Svým zahajovacím koncertem oslaví festival hned dvě výročí. To první připomene sto dvacet let od narození ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče, to druhé – janáčkovské – neuvěřitelných sto let od premiéry slavné Sinfonietty.

Dmitrij Šostakovič
Slavnostní předehra op. 96

Dmitrij Šostakovič
Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Es dur op. 107

Leoš Janáček
Sinfonietta JW VI/18

Pablo Ferrández – violoncello
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Netopil – dirigent

Šostakovičova Slavnostní předehra, op. 96, která koncert uvede je ohromujícím dokladem skladatelovy geniality. Lehkost a rychlost, s níž byla tato skladba napsána, najdou obdobu snad jen u legendárního Mozarta. Předehra vznikla na podzim roku 1954 a Šostakovič měl na kompozici pouhé tři dny. Při psaní partitury údajně stačil ještě zároveň konverzovat s přáteli, vtipkovat i smát se. Dobrá nálada a humor, které skladatele při komponování provázely, srší z celé této kompozice. O pět mladší První violoncellový koncert, op. 107 zkomponoval Šostakovič pro proslulého ruského violoncellistu Mstislava Rostropoviče. Skladatel, který v Sovětském svazu musel čelit omezování umělecké svobody, ponižování, ale i pronásledování a psychickému teroru tajných služeb, koncert naplnil skrytou ironií, jedovatým sarkasmem, absurdní groteskou i zcela vážnými, mrazivými momenty.

Janáčkova majestátní a energická Sinfonietta byla poprvé provedena 26. června 1926 v rámci VIII. všesokolského sletu v Praze v podání České filharmonie a dirigenta Václava Talicha. Prvotní Janáčkova idea napsat pro sokolský slet pouze krátké fanfáry žesťů s průvodem tympánů se skladateli brzy rozrostla ve velkou symfonickou kompozici, kterou věnoval nejen jako poctu nově vzniklému československému státu a jeho branné moci, ale také svému domovskému městu Brnu. Velkolepé úvodní fanfáry žesťového pléna dodnes neztratily nic ze své působivosti. A také díky nim se Sinfonietta řadí k nejoblíbenějším a nejčastěji prováděným Janáčkovým dílům.