Symfonický orchestr České rozhlasu uvede program, v němž se potkává duchovní výpověď s magickou krásou Janáčkova hudebního světa. Dvořákovy Biblické písně a Janáčkova Suita z opery Příhody lišky Bystroušky slibují večer plný emocí, lyriky i podmanivé orchestrální síly.

PROGRAM

Antonín Dvořák
Biblické písně op. 99 B 185 (arr. J. Burghauser a J. Hanuš) (28´)

1. Oblak a mrákota jest vůkol něho
2. Skrýše má a pavéza má Ty jsi
3. Slyš, ó Bože! Slyš modlitbu mou
4. Hospodin jest můj pastýř
5. Bože! Bože! Píseň novou
6. Slyš, ó Bože, volání mé
7. Při řekách babylonských
8. Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou
9. Pozdvihuji očí svých k horám
10. Zpívejte Hospodinu píseň novou

/přestávka/

Leoš Janáček
Suita z opery Příhody lišky Bystroušky (arr. J. Hrůša)

ÚČINKUJÍ

Jan Martiník – bas
Sára Slováková – soprán
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Elias Grandy – dirigent

Poslední písňový cyklus Antonína Dvořáka (1841–1904), Biblické písně op. 99, který vznikl za skladatelova pobytu ve Spojených státech, patří k nejoblíbenějším dílům svého autora a k nejznámějším cyklům písňové literatury 19. století vůbec. Skladatel zvolil texty žalmů v českém překladu Bible kralické, jednoho ze skvostů české historické literatury. Překlad vznikl z iniciativy biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava a vyšel poprvé v šesti svazcích postupně mezi roky 1579–1594, roku 1596 a 1613 pak už vždy v jednom svazku a v průběhu dalších století byl vydáván opakovaně. Dvořák pravděpodobně pracoval s vydáním z roku 1863, které vzniklo „k tisícileté jubilejní slavnosti obrácení Slovanův na víru křesťanskou“, jak je uvedeno v jeho podtitulu. Písně vznikly během tří týdnů v březnu 1894. Ve skladatelově korespondenci o nich nalezneme první zmínku 2. dubna 1894 v dopise pražskému školskému úředníku Josefu Tragymu, ve kterém Dvořák informuje o svých nových skladbách, mezi nimiž je také „deset písní ze svaté bible Davidovy žalmy“. V dopise nakladateli Simrockovi do Berlína téhož měsíce písně s uspokojením označil za „to nejlepší, co jsem až do nynějška udělal v této oblasti“.

Novou zkušenost pro Dvořáka znamenal volný verš žalmů, do nichž se hluboce věřící skladatel dokázal dokonale vcítit. Biblické písně zaujímají v jeho tvorbě výlučné místo jedinečným splynutím náboženských textů s jejich hudebním tvarem. Už v prvních hodnoceních byly charakterizovány jako dílo „básníka zbožnosti“ a srovnávány například s nejlepšími výtvarnými díly s náboženskou tématikou. Skladatel dosáhl velkého účinku prostými prostředky, bez vyumělkovaností v harmonii, jednoduchý doprovod podtrhuje vznešenost a pravdivost textů. Původní verze je pro zpěv a klavír. Prvních pět písní Dvořák opatřil také orchestrálním doprovodem; ty zazněly poprvé na zahajovacím koncertě samostatné existence orchestru České filharmonie 4. ledna 1896 v Rudolfinu, v interpretaci člena pražského Národního divadla, barytonisty Františka Šíra (1863–1931) pod Dvořákovou taktovkou. Dne 19. března téhož roku zazněly poprvé za hranicemi skladatelovy vlasti, za jeho řízení v Londýně, kde byla jejich interpretkou americká altistka Katherine Fisk, hlasové obsazení, jemuž skladatel dával přednost. Dalších pět písní instrumentoval roku 1914 tehdejší šéf České filharmonie Vilém Zemánek. Kompletní orchestrální podoba cyklu byla poprvé provedena Českou filharmonií za Zemánkova řízení 1. listopadu 1914, sólistou byl Egon Fuchs (1886–1958), později přední pěvecký pedagog pražské konzervatoře a vyhlášený pěvec především Schubertových a Brahmsových písní. Souborné provedení Biblických písní s klavírem se uskutečnilo až 8. května 1918; interpretem byl rovněž Egon Fuchs, klavírní part hrál Dvořákův zeť Josef Suk a týž pěvec uváděl Biblické písně také s varhanním doprovodem. Z roku 1960 pochází nová orchestrace písní 6–10, kterou vytvořili Jarmil Burghauser a Jan Hanuš; ta se také stala součástí souborného vydání Dvořákova díla.

