PROGRAM

Hans Christian Lumbye
Railway galop (4´)

Jean Sibelius
Finlandia (8´)

Emmanuel Chabrier
España, rapsodie pro orchestr (8´)

Petr Iljič Čajkovskij
Symfonie č. 5 e moll op. 64 (3. věta – Valse: Allegro moderato) (6´)

Ionel Dumitru
Rumunský tanec č. 2 pro tubu a dechový orchestr (3´)
sólo na tubu – Jiří Král

Johannes Brahms
Uherský tanec č. 5 (3´)

Ludwig van Beethoven
Symfonie č. 6 F dur op. 68 „Pastorální“ (4. věta – Bouře, vichr: Allegro) (4´)

Josef Suk
Pohádka, suita z hudby k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena op. 16 (O věrném milování Radúze a Mahuleny a jejich strastech: Adagio ma non troppo) (10´)

ÚČINKUJÍ

Markéta MATULOVÁ – průvodní slovo
Lenka JABORSKÁ – koncepce a režie
Janáčkova filharmonie Ostrava
Maroš POTOKÁR – dirigent

Skladbu Copenhagen Steam Railway Galop, často uváděnou jen jako Railway Galop, zkomponoval dánský skladatel Hans Christian Lumbye (1810–1874) v roce 1847 u příležitosti oslav otevření první železniční trati v Dánsku, která spojovala Kodaň a Roskilde.
Premiéra se uskutečnila 29. června v Tivoli Gardens v Kodani. Hudba věrně reprodukuje zvuky parní lokomotivy vyrážející z nádraží a valícího se k další zastávce, tradičně zakončené výkřikem „Příští zastávka Roskilde – vlak dál nejede“. V posledních letech dílo zaznamenalo rostoucí popularitu a bylo uvedeno mj. i na novoročním koncertě ve Vídni v roce 2012.

Symfonická báseň Finlandia Jeana Sibelia (1865–1957) z roku 1899 patří do jeho série hudebních obrazů z historie Finska, kde je velmi oblíbená, neboť její melodie vystihuje ráz finské krajiny. Skladba se stala symbolem finského patriotství v době, kdy Finsko bylo autonomním velkoknížectvím v rámci Ruska. Ústřední melodie se někdy zpívá – se slovy, kterým dal v roce 1941 definitivní podobu Veikko Antero Koskenniemi – jako hymnus „Buď v klidu, má duše“.

Ačkoli byl Emmanuel Chabrier (1841–1894) považován za zázračné dítě jako klavírista i skladatel – jeho první skladby se objevily už v roce 1849, svědomitě vystudoval práva a téměř 20 let pracoval na francouzském ministerstvu vnitra. Po vyslechnutí Tristana a Isoldy v Mnichově v roce 1880 ale na ministerstvu rezignoval, aby se mohl věnovat skladbě. Skladatel považoval za své nejlepší výtvory jevištní hudbu, ale paradoxně právě España, jedno z mála děl napsaných pro orchestr, mu zajistila slávu. Tato rapsodie, složená v roce 1883 po cestě do Španělska, zachycuje barvu a energii andaluské hudby, kterou se nechal inspirovat, a odhaluje autorův talent pro nápaditou instrumentaci.

Pátá symfonie Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893) je věnována Theodoru Avé-Lallemantovi, německému hudebnímu kritikovi a spisovateli. Skladatel ji vytvořil v roce 1888, deset let po předchozí symfonii, neboť „se vypsal“, jak píše své mecenášce Naděždě von Meck. Přesto skladbu vytvořil během několika týdnů ve svém venkovském domě v obci Frolovskoje u Klinu. Premiéra se konala v St. Petěrburgu v listopadu 1888. Kritika označila symfonii jako „nejvýznamnější hudební událost naší doby“ (Josef Sittard). Čajkovskij sám ji považoval za nepovedené dílo, především kvůli finále, a cenil si výše Čtvrtou symfonii. Dnes patří nicméně spolu se Šestou symfonií k nejoblíbenějším.

Ionel Dumitru (1915–1997) získal hudební vzdělání na Vojenské hudební střední škole a poté na konzervatoři v Bukurešti. Byl prvním tubistou předních rumunských orchestrů. Jeho virtuozita jej zavedla na pódia velkých měst světa. Hru na tubu také vyučoval a pro tento nástroj zkomponoval asi třicet skladeb a vytvořil přes sto transkripcí.
Druhý z jeho Šesti rumunských tanců z roku 1948 patří k nejoblíbenějším a nejhranějším skladatelovým dílům.

Jeden z nejvýznamnějších skladatelů devatenáctého století Johannes Brahms (1833–1937) ve své tvorbě kombinuje to nejlepší z klasické a romantické hudby. Uherský tanec č. 5 z cyklu Uherských tanců, zkomponavaných v letech 1858 až 1869, je živoucí a temperamentní skladba, plná energie a vášně. Skladba nás provází typickými uherskými melodiemi a rytmickými motivy, které jsou charakteristické pro Brahmsovu tvorbu.
Hlavní téma (32 taktů) Uherského tance č. 5 převzal ze skladby Vzpomínka na Bardejov uherského skladatele Bély Kélera, rodáka z Bardějova.

