PROGRAM

George Frederic Handel 
Hudba k ohňostroji, předehra (2´)

Leonard Bernstein
Candide, předehra (5´)

Richard Strauss
Tak pravil Zarathustra op. 30, úvod (2´)

Edvard Grieg
Lyrické skladby op. 68 č. 2, U kolébky (4´)

Edvard Grieg
Suita Peer Gynt, Ranní nálada

Sergej Prokofjev
Romeo a Julie, úvod a Tanec rytířů

Vítězslav Novák
Slovácká suita, Zamilovaní (5´)

Gerges Bizet
Carmen, předehra (3´)

ÚČINKUJÍ

Vojtěch Johaník – průvodní slovo
Lenka Jaborská – koncepce a režie
Janáčkova filharmonie Ostrava
Chuhei Iwasaki – dirigent

Georg Friedrich Händel (1685–1759) se právem počítá mezi největší skladatele nejen doby baroka. Svou velkolepou suitu s názvem Hudba ke královskému ohňostroji zkomponoval ku příležitosti oslav Cášského míru, který ukončil osmileté válečné běsnění, zvané dnes Válka o dědictví rakouské, oficiálně vyhlášeného v roce 1749. Tato jeho skladba se stala jednou z jeho nejznámějších a nejhranějších. Slavnostem byla v Londýně věnována velká pozornost a architekt Florentine Servandoni navrhl stavbu impozantního zahradního pavilonu ze dřeva a plátna, jenž byl 122 metrů dlouhý a 30,5 metru vysoký. Jen zkoušku bez ohňostroje 21. dubna ve Vauxhall Gardens zhlédlo přes dvanáct tisíc lidí. To hlavní však přišlo až 27. dubna 1749 v zahradách Green Park, kde však nevyšlo vše podle předsav a Servandoniho chlouba lehla popelem.

Těžko si lze představit méně vhodnou látku pro operetu, než je Voltairova próza Candide, neboli Optimismus z roku 1759, v níž se vraždí, znásilňuje a hojně filozofuje. Skladateli a dirigentu Leonardu Bernsteinovi (1918–1990) a jeho libretistům se však podařilo zdánlivě nemožné a v roce 1956 uvedli operetu do života. Podobně jako Voltairův hrdina prodělalo i toto dílo řadu peripetií, než se dočkalo definitivní verze a trvale se usídlilo na světových jevištích, ze kterých už nikdy nezmizelo. Navíc od samého počátku si žije svým životem samostatně v programech symfonických koncertů brilantní Bernsteinova předehra, kterou poprvé uvedli na koncertě newyorští filharmonici pod vedením autora 26. ledna 1957.

Úvodní pasáž Straussova díla Tak pravil Zarathustra je notoricky známá díky svému užití ve filmu 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka. Richard Strauss (1864–1949) proslul jako skladatel symfonických básní a oper, v nichž navázal na tvorbu Liszta a Wagnera. Symfonickou báseň Tak pravil Zarathustra zkomponoval v roce 1896 inspirován stejnojmenným románem německého filozofa Friedricha Nietzscheho. Ke zhudebnění si vybral osm kapitol. „Neměl jsem v úmyslu psát filozofickou hudbu, ani hudebním způsobem ztvárňovat Nietzscheho velké dílo. Spíše jsem se zabýval myšlenkou hudebního vyjádření vývoje lidského rodu od jeho počátků přes různá vývojová stádia jak náboženská, tak vědecká, až k Nietzscheho ideji nadčlověka. Celá symfonická báseň je myšlena jako pocta Nietzscheho geniovi”, vyjádřil se skladatel u příležitosti premiéry 27. listopadu 1896 ve Frankfurtu nad Mohanem.
U kolébky je pátou částí souboru Lyrické skladby op. 68 norského skladatele Edvarda Griega (1843–1907). Autor používá jednoduchou, ale nápaditou harmonii, která skladbě propůjčuje pocit tepla a bezpečí. Charakteristická je klidná a plynulá melodická linka. Grieg komponoval lyrické skladby po celý život. V 9. sešitu, který vznikl v roce 1897, se často vrací k nostalgickým a vzpomínkovým tématům, což odpovídá i melancholickému a hřejivému tónu ukolébavky. Skladba klidná a prostá svojí melodikou připomíná píseň, kterou zpívá matka nad kolébkou dítěte.