„Ty moje Liško Bystrouško, kdes vzala svůj nářek, když tě děda myslivec přivázal k boudě? Ostré zoubky motivu, kde jste se zhlédly? Kuřátka s kohoutkem, netušící úkladů Bystrouščiných, kde jste se vylíhla, než tipkala jste na jevišti? Tam pod Ukvaly na mém dvorku,“ zavzpomínal Leoš Janáček (1854–1928) ve fejetonu zveřejněném v deníku Venkov 5. února 1928. Příběhy o prohnané lišce od Rudolfa Těsnohlídka vycházely mezi 7. dubnem a 23. červnem 1920 na pokračování v Lidových novinách jako doprovod k perokresbám Stanislava Lolka – obvykle taková díla vznikají jako ilustrace doprovázející hotový text, zde byl postup opačný. Ještě téhož roku 1920 vydalo brněnské nakladatelství Polygrafia Lišku Bystroušku knižně.

Po syrovém realismu Káti Kabanové byla opera Příhody lišky Bystroušky charakterizována jako oslava přírody, jejích kouzel a zákonů. Skrývá se v ní však mnohem víc. Různá podobenství o zvířatech a lidech provázejí kulturní dějiny od nepaměti, nalezneme je v bajkách, pohádkách, pověstech a v divadelních hrách a inspirovala i v moderních časech. Jistě ne pouhou náhodou napsali bratři Čapkové v téže době, kdy vznikla Janáčkova opera, svou hru Ze života hmyzu, která měla premiéru roku 1922 a shodou okolností rovněž v Brně. Teprve v posledních letech se na místo lidí a zvířat dostává do popředí spíše konfrontace člověka se světem strojů a umělé inteligence. V autobiografických poznámkách z roku 1924 Janáček poznamenal k hledání svého osobitého hudebního jazyka, o jehož uznání léta zápasil: „Jsem melodii českého slova na stopě: neroste z akordů. Studnice je hlubší; poznávám, že v každém z nás se prohlubuje. Poznávám její rozmanitost v dětských ústech, její vášeň dívčí, úsečnost mužnou. Poznávám své pole. Rozšiřuju je v Osudu o dětský melodický výraz, v Její pastorkyni vystačuji na duševní trýzeň Kostelničky i Jenůfy, v Broučkových výletech přikloňuji se k nebes prostorám, v Káti Kabanové odlišuji povahy, v Lišce Bystroušce vděčím lesů stínu, ranní zoři. Kde všude po toulkách za tónem a jeho mírou jsem se zastavil a potěšil! Tonu v přírodě, ale neutonu!“

Janáčkova v pořadí sedmá opera vznikala mezi lety 1921–1923, světová premiéra se uskutečnila 6. listopadu 1924 v Národním divadle Brně, dne 18. května následujícího roku ji uvedlo pražské Národní divadlo a 13. února 1927 měla německou premiéru v Mohuči v překladu Maxe Broda. Německá kritika psala, že touto operou Janáček vytvořil své „snad nejosobnější dílo“, v němž „básnickýma ušima naslouchá oduševnělému vesmíru a v tónech spoutává tajnou řeč tvorů a tisíce hlasů domácí půdy“; je to opera, v níž „žije les“. Vídeňské nakladatelství Universal Edition tehdy tlumočilo Janáčkovi dotaz, či spíše přání dirigenta mohučské premiéry Paula Breisacha, zda by nebylo vhodné vytvořit z hudby opery suitu; vedlo k tomu mimo jiné vědomí, že čistě instrumentální hudba tvoří téměř třetinu celé opery. Janáček navrhl vytvořit suitu z hudby svých oper svému žáku Břetislavu Bakalovi, myšlenka však nedospěla k realizaci.

Hudební bohatství opery však skutečně volalo po možnosti koncertního uvádění. Dirigent Václav Talich upravil ve spolupráci se skladateli Jaroslavem Řídkým a Františkem Škvorem z hudby prvního dějství opery suitu, kterou poprvé provedl 23. listopadu 1937 s Národním orchestrem v Bruselu a 18. dubna 1940 pak s Českou filharmonií v Praze. Talichovo orchestrální cítění však vedlo k výrazné proměně Janáčkovy instrumentace, kterou později s ohledem na původní tvar upravil velký Janáčkův obdivovatel sir Charles Mackerras a v lecčem ji přiblížil zpět skladatelovu originálu. Původnímu tvaru skladatelovy partitury se více blížila suita, kterou vytvořil dirigent a skladatel František Jílek, jenž uplatnil hudbu ostatních dvou dějství, také on však instrumentaci pozměnil. Dirigent Jakub Hrůša se roku 2017 rozhodl k vlastní úpravě hudby opery a vytvořil suitu, která instrumentální části představuje v pořadí, odpovídajícím ději opery. Premiéra „Velké suity“, jak je označeno její vydání ve vídeňském nakladatelství Universal Edition, se uskutečnila 28. září 2018 v Bamberku s orchestrem Bamberských symfoniků, jehož je Hrůša od roku 2016 šéfdirigentem.

