokouším hrát na violoncello. Dříve jsem se věnoval také více klavíru, dnes v této disciplíně, která mi ovšem nadále velmi pomáhá v mém pedagogickém působení, dožívám z pouhé podstaty.

Kde jste studoval?

V tehdejší LŠU v Ostravě 1 violoncello u Jany Kašparové a klavír u Marie Gagalíkové. Dále na Státní konzervatoři v Ostravě hru na violoncello ve třídě PhDr. Ivana Měrky a prof. Jana Hališky, kompozici, která pak byla mým hlavním oborem, u Jaromíra Podešvy.

Jak dlouho působíte v Janáčkově filharmonii?

Od roku 1985, byl jsem tehdy nejmladším koncertním mistrem v tehdejším Československu.  AMU v Praze ve třídě prof. Miloše Sádla jsem ukončil až rok nato.

***

Jaké největší pozemské štěstí může člověka potkat?

Myslím, že s celoživotním partnerem utvořit soudržné rodinné zázemí a realizovat se úspěšně v trvalém zaměstnání, které je navíc stále koníčkem, s takříkajíc důstojným ohodnocením.

Jaká je podle Vás Vaše největší ctnost?

Jejda! To se zeptejte jiných. Nevím, mám-li vůbec nějakou.

Vaše největší chyba?

Kdo to posoudí? Je jich tolik…

Kým nebo čím byste nejraději byl?

V dětství mě lákalo (kromě chirurgie) také dirigování. S odstupem let jsem přesvědčen, že by to nebylo nejlepší. Neměl jsem k tomu potřebné schopnosti a navíc – být stále „největším nepřítelem orchestru…“

Jaký je rozdíl mezi štěstím a štěstím pozemským?

O velkém štěstí může člověk mluvit, má-li pocit, že přes všechny nezdary, které způsobí, je nadále milován lidmi i Bohem.

Co by pro Vás bylo největší neštěstí?

Těžká otázka. Smrt blízkého, ztráta rodiny, víry, zdraví, zaměstnání, co víc?

Vaše nejoblíbenější postava v historii?

Pro krásnou češtinu v nedaleké historii působící básníci a spisovatelé František Hrubín, Karel Čapek a Jaroslav Seifert. Po mnoha letech je to i violoncellista František Smetana, o němž jsem napsal knížku…

Váš nejoblíbenější skladatel?

Momentálně Antonín Dvořák. Také Bohuslav Martinů a samozřejmě „klasika“:  Bach, Haydn, Mozart, Beethoven…

Kterými postavami z minulosti nejvíce opovrhujete?

Neodvažuji se soudit. Snad jen s těmi, kteří plánovaně a pro svou potěchu konali na spolubližních zlo…

Vaše motto:

Z příběhů bájné Indie, čtené v dětství:
Ačkoli jednak, přímo naopak, leč nicméně právě proto, že jakkoli zcela, byť velmi, přece jen jaksi vesměs úplně nikoli…

Sdílet na Facebooku