Edvard Grieg (1843–1907) je bezpochyby největším norským skladatelem. Spolu s Jeanem Sibeliem a Carlem Nielsenem se zasloužil o to, aby se severské země ocitly na hudební mapě. Dvě Griegovy suity tvoří výběr z dvaceti tří částí komponovaných pro premiérové uvedení Ibsenova Peer Gynta. Pro Griega, mistra malých forem, byl žánr scénické hudby dokonalým médiem k uplatnění krátkých charakteristických kusů. Z osmi částí Griegových suit Peer Gynt získaly největší oblibu Ranní nálada, V jeskyni Krále duchů a Solvejžina píseň. Ranní nálada, která otevírá suitu první, uvádí houpavou melodii na pozadí dřevěných dechových nástrojů imitujících ptačí zpěv.

Tanec rytířů a úvodní hudba jsou jedny z nejznámějších částí baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva (1891–1953). Kus je charakteristický dramaticky silnou hudbou, rytmickou intenzitou a temnou melodií. Úvodní hudba, nazvaná jako “Východ ze scény” nebo “Úvod”, vtáhne diváka do atmosféry dramatického příběhu. Tanec rytířů, známý též jako„Montekové a Kapuleti“, je jedním z nejslavnějších a nejcharakterističtějších kusů baletu. Je dramatickým ztvárněním soubojů a konfliktů mezi znepřátelenými rodinami Monteků a Kapuletů.

Slovácká suita Vítězslava Nováka (1870–1949) je typ skladby programní hudby, inspirované moravským venkovem a slováckými melodiemi. V symfonii pro malý orchestr, harfu a varhany skladatel zachytil své autentické prožitky a dojmy z kraje, jehož lidová hudba a kultura ho hluboce ovlivnily. Skladba měla premiéru v roce 1903. Suita obsahuje pět částí: “V kostele”, “Mezi dětmi”, “Zamilovaní”, “U muziky” a “V noci”. Je považována za jedno z Novákových nejvýznamnějších děl, které se vyznačuje melodickou bohatostí a hlubokou emocionalitou. Ve třetí části Zamilovaní Novák popisuje dva milence držící se za ruce, kteří se krátce pozlobí, ale poté zase usmíří. Téma začíná sólový klarinet a posléze plyne celým orchestrem.

Předehra k opeře Carmen Georgese Bizeta (1838–1875) je dramatické a napínavé hudební dílo, které uvádí děj opery a obsahuje známé melodie z opery, včetně slavné Habanery a Seguidilly. Je charakterizována silným a energickým stylem, který skvěle vystihuje divokou a svůdnou povahu hlavní postavy Carmen. Přestože Carmen při své premiéře propadla (byla pro Operu Comique příliš nemravná), stala se později (a je dodnes) jedním z nejúspěšnějších titulů světového hudebního divadla. Již v roce 1875 byla hrána ve Vídni, v dalším roce v Bruselu, Antverpách a Budapešti, v roce 1878 byla v italštině uvedena v Petrohradě, Stockholmu, Londýně, New Yorku atd. V Praze byla Carmen poprvé uvedena v německém jazyce v roce 1880, česky pak poprvé na počátku roku 1884, 3. ledna, v překladu Elišky Krásnohorské.