(Vlasta Reittererová)

Český operní pěvec Jan Martiník (bas) získal během své kariéry řadu ocenění, včetně ceny BBC Cardiff Singer of the World Song Prize v roce 2009.
Již více než 10 let je sólistou berlínské Státní opery Unter den Linden, nejstarší operní scény v Německu, kde ztvárnil role jako Brander (Faustovo prokletí), Colline (Bohéma), Daland (Bludný Holanďan), Father Trulove (Život prostopášníka), Dr. Kolenatý (Věc Makropulos), Sarastro (Kouzelná flétna) a mnoho dalších. Spolupracoval také s Komische Oper Berlin, Deutsche Oper, Národním divadlem v Praze, vídeňskou Volksoper a dalšími operními domy. V roce 2024 debutoval jako Fritz Kothner v Mistrech pěvcích norimberských ve Státní opeře Unter den Linden.
Pravidelně vystupuje s předními světovými orchestry, včetně České filharmonie, Bamberger Symphoniker, BBC Symphony Orchestra, City of Birmingham Symphony Orchestra, London Symphony Orchestra, Pittsburgh Symphony Orchestra, Rotterdam Philharmonic Orchestra, Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin a Staatskapelle Dresden. Spolupracuje s významnými dirigenty, včetně Daniela Barenboima, Jiřího Bělohlávka, Semjona Byčkova, Manfreda Honecka, Jakuba Hrůši, Fabia Luisiho, Zubina Mehty, sira Simona Rattla a dalších.
Aktivně se také věnuje nahrávací činnosti. Jednou z jeho nejnovějších nahrávek je Zimní cesta od Franze Schuberta, vydaná Supraphonem, která získala pět Diapasonů. S Českou filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka nahrál Biblické písně Antonína Dvořáka (Decca, 2020). Je také jedním ze sólistů na nahrávce Eposu o Gilgamešovi Bohuslava Martinů s Českou filharmonií (Supraphon, 2017) a na nahrávce Donizettiho Requiem pro Collegium 1704.

Sára Slováková je mladá česká sopranistka. Své hudební vzdělání zahájila na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a v současné době pokračuje ve studiu na Fakultě umění Ostravské univerzity pod vedením renomovaného operního sólisty Martina Gurbal’a.
Na divadelních prknech se divákům představila například jako zlá sestra Magelóna v inscenaci Popelka v produkci Národního divadla moravskoslezského nebo jako Druhá dáma v Mozartově Kouzelné flétně na scéně Slezského divadla v Opavě. Jevištní zkušenosti v současnosti rozvíjí také jako členka operního sboru NDM.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu vstupuje do jubilejní 100. sezóny 2026/2027 jako výrazná umělecká instituce, která aktivně formuje současný hudební život v České republice i v zahraničí. V čele orchestru stojí nově, po úspěšné éře šéfdirigenta Petra Popelky, německo-japonský dirigent Elias Grandy, který již v minulosti s rozhlasovými symfoniky spolupracoval.
V aktuální sezóně se těleso představí pod taktovkou českých i zahraničních hostujících dirigentských hvězd, mezi které patří Petr Popelka, Jakub Hrůša, Václav Luks, Tomáš Netopil, Cornelius Meister, Tomáš Hanus, Michał Nesterowicz, Petr Altrichter, Wayne Marshall, Robert Jindra, Robert Kružík, Lukáš Vasilek, Ana Maria Patiño Osorio nebo Jan Kučera.
Ze světově uznávaných sólistů v jubilejní sezóně vystoupí violoncellista Gautier Capuçon, houslista Jan Mráček či hornista Radek Baborák. SOČR přivítá také řadu klavírních virtuosů jako Jeana-Efflama Bavouzeta, Lukáše Vondráčka, Jana Bartoše, Karla Košárka, Martina Kasíka nebo Marka Kozáka.
Silné zastoupení budou mít také domácí i zahraniční zpěvačky, mezi které patří Kateřina Kněžíková, Elena Tsallagova, Simona Šaturová, Ester Pavlů a Paula Murrihy. Z řad zpěváků se představí Peter Kellner, Matthew Newlin, Pavol Breslik, Jan Martiník, Benjamin Bruns a Kostas Smoriginas. Z mimořádných spoluprací se můžeme těšit na společný koncert s Monkey Business nebo na návrat jedinečného projektu Tisíc hlasů, který do prostor Obecního domu pozve desítky amatérských sborů.
Zcela zásadní součástí uměleckého profilu orchestru je jeho role iniciátora nových hudebních děl. V jubilejní 100. sezóně uvede sedm nových kompozic vzniklých převážně na objednávku orchestru, jejichž světové premiéry se uskuteční v průběhu sezóny v Praze. Zazní nové kompozice autorů Miroslava Srnky, Petra Wajsara, Jany Vöröšové, Jiřího Gemrota, Jana Kučery, Darji Kukal Moiseevy a Jaroslava Pelikána.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu bude pokračovat také v nahrávací činnosti. Věnovat se bude například dílu Otakara Ostrčila a natáčet bude s předním českým tenoristou Pavlem Černochem. V květnu 2026 vyšla u příležitosti oslav limitovaná vinylová edice s oceňovanou nahrávkou Smetanovy Mé vlasti.
V průběhu sezóny 2026/2027 se orchestr představí na všech významných českých hudebních festivalech, mezi něž patří mezinárodní festivaly Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, Český Krumlov a festival Leoše Janáčka. Kromě českých vystoupení čeká orchestr také koncertní turné se šéfdirigentem Eliasem Grandym v Japonsku a Jižní Koreji.
Domovskou scénou orchestru zůstávají pražské koncertní sály, zejména Dvořákova síň Rudolfina, Smetanova síň Obecního domu, Betlémská kaple a Studio 1 Českého rozhlasu.

