Ostravský koncert ke dvaceti letům hudební kariéry Anety Langerové, která si k němu přizvala Janáčkovu filharmonii a vlastní smyčcové trio, se rozjížděl pomalu. Ale v závěru už byla hala na nohou, tleskala, hvízdala a nechtěla Anetu pustit z pódia.

Možná jste někdy měli pocit, že koncertu vašeho oblíbeného interpreta přizvání symfonického orchestru nepomohlo, že šlo jen o líbivé načechrání známých melodií. Tohle se v Ostravě nedělo. Anetin spoluhráč z kapely Jakub Zitko zvolil skvělé aranže, možná ne vždy na první poslech líbivé, ale zato mimořádně funkční – tu vyzdvihující skladby samotné, tu zase vytvářející prostor pro filharmonii, řízenou skvělou Alenou Hron, která si dokonce stihla pár písniček s Anetou zazpívat.

Janáčkova filharmonie Ostrava tak zahájila první ze série crossoverových koncertů v rámci její 71. koncertní sezony.

Foto: Petr Hrubeš

Zněly songy notoricky známé, které v nových aranžích často získávaly úplně jiný náboj, jako třeba Hříšná těla, křídla motýlí nebo Malá mořská víla či Voda živá. Hrály se ale i méně známé a ve spolupráci s filharmonií úplně nově znějící písně.

Koncert měl spád. Písnička, potlesk, rychle se napít vody a už Aneta hnala své kolegy k další písni.

Malinko rušivě působil téměř neustálý pohyb Anety jednou či druhou rukou k uším, kde zřejmě ne zcela fungovaly odposlechy – nic takového se ale, až na jeden nebo dva ne zcela čisté Anetiny nástupy, neprojevilo.

Taky se zpívalo v publiku. Když Aneta chytře na počátku oslovila publikum s otázkou, jestli jsou tady v Ostravě pořád nejlepší zpěváci, dočkala se zasloužené odměny v podobě tisícihlavého sboru, který některé refrény zpíval s ní.

Foto: Petr Hrubeš

Po Brně a Ostravě dnes a zítra Aneta s koncertem nazvaným Zázračná písně krajina symfonická míří do pražské Lucerny, kde se k ní a k filharmonii připojí ještě Maranantha Gospel Choir.

A pak tento skvělý projekt skončí. Skoro se chce říct, že je to velká škoda, tolik krásy a práce pro tak krátkou chvíli…