fbpx

Janáčkova filharmonie OstravaNovinkyS Risto Joostem nejen o koncertě v Hamburku

S Risto Joostem nejen o koncertě v Hamburku

01. 10. 19

Přesně deset dnů po zahájení 66. koncertní sezóny měla Janáčkova filharmonie Ostrava možnost poznat akustické i architektonické kvality nedávno dokončené budovy Labské filharmonie v Hamburku, které se přezdívá „Elphi“.

 Ostravský orchestr měl za dobu své existence již mnoho příležitostí prezentovat své umění ve významných sálech po celém světě. Orchestr je pravidelně zván do Ameriky, Asie i mnoha evropských měst. V souvislosti s připravovanou výstavbou nové koncertní haly v Ostravě, Janáčkova filharmonie v loňské sezóně absolvovala spanilou jízdu po nových sálech, které v posledním desetiletí vzniky u našich severních sousedů v Polsku. A její „exkurze“ pokračují i v právě probíhající sezóně.

Už dva roky po otevření se věhlas Elphi rozletěl po světě a stala se turistickým magnetem. Budova je situována v místech někdejšího přístavu v nové čtvrti HafenCity a tvar její střechy má asociovat rozbouřenou hladinu Severního moře. Velký sál s kapacitou 2100 sedadel připomíná svým rozmístěním terasovité vinice. Toto uspořádání, kdy žádný z posluchačů nesedí od dirigenta dále než 30 metrů, otevírá prostor k nezapomenutelným hudebním zážitkům. Za architekturou budovy stojí švýcarské studio Herzog & de Meuron, jedinečnou akustiku zajistil japonský mistr Yasuhisa Toyota z tokijského ateliéru Nagata Acoustics.

Janáčkova filharmonie zde v neděli 22. 9. 2019 ve velkém sále Elbphilharmonie odehrála Beethovenovu 9. symfonii pod taktovkou estonského dirigenta Risto Joosta, kterému jsme položili několik otázek.

Jaké jsou vaše pocity z koncertu, který jste odehráli v Hamburku?

Byla to opravdu zvláštní příležitost, hrát v jednom z nejslavnějších koncertních sálů poslední doby. Budova Elbphilharmonie v Hamburku je opravdu pozoruhodná, s kvalitní akustikou a atmosférou. Takže si myslím, že všichni jsme byli nadšení. Také na pódiu jsem cítil, že členové orchestru byli mírně nervózní (v pozitivním slova smyslu), ale nikdy neztratili kontrolu.

Hráli jsme Suka, což je česká hudba. Josef Suk je neuvěřitelný skladatel, jeho hudba je tak krásná. Nejen jeho Pohádka, ale i ostatní skladby. A orchestr zná tento repertoár velmi dobře a sedí mu. Také publikum nás velmi vřele přivítalo a přijalo. Ve skutečnosti si myslím, že by chtěli slyšet od Suka víc.

Poté jsme odehráli Beethovenovu Devátou symfonii společně s Českým filharmonickým sborem, který má světovou úroveň a špičkovými českými sólisty. Což je si myslím ten nejlepší způsob, jakým se může JFO prezentovat.

Hrát Beethovena v Hamburku byla samozřejmě výzva jak pro mě tak pro celý orchestr. Ale myslím si, že tento repertoár je pro muzikanty velmi dobrý. Pravidelně hrát Beethovena je pro orchestr velmi důležité, umožní to jednotlivým členům pracovat na důležitých detailech. A díky tomu se přenese na vyšší úroveň. Orchestr i město Ostrava musí uvěřit tomu, že JFO patří na velká světová jeviště.

Jak byste popsal akustiku velkého sálu Elbphilharmonie?

Na jevišti je zvuk docela plný, ale neřekl bych, že je na jevišti ideálně slyšet. Hala je opravdu krásná. Domnívám se, že samotná budova a celý prostor vytváří zvláštní atmosféru. Nicméně nemohu říct, že hrát tam bylo snadné, protože si myslím, že je potřeba trochu více času, abyste si zvykli na místní akustiku. Doufám, že koncertní sál v Ostravě bude lepší.

V Elphi jste koncertovali 22. 9. O dva dny později jste Beethovenovu Devátou symfonii představili v diametrálně odlišném prostředí evangelického kostela sv. Václava v Opavě. V čem byly pro vás tyto koncerty rozdílné a v čem naopak stejné?

