Program:

Leoš Janáček: Zvuky ku památce Förchtgotta-Tovačovského (II. oddíl) pro smyčce
Jan Novák: Concentus Euridicae pro kytaru a smyčce
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 14 pro soprán, bas a komorní orchestr op. 135

Účinkují:
Irena Sedláčková – kytara
Lucie Kašpárková – soprán
Jan Šťáva – bas
OK Percussion Duo
Ensemble Opera Diversa
Gabriela Tardonová – dirigentka

Mladý brněnský orchestr je ve skutečnosti uměleckým sdružením se širokou působností, vyhraněnou dramaturgií, pěveckým sborem a repertoárovou základnou spolupracujících skladatelů. Na těleso nezávislé na jakékoliv instituci to není špatný začátek.
Do Ostravy přiveze zajímavý program. V tom původně ohlášeném však dochází ke změně. Místo původně ohlášené skladby Miloše Štědroně  …or not to be … zahájí večer dílko Leoše Janáčka, které sepsal ještě za studií v Praze v roce 1875. Jeho název zní Zvuky ku památce Förchtgotta-Tovačovského a jedná se o jakousi poctu Arnoštu Förchgottovi-Tovačovskému (na obrázku), hudebnímu skladateli, sbormistrovi, autorovi úprav lidových písní, chrámové i jiné hudby. Poprvé zazněla tato krátká kompozice pro troje housle, violu a violoncello v roce 1988 v St. Louis v USA. České premiéry se dílo dočkalo až letos v dubnu v brněnské Redutě právě v podání Ensemble Opera Diversa.
Jan Novák patří do rodu novoříšských Nováků a po celý život jej kromě velmi originálního přístupu k hudební tvorbě charakterizovala také umanutost a tvrdohlavost, která mu způsobila mnoho trápení s komunistickým režimem.
Jeden z posledních Šostakovičových symfonických kolosů je ve skutečnosti komorní, vokální a má jedenáct částí. Nesmírně hluboké dílo vznikalo během osamocení při dlouhé hospitalizaci a karanténě. Téma se zdá až morbidní: zhudebněny jsou tu ruské překlady poezie čtyř rozličných básníků, kdy společným tématem je smrt. Těžko si lze v sovětské společnosti na konci 60. let 20. století představit choulostivější a tabuizovanější téma.

O interpretech

Ensemble Opera Diversa je soubor profesionálních hudebníků a zpěváků, kteří tvoří a provádějí živou hudební tvorbu. Jádrem činnosti je hudební a hudebně-dramatická tvorba z dílny Ondřeje Kyase a Pavla Drábka, zakladatelů souboru. Od počátků (1999) se z Diversy vyvinula hudební společnost, která uskutečňuje kolem třiceti vystoupení a představení ročně. Uvedla již pět původních celovečerních oper, dvě desítky minioper, množství premiér orchestrálních skladeb vzniklých na objednávku a skladby klasického repertoáru. Orchestr pořádá každoročně několik tematických koncertních projektů. S premiérou Stabat Mater Ondřeje Kyase v roce 2010 také vznikla tradice provádění jednoho až dvou chrámových koncertů ročně, kdy vedle orchestru vystupuje také komorní sbor Versus. Takto byly v brněnských premiérách uvedeny mimo jiné skladby Ondřeje Štochla, Hany Škarkové, Ondřeje Kyase, Petera Zagara, Miloše Štědroně, Petera Grahama a Radima Bednaříka.
Komorní orchestr vznikl v roce 2005 a od počátku jej vede koncertní mistr Jan Bělohlávek. Ensemble Opera Diversa uvádí ve vlastní produkci obvykle tři až pět tematických koncertních projektů. Jednotlivé programy propojují tvorbu 20. století se skladbami soudobými, především díly kmenového autora Ondřeje Kyase a spřízněných autorů. Ve smyslu hledání a dotváření vlastní poetiky soubor usiluje o vytváření posluchačsky objevných programů – nepřináší banální nebo notoricky známé kusy, vyhýbá se ale i úzkému vřazení do proudu soudobé vážné hudby. Svou dramaturgií i interpretačním nasazením usiluje o dialog s otevřeným posluchačem.