Vojtěch Johaník pochází z Uherského Hradiště (1986), kde prožil své dětství i dospívání. Po základní škole se vyučil mechanikem CNC strojů a jeden rok studoval na jazykové škole. Poté se věnoval studiu oboru Divadlo a výchova na brněnské JAMU, kterou absolvoval v roce 2011. Byl členem brněnských scén KočéBR, D’epog, BuranTeatr a olomouckého Divadla Tramtarie. Od sezóny 2013/2014 získal angažmá v Městském divadle Zlín. Jeho první velkou hereckou příležitostí zde byla titulní role v inscenaci Evžen Oněgin.
Od roku 2018 do konce sezóny 2022/2023 působil v ostravském Divadle Petra Bezruče. Od následující sezóny se stal novou posilou souboru činohry Národního divadla moravskoslezského. Poprvé se na této scéně představil v roli režiséra Lloyda Dallase v inscenaci Bez roucha.
Objevil se také před kamerou v několika televizních seriálech i filmech. Kromě několika studentských filmů a televizních reklam jsme jej mohli zaznamenat jako Xaviéra v hororu Nenasytná Tiffany. Zahrál si v seriálech Případy 1. oddělení, Specialisté, Ulice, Ordinace v růžové zahradě a ztvárnil hlavní roli v seriálu internetové televize Stream s názvem Pěstírna.

Lenka Jaborská je scénáristkou a režisérkou především velmi oblíbených dětských koncertů řady D Janáčkovy filharmonie, na nichž se podílí již od počátku. S ostravským orchestrem spolupracuje také jako lektorka workshopů pro děti a interaktivních koncertů pro školy, které si získávají stále větší a větší přízeň. Vede rovněž kurzy pro učitele hudební výchovy po celé ČR. Pedagogicky působila v ZUŠ Hlučín (literárně dramatický obor), Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kde vyučovala dramatickou výchovu a jevištní pohyb, a na Ostravské univerzitě (dramatická výchova, pohybové dovednosti). Je maminkou čtyř dětí.

Chuhei Iwasaki patří k nejvyhledávanějším dirigentům své generace. Od sezóny 2021/2022 je šéfdirigentem Plzeňské filharmonie, s níž mimo plzeňských abonentních koncertů pravidelně vystupuje na turné doma i v zahraničí.
Na koncertních pódiích stanul v čele mnoha dalších tuzemských i zahraničních renomovaných orchestrů (Orquesta Filarmonica de Málaga, Arthur Rubinstein Philharmonie Łódź, Orquesta Filarmonica de Bogotá, PKF-Prague Philharmonia, Filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie Ostrava, Štátna filharmónia Košice, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Hyogo PAC Orchestra aj.).
K významným operním spolupracím se řadí jeho účinkování v Plzeňské opeře, v Národním divadle moravskoslezském Ostrava nebo muzikálu v Hudebním divadle Karlín.
Významné jsou i jeho nahrávky pro Český rozhlas a CD. Pro Label ARS Produktion nahrál CD s díly Akiry Ifukubeho, Leoše Janáčka a Ermanna Wolf-Ferrariho (tyto tituly byly nominovány na cenu Opus Klassik), seznam nahrávek pro Český rozhlas zahrnuje díla napříč stylovými epochami. Patří sem např. komplet symfonií J. V. Tomáška, raritní symfonie Jana Kubelíka, Dvořákův Karneval, Šeherezáda Rimského-Korsakova či Suita Carmen Rodiona Ščedrina. Velmi intenzivně se také věnuje nahrávkám kompozic autorů 20. století (Symfonie č. 3 a č. 10 Jana Kapra) a skladatelů současných (Slavomír Hořínka: Slova kříže, Daniel Chudovský: Mohendžodáro a Harappa, Tomáš Ille: Pražské čtvrti).
Narodil se v Tokiu, hru na housle studoval na tamější konzervatoři Toho Gakuen a poté spolu s obory skladba a dirigování na konzervatoři v Praze. V dirigování, kterému se aktivně věnuje od roku 2012, se zdokonalil studiem na Akademii múzických umění v Praze.