Záštitu nad koncertem převzal starosta města Opavy Tomáš Navrátil

Antonín Dvořák
Scherzo capriccioso op. 66 B. 131

Carl Nielsen
Koncert pro klarinet a orchestr op. 57

Ludwig van Beethoven
Symfonie č. 8 F dur op. 93

Pablo Barragán – klarinet
Janáčkova filharmonie Ostrava
Jakub Chrenowicz – dirigent

Vstup do sálu pouze s rouškou

Pro Dvořákovo Scherzo capriccioso je charakteristické proměnlivé střídání zdánlivě bezstarostných, téměř valčíkově laděných intonací s temnými, místy až groteskně zdeformovanými pasážemi. Skladba je interpretačně mimořádně obtížná, ale patří k posluchačsky nejvděčnějším Dvořákovým opusům.
Jednovětý klarinetový koncert pojal Nielsen jako souboj – v napětí tónin vyjádřil neklid ze stavu společnosti (premiéra 1928 v Kodani) i nespokojenost nad tím, jak je jeho dílo přijímáno. Pokaždé, když melodika dojde k souzvuku a zklidnění, buben znovu burcuje k novému pnutí.
Přijetí Osmé Beethovenovy symfonie bylo poměrně vlažné. Na otázku, proč je Osmá méně populární než Sedmá, Beethoven údajně odvětil: „Protože Osmá je mnohem lepší.“ Dílo přitom napsal poměrně rychle, během čtyř měsíců, a jeho vznik provázely neshody v rodině. Radostná nálada skladby a na autorovy poměry prostší stavba díla, ale nic z toho nereflektuje. 

Hudbou lze říci, co se nedá vyjádřit jinak. Pabla Barragána tento druh komunikace fascinuje a už od prvních tónů dokáže navázat kontakt s publikem. Jeho hra je elegantní, perfektní, s mnoha nuancemi. Prostřednictvím svého klarinetu chce vyprávět příběhy, předávat emoce a vytvářet vlastní paletu barev pro každé dílo. Nejen hudba, ale umění obecně je pro něj neustálým zdrojem inspirace. Velice rád navštěvuje galerie a muzea, ale zároveň si umí užívat hezké chvíle s přáteli třeba u dobré kávy. V dětství se s velkou vášní věnoval kreslení a malování. Vyrostl v rodinném prostředí, jež jej vedlo ke svobodě a kreativitě, které našel také v hudbě. Ačkoli klasická hudba nehrála příliš významnou roli v životě jeho rodiny z jižní části Španělska, jeho matka ho vždycky povzbuzovala, aby zkoušel nové věci, takže ve čtyřech letech začal malý Pablo hrát na klavír. Později přes sopránový saxofon nalezl „svůj“ nástroj – klarinet. Vzpomíná na okamžik, kdy jej poprvé slyšel naživo a uviděl svět nekonečných možností, melodií a rytmů, které se před ním otevřely. Kromě vlastní hry také hodiny a hodiny poslouchal na starém kazeťáku nahrávky. Začínal spoluprací s mladými orchestry a komorními soubory.
Vystudoval konzervatoř v Seville u Antonia Salguera, poté se přestěhoval do Berlína a díky nadaci Barenboim-Said se stal žákem Matthiase Glandera. V roce 2009 se vrátil do Španělska. Získal totiž stipendium z Fundación Caja ke studiu na basilejské Akademii hudby. Studoval u Françoise Bendy, Martina Frösta, Charlese Niedicha a Dimitri Ashkenazyho, kteří mu předali nové impulsy na svých mistrovských kurzech.
Hlavním mezníkem cesty Barragána od mladého talentu k uznávanému hudebníkovi nepochybně byla cena Prix Credit Suisse Jeunes Solistes z roku 2013 a pozvánka k účasti na Lucerne Festival ve stejném roce. Jeho sólový debut na festivalu byl vysílán živě stanicí RTS a díky Nadaci Credit Suisse vyšel také na CD. Tomuto zlomovému okamžiku v kariéře španělského klarinetisty předcházely další ceny z mezinárodních soutěží, k nimž patří ocenění např. z ARD Music Competition z roku 2012, z Juventudes Musicales de España o rok dříve a Evropská hudební soutěž pro mládež (EMCY) v tomtéž roce.
Jako sólista rád spolupracuje se stále novými orchestry, dirigenty i kolegy. Stále objevuje nové perspektivy v hudbě, je otevřený novým podnětům a zážitkům. Spolupracoval např. s orchestry, jako Sinfonieorchester Basilej, Orquesta de Radiotelevision Española, Slovenský komorní orchestr, Malaga Philharmonic Orchestra a s dirigenty jako Clemens Schuldt, Adrian Pravaba nebo Gabriel Feltz.
Intimita komorní hudby mu zase otevírá zcela nové pohledy, emoce a barvy, které charakterizují tohoto mladého hudebníka. Jeho produkce společně s Goldmund Quartet, Maki Wiederkehr, Juanem Pérezem Floristánem, Andreiem Ioniţăem a Viviane Hagner na festivalech jako Lucerne Festival, Menuhin Festival Gstaad, Hudební festival Šlesvicko-Holštýnsko, Young Euroclassics Berlin a Mecklenburg Vorpommern Festival jsou pro něj stejně důležité jako jeho sólové koncerty.
Pestrost práce Pabla Barragána je patrná také na jeho debutovém CD (španělské vydavatelství IBS 2018), na němž společně s Juanem Pérezem Floristánem (klavír) a Andreiem Ioniţăem (violoncello) představuje skladby Johannese Brahmse. Od té doby se toto trio představilo v předních evropských hudebních centrech. Pablo si také splnil sen díky záznamu Mozartova Klarinetového koncertu a skladeb Marca Pereze Ramireze a Dominiquea Gessenay-Rappa, což je výběr programu, který odhaluje Barragánovu zvídavost a otevřenost novým podnětům a zážitkům. Je ambasadorem firmy Backun Clarinets a hraje výhradně na nástroje značky Backun Lumière Clarinet.