Elias Grandy je německo-japonský dirigent, který si stále více buduje pověst výrazné osobnosti mezi současnými dirigenty. Grandy, který se se stejnou lehkostí pohybuje v symfonickém i operním repertoáru, je obdivován pro svůj vášnivý temperament, přesné hudební cítění a přirozené vystupování na pódiu, díky kterým umí i ty nejsložitější hudební myšlenky přivést k životu s jasností, hloubkou a emocionální intenzitou. Od sezóny 2026/2027 přebere taktovku šéfdirigenta a uměleckého ředitele Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Po osmi úspěšných sezónách na pozici hudebního ředitele německého Heidelberského divadla a orchestru, u kterého působil do roku 2023, bude zároveň pokračovat i na pozici šéfdirigenta symfonického orchestru v japonském Sapporu.
V sezóně 2026/2027 se Elias Grandy vrátí také k orchestrům Minnesota Orchestra, Orquestra Filarmónica de Buenos Aires, Philharmonique de Monte-Carlo a poprvé bude dirigovat haagský Residentie Orkest, Lipský rozhlasový symfonický orchestr MDR, Stuttgartský filharmonický orchestr a švédský symfonický orchestr se sídlem v Gävle.
V aktuálně probíhající a v minulé sezóně také jako hostující dirigent velmi úspěšně spolupracoval s Norským rozhlasovým symfonickým orchestrem, Vídeňským symfonickým orchestrem, s orchestrem Mozarteum Orchester Salzburg, Frankfurtským rozhlasovým symfonickým orchestrem, s orchestry Deutsche Radio Philharmonie Saarbrücken Kaiserslautern, Orchestre du Capitole de Toulouse, Brussels Philharmonic, Orchestre National de Belgique, Antwerp Symphony, Yomiuri Nippon Symphony, Kyoto Philharmonic a Utah Symphony.
Grandy, který je vášnivým zástupcem hudebního vyprávění, nedávno dirigoval kritiky oceněné inscenace Pucciniho Tosky ve Frankfurtské opeře, operu Netopýr od Johanna Strausse v tokijské Opera Nikikai, Ravelovo Dítě a kouzla v drážďanské Semperoper, Elektru a Carmen v opeře v Minnesotě, opery Werther a Romeo a Julie na vsi ve Frankfurtské opeře, Maškarní ples v Aalto Theater v Essenu, Carmen v tokijské Opera Nikikai a Rusalku v Portlandské opeře.
Elias Grandy se narodil v Mnichově. Předtím, než se na Hochschule für Musik Hanns Eisler Berlin začal věnovat dirigování, studoval v Basileji a Mnichově hru na violoncello, hudební teorii a komorní hudbu. Svou profesionální kariéru zahájil jako rezidenční dirigent ve Staatstheater Darmstadt, v roce 2015 se stal laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže Sira George Soltiho.

​Antonín Dvořák: Biblické písně
(texty Bible kralická)

1.

