Generálka je neveřejná.

Program:

Paul Dukas: Čarodějův učeň
Wolfgang A. Mozart: Klavírní koncert č. 18 K 456
Johannes Brahms: Symfonie č. 4 e moll op. 98

Účinkují:

Jean-Efflam Bavouzet – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Michail Jurovskij – dirigent

Jean-Efflam Bavouzet je umělec, o kterém kritiky píšou, že “na piáno hraje přesně tak, jak by si to sám skladatel představoval.”

Mozartovy klavírní koncerty patří k nejen k tomu nejcennějšímu, co skladatel během svého krátkého života vytvořil, ale i k významným pokladům evropské hudební kultury vůbec. Koncert, který zazní během tohoto koncertu v podání vynikajícího francouzského pianisty (B dur KV 456) věnoval Mozart slepé virtuosce Marii Theresii von Paradis (1759 – 1824), která jej přednesla na svém koncertním turné (Berlín, Paříž, Brusel, Londýn). Dukasův Čarodějův učeň je hudebním zpracováním staré legendy o neposlušném žákovi zkušeného čaroděje, který z důvěry v sebe sama málem vytopí dům. Chlapec využije nepřítomnosti mistra a nařídí koštěti, aby mu nosilo do lázně vodu bez znalosti formulky, jak koště zastavit. Co se stane dál? Poslední skladbou, která na koncertě zazní, je Brahmsova Čtvrtá symfonie. Brahms v monumentálním finale mistrovsky zpracovává téma z Bachovy kantáty č.150 a s 30 variacemi téma přivádí do tragického konce.

Představujeme sólistu a dirigenta:

Francouzský klavírista Jean-Efflam Bavouzet patří rozhodně k nejzajímavějším umělcům své generace. „Vyrůstal jsem v hudebním prostředí. Moje matka byla učitelkou hudby. Studia jsem zahájil v Métách, kde jsem se učil hrát hned na několik nástrojů, což je, myslím, dobrá věc. Studoval jsem hru na hoboj, téměř deset let jsem věnoval take bicím a pochopitelně i klavíru. Ve studiích jsem pokračoval na konzervatoři v Paříži. Měl jsem velké štěstí, byl jsem posledním studentem Pierra Sancana. Byl to fantastický hudebníka také skladatel. Opravdu úžasný člověk,“ říká Bavouzet o svých hudebních začátcích.

Je posledním velkým objevem proslulého dirigenta sira Georga Soltiho. „Potkali jsme se v roce 1995. Hodně jsme tehdy mluvili o Bartókovi, kterého jsem mu hrával. Pak jsme se přesunuli k Beethovenovi, Lisztovi, Wagnerovi, Chopinovi a taky k Mozartovi, tomu jsme se věnovali hodně. Pozval mě, abych s ním hrál na koncertě v roce 1997 Bartókův třetí klavírní koncert. Ale bohužel naše plánovaná spolupráce se již nestihla uskutečnit, protože v tomto roce Solti zemřel. Místo něj koncert dirigoval Pierre Boulez a tehdy vlastně odstartovala má kariéra,“ vzpomíná Bavouzet. Od té doby pravidelně spolupracuje nejen s Boulezem, ale s dalšími vynikajícími dirigenty (A. Davis, V. Jurovskij, V. Petrenko, D. Gatti, V. Gergiev, K. Karabits, N. Järvi,  A. Nelsons, I. Fischer, I. Metzmacher nebo K. Urbanski). V posledních sezónách debutoval mj. se symfonickými orchestry San Francisca, Montrealu, Dallasu a New Jersey (za řízení V. Petrenka, K. Nagana, M. Albrechta a S. Mälkki), představil se také s Maďarskou národní filharmonií, Sydney Symphony s dirigentem Vladimirem Ashkenazym a Netherlands Radio Philharmonic Orchestra s Jamesem Gaffiganem, stejně jako s Orchestre Philharmonique de Strasbourg a Orquestra Sinfonica do Estado de Sao Paulo. Opětovně vystoupil v Avery Fisher Hall, kde zahájil Mostly Mozart Festival, objevil se také na Proms s BBC Philharmonic Orchestra.

Stejně aktivní je také v pořádání recitálů. Zastihnout jej můžete v londýnském Southbank Centre, Wigmore Hall a Cheltenham Festival, La Roque d’Anthéron a Cité de la Musique, v bruselském Bozar či v koncertním sále Zakázaného města v Pekingu. Uvedl se také v Concertgebouw v Amsterdamu, v Národním centru pro múzické umění v Pekingu, v Sociedad Filarmonica de Bilbao, Casa da Música v Portu, Moskevské konzervatoři a představil se i na Schwetzinger Festspiele.