Jakub Chrenowicz je mladý talentovaný dirigent, který má na svém kontě již řadu úspěchů. V letech 2010 až 2012 byl asistentem uměleckého ředitele Národní filharmonie ve Varšavě Antoniho Wita. Na toto místo nastoupil hned po promoci na Hudební akademii v Poznani, kde s vyznamenáním absolvoval studium orchestrálního a operního dirigování ve třídě Jerzyho Salwarowského.
Ve studiích pokračoval na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Frankfurtu nad Mohanem a na Accademia Musicale Chigiana, kde studoval u Gianluigiho Gelmettiho. V sezóně 2012/2013 byl šéfdirigentem orchestru opery a filharmonie v Bialymstoku a od roku 2017 je šéfdirigentem Koszalinské filharmonie Stanisława Moniuszka.
V sezóně 2011/2012 debutoval ve Velkém divadle-Národní opeře ve Varšavě, kde byl pověřen hudebním vedením premiéry baletu Biblické příběhy. V následujících sezonách řídil operní představení (včetně Strašidelného dvora Stanisława Moniuszka) a baletních představení (včetně Stravinského Svěcení jara). V říjnu 2013 debutoval s orchestrem a sborem Gran Teatre del Liceu v Barceloně během představení polského národního baletu v tomto slavném divadle.
V květnu 2015 se ujal hudebního nastudování představení Casanovy ve Varšavě v choreografii Krzysztofa Pastora v Národní opeře ve Varšavě a byl také autorem celkové hudební koncepce tohoto představení. Orchestr řídil také při baletních inscenacích ve Velkém divadle v Łodži (včetně Svěcení jara Igora Stravinského nebo Krzsesan Wojciecha Kilara) a v opeře ve Wrocławi (Coppélia Lea Delibese).
Spolupracoval s takovými orchestry, jako je Národní filharmonie ve Varšavě, Sinfonia Varsovia, Symfonický orchestr Polského národního rozhlasu v Katovicích, Polský rozhlasový orchestr, Orchestr Gran Teatre del Liceu, Kammerorchester Berlin, Sinfonietta Cracovia, orchestry v Poznani a Lodži a Polská baltská filharmonie. Vystupoval s vynikajícími sólisty, vč. s Alexandra Gavrylyuka, Daniila Trifonova, Julianny Avdeevy, Soyoung Yoona, Dang Thai Sona, Piotra Paleczného, Petera Jablonského, Kaji Danczowské, Jadwigy Rappé, Olsy Pasiecznikovy, Krzysztofa Jakowicza, Konstantyna Andrzeja Kulki, Łukasza Długosza, Leszka Możdżera a Davida Krakauera. V dubnu 2016 dirigoval Poznaňskou filharmonií při premiéře Oratoria 966 Jacka Sykulského u příležitosti 1050. výročí křtu Polska. Ve stejném roce získal divadelní Cenu Jana Kiepury v kategorii za Nejlepší dirigent.
Působí také jako pedagog na Hudební akademii I. J. Paderewského v Poznani. V roce 2019 úspěšně ukončil doktorandské studium.