Recenze převzata z magazínu Hudební rozhledy 6/2021.

Činnost aktivnějších orchestrů se v covidové éře soustředila na nahrávání. V tomto směru je jedním z nejpříkladnějších českých orchestrů Janáčkova filharmonie Ostrava, která v uplynulých dvou letech vydala hned 3 nová alba: Orchestrální dílo Zdeňka Fibicha pod taktovkou Marka Štilce vzniklo pro hudební vydavatelství Naxos. Nahrávka Wagner: Tristan und Isolde byla pořízena pro společnost Navona Records. Nejnovější album bylo vydáno letos a přínáší klavírní koncerty Dmitrije Šostakoviče v interpretaci Simona Trpčeského a bylo natočeno pro firmu Linn Records.

Makedonského pianistu snad netřeba představovat, objevuje se v České republice pravidelně, účinkoval v Praze i Ostravě a jeho koncerty, pokud pamatuji, provázel nadšený ohlas publika i odborné kritiky. Trpčeski na albu spojil síly s rumunským dirigentem Cristianem Macelăru, který je právem považován za vycházející hvězdu evropské taktovky. Jeho práce si cení nejen posluchači, ale také samotní hráči, a to nebývá vždy jednoznačným pravidlem. Ale zpět k Trpčeskému. To on je totiž na této nahrávce pomyslným středem, k němuž se sbíhají veškeré siločáry. Jeho Šostakovič je jedním slovem úžasný. Už od úvodních zlověstných tónů Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 c moll, op. 35, se rýsuje hudba v psychologicky zvrásněném pojetí. Trpčeski dokáže svůj nástroj rozeznít v široké škále barev, které signalizují nejrůznější emoce. A Šostakovičova hudba je především o emocích, často velmi temných a sarkastických, ale i úlevných, osvobozujících a hravých. Všechny tyto výrazové polohy Trpčeski našel a vtělil jim autentický a důsledně vypointovaný názor. V prvním klavírním koncertě mu skvěle sekunduje trumpetista Andrei Kavalinski. I jeho hráčský vklad je znamenitý, od groteskních, břeskně lesklých tónů až po sametově hladivá pianissima trumpetista potvrdil, že hudbě ruského mistra rozumí a má pro ni osobní interes. Vynikající vsuvku mezi oba koncerty obstaralo Šostakovičovo Klavírní trio č. 2 e moll, op. 67 v podání Simona Trpčeského (klavír), Alexandra Krapovského (housle) a Alexandra Somova (violoncello). Je zřejmé, že se pánové nesešli pouze kvůli natáčení, dokládá to jejich sehranost a promyšlené tempové, agogické i výrazové odstínění.

Koncert pro klavír a orchestr č. 2 F dur, op. 102 je v Trpčeského podání vyloženě velkolepou záležitostí. Pianista nemá po technické stránce snad žádné omezení, jeho úhoz je místy až brutální, jinde zase neposedně hravý a nezbedný. Z každého tónu je patrné, že Trpčeski nepřehrává, ale vnímá hudbu ruského mistra jako nadčasově naléhavou výpověď. Svědectví o stavu duše. Oceňuji způsob, jakým se Macelăru k partituře svým výkladem postavil. Jeho dirigentský rukopis můžeme postřehnout v perfektním odhadu temp, sehranosti a zohlednění orchestrálních barev, vhodných pro jeho záměr. Janáčkova filharmonie na nahrávce potěšila vynikajícími sólovými výkony a skvělým tahem. Její hra má energii, brilanci a nikdy neulpívá jen na povrchu. Velmi oceňuji též pozornost, kterou makedonský pianista věnoval variabilní technice úhozu – bez ní je právě Šostakovičova hudba pouze schematickým přehráváním techniky. A jak známo, schematismus je něco, proti čemu geniální skladatel v područí sovětské totality celý život zoufale, ale statečně bojoval. Nahrávka se Simonem Trpčeskim je dalším důkazem, že jeho boj nebyl marný.

Milan Bátor

Šostakovič: Klavírní koncerty a Klavírní trio č. 2

Koncert pro klavír a orchestr č. 1 c moll, op. 35, Klavírní trio č. 2 e moll, op. 67, Koncert pro klavír a orchestr č. 2 F dur, op. 102

Simon Trpčeski – klavír, Alexandar Krapovski – housle, Alexander Somov – violoncello, Andrei Kavalinski – trubka, Janáčkova filharmonie Ostrava, Cristian Măcelaru – dirigent

Nahráno 11.-12.7. a 12.-14.8. v Domě kultury města Ostravy a Hudební akademii Pancho Vladigerova, Sofia, hudební a zvuková režie Aleš Dvořák, Pavel Stefanov, produkce Simon Trpčeski.

Vydáno 2021, 1 CD, celkový čas 69:38. © Linn Records