Proslulé jsou pak jeho nahrávky. Za CD s koncertními díly Debussyho a Ravela s BBC Symphony Orchestra a dirigentem Yanem Pascalem Tortelierem a také za nahrávku kompletu Debussyho skladeb pro klavír získal mj. ocenění magazínu Gramophone. Jeho interpretace těchto autorů si vysloužila i ocenění BBC Music Magazine a Diapason d’Or. Za CD s klavírními sonátami Haydna obdržel Choc de l’année a jeho Bartókovy klavírní koncerty s BBC Philharmonic Orchestra a Gianandreem Nosedou byly dokonce nominovány na více mezinárodních ocenění. Pro společnost Chandos Bavouzet exkluzivně nahrál cyklus Beethovenových klavírních sonát. V roce 2012 byl časopisem Gramophone nominován na umělce roku. Později již s tímto titulem vystoupil na Mostly Mozart Festivalu v New Yorku s Louisem Langréem, v rámci BBC Proms pak s Vladimírem Jurovským a London Philharmonic Orchestra. Opětovně přijal pozvánku k hostování od Bostonského symfonického orchestru, Německého symfonického orchestru Berlin, Budapešťského festivalového orchestru a Národní filharmonie Lyon či Symfonického orchestru Tivoli s K. Karabitsem. Objevil se také v Japonsku s NHK Symphony a se symfonickými orchestry Kjóta.

Kromě koncertních aktivit se Bavouzet věnuje i komponování, např. přepsal pro dva klavíry Debussyho balet Jeux, dílo vyšlo u Duranda s předmluvou Pierra Bouleze. Z cen ze soutěžních klání zmiňme především dvě – první cenu v Mezinárodní Beethovenově soutěži v Kolíně nad Rýnem a vítězství v Young Concert Artists Auditions v New Yorku v roce 1986. Je také uměleckým ředitelem Klavírního festivalu Lofoten v Norsku.

Hlavní hostující dirigent 62. sezóny JFO Michail Jurovskij se narodil v Moskvě v roce 1945. Je synem skladatele Vladimíra Jurovského a vnukem dirigenta Davida Blocka. Ostatně jeho synové Vladimír a Dimitrij jsou taktéž mezinárodně uznávanými dirigenty. Vyrůstal v prostředí mezinárodně uznávaných umělců bývalého Sovětského svazu, jakými byli Oistrach, Rostropovič, Kogan a Chačaturjan. Blízkým rodinným přítelem byl také Šostakovič, se kterým se Michail nejen přátelil, ale také společně hrávali čtyřručně na klavír. Tato skutečnost silně ovlivnila mladého muzikanta a není proto náhodou, že Jurovskij je jedním z předních interpretů Šostakovičovy hudby. V roce 2013 obdržel cenu International Shostakovich Prize, kterou uděluje nadace Shostakovich Gohrish Foundation. Vzdělával se na Moskevské konzervatoři, kde studoval dirigentství u L. Ginsburga a hudební vědu u A. Kandinského. Během studií asistoval G. Rožděstvenskému v Moskevském národním rozhlasovém a televizním symfonickém orchestru. V době, kdy sídlil v Rusku, dirigoval orchestr Hudebního divadla Stanislavského a Nemiroviče Dančenka v Moskvě a také v Bolšom Těatre. Od roku 1978 pravidelně dirigoval v Komische Oper v Berlíně. V roce 1989 opouští i s rodinou SSSR. Ve stejném roce získává permanentní angažmá v drážďanské Semperoper. Mimoto působil také jako hudební ředitel a šéfdirigent v Severozápadním německém filharmonickém orchestru, šéfdirigent Lipské opery, šéfdirigent kolínského WDR Rundfunkorchester, hlavní hostující dirigent v dolnorakouském Tonkünstler Orchester a jako hostující dirigent spolupracoval s mnoha dalšími významnými orchestry.

Pracoval v operních domech, jako je La Scala, Opéra de Paris a Opernhaus Zürich. Dále se v poslední době představil v Londýně, Varšavě a Petrohradě. Jeho nejnovější CD produkované společností CPO obsahuje skladby jeho otce Vladimíra Jurowského. V letech 1992 a 1996 získal cenu German Record Critics‘ Prize a v roce 2001 byl nominován na Grammy za tři nahrávky orchestrálních skladeb Rimského-Korsakova, které natočil s RSB Orchestra.