Irena Sedláčková (roz. Babáčková) patří mezi přední české klasické kytaristy. Hru na kytaru začala studovat v roce 2003 na konzervatoři v Pardubicích, nejdříve ve třídě S. Juřici a později u P. Seidla. Po absolutoriu pokračovala na JAMU v Brně pod vedením M. Myslivečka. Své znalosti a schopnosti dále rozvíjela na mistrovských kurzech a workshopech, které vedli např. P. Staidl, T. Müller-Pering, Z. Dukič, A. Desiderio, R. Gallen, P. Marquez nebo T. Offermann. Zásadní pak bylo absolvování roční stáže v Rakousku na Universität für Musik und darstellende Kunst v Grazu ve třídě P. Pegorara. Během studií získala ocenění na prestižních národních i mezinárodních soutěžích (Concertino Prague, Mezinárodní bienále interpretační kytarové soutěže v Kutné Hoře, Anna Amalia Gitarrenwettbewerb ve Výmaru, Mercatali Guitar Competition v Gorizii nebo Mezinárodní kytarová soutěž J. K. Mertze v Bratislavě). V letech 2011-2013 byla na Listině mladých umělců, kterou vydává a spravuje Nadace českého hudebního fondu.

Sopranistka Lucie Kašpárková se narodila ve Zlíně, kde vystudovala gymnázium, dále pokračovala ve studiích na konzervatoři v Brně, na Janáčkově akademii múzických umění pod vedením Jarmily Hladíkové a soukromým studiem u Magdaleny Blahušiakové.
V rámci Komorní opery JAMU nastudovala roli Hraběnky ve Figarově svatbě W. A. Mozarta, za kterou získala stipendium děkana JAMU. V rámci mezinárodního festivalu Janáček Brno 2008 vystoupila v roli Jenůfy v Janáčkově Její pastorkyni (verze 1904).
Od roku 2010 hostuje v Národním divadle Brno, kde debutovala jako Griletta (Lo speziale). K velkým úspěchům patřila role Blanche v Poulencově opeře Dialogy Karmelitek v Košicích. Stálým členem ansámblu tamního Štátneho divadla se stala v roce 2013, kde nastudovala titulní role v operách Madama Butterfly a Manon Lescaut Giacoma Pucciniho a Komponistu v Straussově Ariadně na Naxu. V prosinci 2013 debutovala v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako Violetta Valéry v nové inscenaci Verdiho La Traviata a v červnu 2014 se zde představila nově jako Mařenka v Prodané nevěstě v inscenaci Jany Kališové a hudebním nastudování Olivera Dohnányiho. V červnu 2014 také debutovala jako Katuška v Čertově stěně v ostravském Divadle Antonína Dvořáka v nové inscenaci Jiřího Nekvasila pod taktovkou Roberta Jindry. Tamtéž nastudovala jednu z titulních rolí v opeře Tři přání aneb Vrtkavosti života Bohuslava Martinů.
Členkou Ensemble Opera Diversa je od roku 2005. Zde postupně nastudovala titulní role všech celovečerních oper Pavla Drábka a Ondřeje Kyase: Dóra a Lucie (opera Pickelhering 1607), Hanako (Společná smrt milenců v Šinagawě), Dýně (Dýňový démon ve vegetariánské restauraci), Ponava (Ponava: Zmizelé řeky) a Matka (Čaroděj a jeho sluha). V rámci své koncertní činnosti se představila v Dvořákově Te Deum laudamus v rámci mezinárodního festivalu Kampanila pod vedením Lubomíra Mátla, dále ve Verdiho Requiem pod taktovkou Tomáše Krejčího a ve světové premiéře Salieriho Gratulační kantáty pod vedením Andrease Kröpera s Ensemble Opera Diversa.

Sólista Janáčkovy opery Národního divadla Brno Jan Šťáva se věnuje zpěvu již od dětství, zpočátku pod vedením své matky-učitelky zpěvu a operní pěvkyně Zdeňky Rybecké. V roce 1999 byl přijat na gymnázium Pavla Křížkovského s uměleckou profilací v Brně do třídy Mgr. Ireny Vašíčkové-Pollini. Během studií na tomto gymnáziu zvítězil v několika pěveckých soutěžích (mj. Pražský pěvec, Duškova soutěž). V roce 2006 natočil své první CD – Biblické písně Antonína Dvořáka a černošské spirituály. Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně studoval ve třídě MgA. Zdeňka Šmukaře. Od roku 2003 spolupracuje s Komorní operou JAMU, kde nastudoval řadu rolí, např.: Figaro, Bartolo (Mozart: Figarova svatba), Peachum (Britten: Žebrácká opera), Farář (Janáček: Příhody lišky Bystroušky) a Stárek (Janáček: Její pastorkyňa). V roce 2007 se zúčastnil mistrovských pěveckých kurzů argentinského tenoristy José Cury ve francouzském Nancy, kde získal cenu Grand prix a možnost spolupráce s Opera National de Lorraine v Nancy (Mozartův Idomeneo v roce 2009 a Pucciniho Vlaštovka v roce 2012). Externě spolupracuje s Moravským divadlem Olomouc, Moravskoslezským divadlem Ostrava, v květnu 2011 debutoval v pražském Národním divadle jako Osmin v Mozartově Únosu ze serailu. Je zakládajícím členem sdružení Wopera-sérija. S Ensemble Opera Diversa spolupracuje od roku 2007, kdy se představil jako Green v opeře Pickelhering 1607, nerozlučně je spjat také s operou Dýňový démon ve vegetariánské restauraci v roli Majitele.
Jako sólista koncertně vystoupil s celou řadou orchestrálních těles, zejména Orchestre National de Lyon, Beethoven Orchester Bonn, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Czech Virtuosi, Filharmonií Brno, Pražskou komorní filharmonií a dalšími soubory. Vedle své domovské scény v Brně spolupracuje také s Moravským divadlem Olomouc, Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, Opéra de Toulon a s Divadlem J. K. Tyla v Plzni.

