fbpx

Janáčkova filharmonie OstravaNovinkyDo Ostravy jsem přišla kvůli Jiřímu Hanouskovi, říká Paulína Glacová

Do Ostravy jsem přišla kvůli Jiřímu Hanouskovi, říká Paulína Glacová

01. 2. 19

Ve čtvrtek 7. února v 18 hodin bude v sále Domu kultury města Ostravy pokračovat cyklus Janáčkovy filharmonie Jeunesses musicales, během něhož se představí další hudebníci z nastupující generace budoucích mistrů. Tentokrát to budou dvě mladé, talentované ženy. Janáčkovu konzervatoř bude reprezentovat akordeonistka Anežka Štenclová a jako druhá se představí violoncellistka Paulína Glacová. Ta se s ostravským orchestrem představí v tomto cyklu již počtvrté. Navíc je od roku 2016 jeho členkou. Před koncertem jsme ji trochu vyzpovídali.

Pocházíte z hudební rodiny. Maminka byla členkou Štátnej filharmónie a hudbě se věnují i oba Vaši sourozenci. Jaký je Váš nejranější hudební zážitek?
Jelikož jsem vyrůstala v hudebním prostředí, bylo pro mě veľmi přirozené být neustále obklopená hudbou. Jako jeden z nejranějších zážitků se mi vybavuje návštěva koncertu Štátnej filharmónie Košice. Na programu byla Carmina Burana. Seděla jsem vlevo nahoře na balkóně, byla jsem přilepená k zábradlí a fascinoval mě zvuk velkého orchestru spojeného se sborem. Dodnes mám ráda tu část, která mě tehdy nejvíce uchvátila.

A proč jste si vybrala právě violoncello?
Volba nástroje byla, myslím, rozhodnutím rodičů, a i přes všechen vzdor v dětství musím s odstupem času uznat, že to byla dobrá volba. Violoncello je nástroj obrovských možností, velmi pestrý a příjemný.

Narodila jste se v Košicích. Jak se to přihodilo, že jste studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě?
Na tuto otázku by se dalo odpovědět dvěma slovy – Jiří Hanousek (koncertní mistr JFO). Rozhodující pro mě byla volba pedegoga. Dostala jsem několik doporučení a začala jsem jezdit na konzultace do Ostravy a do Bratislavy. Ostrava ale zvítězila, protože tam byl úžasný violoncelista, který mi sedl po hudební i lidské stránce, Jiří Hanousek. Naše cesty se od té doby nerozešly, absolvovala jsem u něho jedenáct let studia (JKO + FU OU) a v současnosti spolu hrajeme v JFO. Magisterské studium na FU OU jsem ukončila loni 2018, ale v JFO hraju už třetí sezónu.

Poprvé jste se v cyklu Jeunesses musicales objevila už před deseti lety s Rombergovým Concertinem pro violoncello? Co se Vám vybaví při vzpomínce na tento koncert?

Pamatuji si, že jsem před první zkouškou měla úplně neuvěřitelnou trému. A taky si vybavuju ten úžasný pocit, když se vedle mě rozezněl orchestr. A na usmívajícího sa „pana profesora“ Hanouska, který mě v orchestru doprovázel a který je dodnes mou oporou při všech velkých příležitostech, stejně jako moji rodiče, kteří z mých úspěchů mají velkou radost.

Letos budete hrát s Janáčkovou filharmonií jako sólistka už počtvrté. Po Rombergovi, Popperovi a Honeggerovi jste letos sáhla po Koncertu Miklóse Rózsy? Proč?
Ano, je to tak a jsem velmi vděčná za možnost zahrát si sólově s orchestrem, je to pro mě čest a zároveň velká výzva.
Po Rombergovi a Popperovi jsem toužila zkusit něco většího, kde by byl zvuk orchestru jiný, zajímavější, barevnější. Tato touha byla naplněná v Honnegerově koncertu, který ve mně probudil zájem o málo známé a málo hrané skladby. Tak jsem narazila i na Miklóse Rózsu, skladatele hollywoodské filmové hudby, a po vyposlechnutí jeho violoncellového koncertu mi bylo jasné, že to je ON. Je to dílo rozsáhlé a náročné, ale nádherné – prolínají se v něm prvky maďarské lidové hudby a vliv francouzského impresionismu na pozadí tonální svobody 20. století. Čím víc tento koncert poznávám, tím víc mě okouzluje. 

Studenti po předložení průkazu mohou v prodejním místě Janáčkovy filharmonie (ve vstupním prostoru DKMO vpravo) uplatnit 80% slevu na vstupném, jehož cena začíná na 120 Kč.