Prostor v Opavě je samozřejmě úplně jiný, je to příjemné místo, které dává zvuku plnost a krásu. Takže pro orchestr je to svým způsobem jednodušší.

Kontrast byl také v publiku, protože v Opavě jsme hráli jen pro 300 lidí. Ale na tom nezáleží, hráli jsme stejně. Pro orchestr je Opava téměř domácí půda, ve velkých koncertních sálech je toho stresu trochu více. Myslím si, že až bude mít JFO svůj nový sál, bude to pro ni velká výzva. Nynější zkušebna i koncertní síň nejsou ideální a přesto si orchestr drží dobrou úroveň. Mám ze všech opravdu radost, protože investují do práce pozitivní energii a myslím, že mají před sebou úspěšné roky.

Jak moc vám ve vaší dirigentské práci pomáhá kvalitní akustika?

Hodně. Pokud je sál příliš zvučný, je to náročné. Pokud je zvuk příliš plochý, nemáte takové potěšení z toho, že tvoříte hudbu. Vše musí být vyvážené. Pamatuji se, že jsme byli minulý rok na turné v Polsku, kde mají pár pěkných sálů. Třeba v Szczecině mají krásný sál s dobrou akustikou. Nicméně akustika by neměla být tím hlavním měřítkem. Tím by měla být kvalita. Nezáleží na tom, kde hrajete. Pokud hrajete dobře, akustika vás může motivovat k ještě lepšímu výkonu.

Když mluvíte o kvalitě, máte na mysli orchestr?

Ano absolutně. Způsob, jakým hrajete, každý zvuk, intonace, barva, charakter.

Jaké požadavky by podle vás měl splňovat koncertní sál 21. století?

Pro orchestr je ze všeho nejdůležitější, aby každý na pódiu dobře slyšel. A zvuk pro publikum by měl být jasný, ale ne příliš. Jasný, ale plný. Takový, abyste mohli hrát velmi rytmickou nebo na druhé straně romantickou hudbu a užívat si obojí. Měl by tam být i dostatek místa. Já osobně mám rád sály, například Berlínskou filharmonii nebo Hamburk, kde je publikum usazeno kolem celého orchestru. Také mám rád jeviště, kde jsou smyčce usazeny v různých úrovních, skoro jako u sborů. Máte kolem sebe takový kompaktní půlkruh, a tím můžete dosáhnout skvělých výsledků.

Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste si uvědomil, že chcete být dirigentem?

Myslím, že jsem si vlastně nic neuvědomil. V Estonsku máme systém, že když chodíte do hudební školy, tak vám řeknou, na jaký nástroj budete hrát nebo si můžete vybrat sami. Já jsem neměl žádnou představu, tak mi řekli, že budu dirigentem. Bylo mi tehdy šest let. Takže od šesti let vím, že budu dirigentem. A vše bylo podřízeno tomuto cíli. Zpočátku jsem vedl zpěváky, sbory, ansámbly, nejrůznější formace, až poté následovalo orchestrální studium. Takže jsem se postupně vyvíjel den za dnem, a to stále pokračuje.

Máte před sebou nějaké hudební výzvy?

Neustále. K jejich zdolání mi pomáhají znalosti a také rostoucí zkušenosti. Člověk by se ale nových věcí neměl přespříliš obávat. Prostě je musíte udělat. Máte nějakou představu, toužíte po dokonalém výsledku. Ale dobře víte, že nic není úplně dokonalé. Musíte se ale maximálně snažit, protože víte, že posluchač v sále chce slyšet jen to nejlepší. Miluji svou práci víc a víc. Svým způsobem je to osamělá práce. Ale když všechno zafunguje, jak má, pak to je jeden z nejúžasnějších pocitů. Ale musím říct, že práce dirigenta po člověku opravdu vyžaduje hodně.

Na které koncerty se těšíte?

V neděli mám koncert v německém Gewandhaus s příjemným programem a MDR-Simfonieorchester. A pak se vracím zpět do Ostravy do JFO na 4. symfonii od Bohuslava Martinů, na tu se moc těším. Miluji českou hudbu obecně, je mi velmi blízká. Obdivuji nejen krásu, ale i komplexnost děl Martinů, Janáčka. Je to náročná hudba nicméně vždy má jasnou myšlenku. Najdete v ní vždy něco pro duši i něco pro mysl. Najdete v ní obojí.