Oblak a mrákota jest vůkol něho,
spravedlnost a soud základ trůnu jeho.
Oheň předchází jej a zapaluje
vůkol nepřátele jeho.
Zasvěcujít‘ se po okršku světa blýskání jeho;
to vidouc země děsí se.
Hory jako vosk rozplývají
se před obličejem Hospodina,
Panovníka vší země.
A slávu jeho spatřují všichni národové.

2.

Skrýše má a paveza má Ty jsi,
na slovo vzaté očekávám.
Odstuptež ode mne, nešlechetníci,
abych ostříhal přikázáni Boha svého.
Posiluj mne, bych zachován byl,
a patřil ku stanoveným Tvým ustavičně.
Děsí se strachem před Tebou tělo mé,
nebo soudů Tvých bojím se náramně.

3.

Slyš, ó Bože! Slyš modlitbu mou,
neskrývej se před prosbou mou.
Pozoruj a vyslyš mne;
nebot‘ naříkám v úpění svém,
a kormoutím se.
Srdce mé tesklí ve mně,
a strachové smrti přišli na mne,
a hrůza přikvačila mne.
I řekl jsem: Ó bych měl křídla
jako holubice,
zaletěl bych a poodpočinul.
Aj, daleko bych se vzdálil,
a přebýval bych na poušti.
Pospíšil bych ujíti větru
prudkému a vichřici.

4.

Hospodin jest můj pastýř;
nebudu míti nedostatku.
Na pastvách zelených pase mne,
k vodám tichým mne přivodí.
Duši mou občerstvuje;
vodí mne po stezkách
spravedlnosti pro jméno své.
Byť se mi dostalo jíti
přes údolí stínu smrti:
Nebudut‘ se báti zlého,
nebo Ty se mnou jsi;
a prut Tvůj a hůl Tvá,
toť mne potěšuje.

5.

Bože! Bože! Píseň novou
zpívati budu Tobě na loutně,
a žalmy Tobě prozpěvovati.
Na každý den dobrořečiti budu Tobě
a chváliti jméno Tvé na věky věků.
Hospodin jistě veliký jest
a vší chvály hodný,
a velikost jeho
nemůž vystižena býti.
O slávě a kráse a velebnosti Tvé
i o věcech Tvých předivných mluviti budu.
A moc přehrozných skutků Tvých
všichni rozhlašovati budou;
i já důstojnost Tvou
budu vypravovati.

6.

Slyš, ó Bože, volání mé,
pozoruj modlitby mé!
Nebo jsi býval útočiště mé
a pevná věž před tváří nepřítele.
Budu bydleti v stánku Tvém navěky,
schráním se v skrýši křídel Tvých.
Bože! Bůh silný můj Ty jsi,
Tebe hned v jitře hledám,
Tebe žízní duše má,
po Tobě touží tělo mé,
v zemi žíznivé a vyprahlé,
v níž není vody;
A tak, abych Tobě dobrořečil
a s radostným rtů prozpěvováním
chválila by Tě ústa má.

7.

Při řekách babylonských,
tam jsme sedávali a plakávali,
rozpomínajíce se na Sion.
Na vrby v té zemi
zavěšovali jsme citary své,
a když se tam dotazovali nás ti,
kteříž nás zajali,
na slova písničky říkajíce:
Zpívejte nám některou píseň Sionskou,
odpovídali jsme:
Kterakž bychom mohli zpívati
píseň Hospodinovu
v zemi cizozemců?
Jestliže se zapomenu na tebe,
ó Jeruzaléme,
ó, zapomeniž i pravice má umění svého.

8.

Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou;
nebot‘ jsem opuštěný a ztrápený.
Soužení srdce mého rozmnožují se,
z úzkostí mých vyveď mne.
Smiluj se nade mnou!
Viz trápení mé a bídu mou
a odpust‘ všecky hřichy mé.
Ostříhej duše mé a vytrhni mne
ať nejsem zahanben,
neboť v Tebe doufám.

9.

Pozdvihuji očí svých k horám,
odkud by mi přišla pomoc.
Pomoc má jest od Hospodina,
kterýž učinil nebe i zemi.
Nedopustíť, aby se pohnouti
měla noha Tvá,
nebo nedřímeť strážný Tvůj.
Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten,
kterýž ostříhá Izraele.

10.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
Neboť jest divné věci učinil;
zvuk vydejte, prozpěvujte
a žalmy zpívejte.
Zvuč, moře, i to, což v něm jest;
okršlek světa, i ti, což na něm bydlí.
Řeky rukama plesejte,
spolu s nimi i hory prozpěvujte.
Plesej, pole, a vše, což na něm;
plesej, země, zvuč i moře,
i což v něm jest.