Soubor bicích nástrojů OK Percussion Duo působí na hudební scéně od roku 2007. Zakladateli dua jsou Martin Opršál a Martin Kleibl. Od počátku svojí existence soubor iniciuje vznik nového repertoáru pro svoje obsazení. Jednou z cest je spolupráce s renomovanými českými a zahraničními autory. Ti opakovaně oceňují vysokou interpretační vyspělost souboru, která jim nabízí bohatou zásobu kompozičních možností. V řadě autorů se objevují jména jako Erkki-Sven Tüür, Vít Zouhar, Pavel Zemek Novák, František Emmert, Pavel Blatný, Miloš Štědroň, Zdeněk Král, nebo nositel Pulitzerovy ceny Karel Husa. Dalším směrem vývoje je tvorba vlastních kompozic členů dua.
Od prvního vystoupení na Janáčkově akademii múzických umění v Brně soubor účinkoval na desítkách koncertů a hudebních festivalů v zahraničí (Švýcarsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko) i na domácí půdě (Janáčkův máj Ostrava, Mahler Jihlava). Oba protagonisté kromě působení v duu uplatňují svoje schopnosti v dalších projektech různých žánrů (klasická i soudobá vážná hudba, jazz, pop) a svoje zkušenosti zúročují v jedinečné symbióze dvou výrazných perkusionistických osobností. Martin Opršál spolupracuje s Ensemble Opera Diversa dlouhodobě, OK Percussion Duo se podílelo na koncertním projektu Barvy míst (listopad 2013, s premiérou komorního oratoria Inno Chana Františka Emmerta) a pravidelně vystupuje právě při uvedení Šostakovičovy 14. symfonie.

Dirigentka Gabriela Tardonová (rozená Piszkaliková) pochází z Karviné. V pěti letech se stala členkou výběrového souboru Permoník. V roce 1998 promovala na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity v oboru sbormistrovství a poté vystudovala dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě Rostislava Hališky a Lubomíra Mátla. V roce 2002 se zúčastnila soutěžních dirigentských kurzů v Ostravě pod vedením Zsolta Nagye a stala se jejich vítězkou. V roce 2003–4 studovala v rakouském Grazu na Universität für Musik und darstellende Kunst v dirigentské třídě Martina Siegharta. V rámci tohoto stipendijního pobytu byla vybrána k aktivní účasti na mezinárodním festivalu International Week konaném v Grazu, kde spolupracovala s univerzitním symfonickým orchestrem. Do velké míry se zaměřuje především na uvádění soudobé operní tvorby (Žirafí opera Markéty Dvořákové, MrTvá Markéty Dvořákové a Ivo Medka, opery Josefa Berga). Spolu s Tomášem Krejčím působí jako dirigentka orchestru Mladí brněnští symfonikové.

Od roku 2006 pravidelně spolupracuje se souborem Ensemble Opera Diversa, s nímž vedle koncertních projektů uvedla v premiéře opery dua Pavel Drábek a Ondřej Kyas Dýňový démon ve vegetariánské restauraci (2010), Ponava (Zmizelé řeky) (2013) a Čaroděj a jeho sluha (2016). V posledních třech letech působí jako hlavní dirigentka Ensemble Opera Diversa i v orchestrálních projektech. Pod jejím vedením získal ansámbl velmi kompaktní zvuk. Ačkoli orchestr nemá z principu stálé zaměstnance, okruh jeho členů se postupně proměňuje ve výtečně sehraný soubor, který se s energií pouští i do méně obvyklých zákoutí hudebního repertoáru 20. a 21. století.