Janáčkova filharmonie OstravaBrzobohatý dobyl Gong, nikomu se nechtělo domů

Brzobohatý dobyl Gong, nikomu se nechtělo domů

Recenze převzata z Internetového deníku pro umění a kulturu Ostravan.cz, 7. 11. 2021, autor Milan Bátor, foto Radim Kolibík.

Ondřej Gregor Brzobohatý a Janáčkova filharmonie Ostrava nadchli publikum zaplněného Gongu. Koncert se odehrál 16. listopadu a živelný zpěvák, skladatel a klavírista Brzobohatý nechal na pódiu opravdu všechno. Škoda, že jeho nasazení a skvělé výkony filharmoniků pod taktovkou sympatického dirigenta Roberta Kružíka nepodpořilo bezproblémové nazvučení. 

Brzobohatý je rozený headliner. Nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný. Vždy pohotový a připravený k nějaké interakci či improvizaci. Vynikající klavírista a nespoutaný nezkrotný živel, který když se urve z řetězu, hraje na piano i nohama! I to zažili diváci v Gongu, kde se odehrál jeho koncert přeložený z loňského roku. Potěšující je, že si Brzobohatého jeho fanoušci nenechali ujít. Když v Ostravě vystoupil před několika lety, nebylo zdaleka tak plno, jako v úterý 16. listopadu. Dobré znamení na začátek. Ale koncert vlastně je teprve před námi!

Chcete začít koncert netradičně? Zkuste to třeba ostinátní rytmickou figurou v perkusích, do níž se postupně zapojí další nástroje jako v případě skladby Soul Bossa Nova. Zajímavý, neotřelý start. Hlavním pilířem koncertu byly písně z alb Identity a Universum, které Brzobohatý proložil novějšími vlastními i převzatými songy. Nechyběla soulově-funková šťavnatá Dohoda, baladicky temná Věštkyně, jazzová libůstka Jíst, meditovat, milovat a další písně, které jasně dokládají talent Brzobohatého psát kvalitní muziku i chytré texty.

Překvapením koncertu byl duet Poďme si priať, který si s Ondřejem zazpíval slovenský zpěvák Robo Opatovský. Naposledy jsem slyšel česko-slovenský pánský duet možná v písni Láska prý v podání legendární dvojice Karel Černoch a Peter Dvorský. Pozoruhodný nápad, jen ta písnička byla v kontextu ostatních trochu jako šedá myška a její melodie mě příliš neoslovila. Výtečná naopak byla Píseň Mladého Werthera, která je textovou předělávkou písně Petera Gabriela. Publikum v Gongu nejhlasitěji ocenilo romsky zabarvenou pecku Dado, nechalo se dojmout intimní zpovědí O lásce a užilo si koncert plnými doušky. 

Ondřej Brzobohatý se ve všech písních doprovázel na klavír. Není pochyb o tom, že je vynikající zpěvák a neméně schopný klavírista. Jen mě mrzí, že si jeho temperamentní a citlivou hru mohli diváci užít pouze v písních bez doprovodu filharmonie. Nazvučení koncertu bohužel nebylo vyvážené a Brzobohatého šťavnaté klavírní linky se v orchestrálním zvuku ztrácely, což je ale slabina mnoha dalších koncertů v akusticky problematickém Gongu. Co se týče zpěvu, ten byl srozumitelný a dobře čitelný. 

Ještě jednu vlastnost bych u Ondřeje rád vypíchnul. Jeho komunikační aktivita a kontakt s publikem jsou tak přirozené, bezprostřední a milé, že si získaly rychle sympatie. Sice některé bonmoty (vzpomínka na předehrávky a tatínka Radoslava) zazněly už během minulých koncertů a stály by za přehodnocení, ale i tak se lidé výborně bavili Brzobohatého vtípky, komentáři a glosami. Milá byla story s Richardem Müllerem, kde potěšil respekt, s nímž se Ondřej o slovenském umělci vyjádřil. 

Z kapely Brzobohatého na sebe nejvíc upozornil kytarista a saxofonista, pochvalu se sluší udělit i klávesistovi Martinu Blažkovi, který je autorem vkusného aranžmá pro symfonický orchestr. Janáčkova filharmonie zahrála vitálně, bylo zřejmé, že si hudbu užívá. Díky letité tradici této crossoverové řady orchestr dobře ví, jak stylově hrát neklasickou hudbu, aby výsledek nezněl fádně a strojeně. Líbilo se mi i střídmé, funkční dirigování Roberta Kružíka, které bylo spolehlivým vodítkem nejen v nástupech i závěrech všech písní. Oba celky byly sehrané a hezky se doplňovaly v sólových linkách (v JFO především v dechových nástrojích).

Závěr koncertu měl parádní gradaci: po dechberoucí Modlitbě a uhrančivém Epilogu, kdy diváci reagovali dlouhými ovacemi vestoje, se Brzobohatý ještě vrátil a zazpíval si s celým Gongem nesmrtelnou beatlesovskou Hey Jude. Tečka, která vlila do žil povzbuzující mízu. Ondřej Brzobohatý zkrátka umí, Janáčkova filharmonie je perla mezi orchestry, což publikum dalo při každém vyslovení jejího jména najevo bouřlivým potleskem. Můžeme přemítat, jaké plody přinese Brzobohatého nové album, které tento báječný umělec chystá ve spolupráci s hereckou legendou Viktorem Preissem. Podle všech indicií se máme nač těšit. Ondřej G. Brzobohatý odehrál v Ostravě koncert nabitý příjemnou náladou.

Po takové „předehrávce“ by jeho táta hlavu v dlaních určitě neschoval…