„Pastorální“ symfonie Ludwiga van Beethovena (1770-1827) vznikala sice paralelně s „Osudovou“, představuje ale naprosto odlišný inspirační myšlenkový svět. Nenalezneme zde ani stopu hrdinskosti či dramatického konfliktu. Tato programní symfonie je jedním z nejprůzračnějších autorových děl. Odráží se v něm poezie venkovského života, ať už se jedná o zpěv ptáků, troubení pastýřů, rozbouřené přírodní živly nebo lidové tance. Byla dokončena roku 1808 a měla premiéru 22. prosince na koncertě v Divadle na Vídeňce, právě společně s Pátou symfonií.

“Začala nejkrásnější doba mého života”, vzpomíná Josef Suk (1874-1935) na chvíle, kdy tvořil hudbu k Zeyerově scénické pohádce Radúz a Mahulena. “Pracoval jsem na díle v lesním domku v místě Dvořákova letního pobytu na Vysoké. V pokojíku bylo pianino a venku v zahrádce poslouchala mne moje dívka Otilka. Jaro v duši, jaro v hudbě. Mohu říci, že jsem se v hudbě k Radúzovi a Mahuleně našel a že toto dílo působilo na mou tvorbu po celou řadu let. Netušil jsem ovšem, že motivy lásky i motiv smrti, obsažené v hudbě k Radúzovi, budou mne provázet v době uměleckého zrání až do konce.” Sukova Pohádka je vzácné dílo. Je to ryzí, plnokrevná a zároveň vysoce kultivovaná, osobitá hudba.

Markéta Matulová se narodila ve Zlíně. Od dětství se věnovala folkloru v cimbálovém souboru Prameny. Zpívá, hraje na housle, klavír, kytaru a flétnu. Absolvovala Střední pedagogickou školu v Kroměříži a následně pod vedením Vandy Kavkové vystudovala Vyšší odbornou školu hereckou ve Zlíně. Tehdy začala hostovat v Městském divadle Zlín a také spolupracovala s uměleckými platformami Doktrin a Plešatý králíček, kde se věnovala autorskému či dokumentárnímu divadlu. Do ostravského Divadla Petra Bezruče přišla před sedmi lety jako mladičká Valaška, která jde za svou láskou – divadlem. Od té doby si zde zahrála spoustu krásných rolí. V posledních sezónách to byla např. role Julky v Šikmém kostele, za niž byla nominována na cenu Thálie, kritiky i publikum oslnila v roli Věry Špinarové. Je hrdou držitelkou Cen divadelní kritiky – talent roku i nejlepší divadelní herečka 2021. Také se věnuje práci v dabingových studiích a hostuje na dalších ostravských scénách. Spolupracovala rovněž na několika filmových projektech s divadlem Mír.

Lenka Jaborská je scénáristkou a režisérkou především velmi oblíbených dětských koncertů řady D Janáčkovy filharmonie, na nichž se podílí již od počátku. S ostravským orchestrem spolupracuje také jako lektorka workshopů pro děti a interaktivních koncertů pro školy, které si získávají stále větší a větší přízeň. Vede rovněž kurzy pro učitele hudební výchovy po celé ČR. Pedagogicky působila v ZUŠ Hlučín (literárně dramatický obor), Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kde vyučovala dramatickou výchovu a jevištní pohyb, a na Ostravské univerzitě (dramatická výchova, pohybové dovednosti). Je maminkou čtyř dětí.

Maroš Potokár vystudoval hru na housle a dirigování na Košické konzervatoři. Ve studiích pokračoval na VŠMU v Bratislavě, kde vystudoval hru na housle ve třídě J. Kopelmana a A. Jablokova a na JAMU v Brně, kde vystudoval dirigování ve třídě R. Hališky a R. Štúra. Během studia absolvoval také masterclass u Z. Nagye.
Jako dirigent vystoupil s PKF – Prague Philharmonia, Filharmonií Brno, Filharmonií Bohuslava Martinů, Moravskou filharmonií, Janáčkovou filharmonií, Filharmonií S. Lunchevici Kišiněv, s orchestrem Slovenského národního divadla, Státního divadla Košice, Národního divadla moravsko-
slezského Ostrava a dalšími.
Od sezóny 2021/2022 po úspěšném konkurzu zastává post asistenta šéfdirigenta v Janáčkově filharmonii, kde se již podílel na řadě koncertních projektů a spolupracoval s dirigentskými osobnostmi, jako D. Raiskin, V. Bringuier či K. M. Chichon.
Od roku 2013 se v opeře Státního divadla Košice postupně podílel na inscenacích Dialogy karmelitek (F. Poulenc), Rigoletto (G. Verdi), Falstaff (G. Verdi), jakož i na inscenacích Bohéma (G. Puccini) a Hoffmannovy povídky (J Offenbach), které se souborem státního divadla hudebně nastudoval. Od roku 2017 spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě. V témže roce úspěšně debutoval ve Slovenském národním divadle.
Jako houslista se již během studia stal v roce 2007 koncertním mistrem Státní filharmonie Košice, kde působí dodnes, a se kterou pravidelně vystupuje i jako sólista. Bohaté zkušenosti získal i v komorních souborech (Quasars Ensemble, Albrechtovo kvarteto, Klavírní trio Animé, klavírní duo s Jordanou Palovičovou). V komorních uskupeních absolvoval řadu koncertů na významných domácích i zahraničních pódiích (Česko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Lucembursko, Bulharsko). V roce 2018 měl houslový recitál v prestižním Shanghai Oriental Art Center v Číně. Od roku 2014 je uměleckým vedoucím komorního orchestru Musica Cassovia. Přes deset let trvá i jeho práce sbormistra v Košickém pěveckém sboru učitelů.