Janáčkova filharmonie OstravaNovinkyJan Lstibůrek: Orchestr nesmí působit jako doplněk nebo ozdoba.

Jan Lstibůrek: Orchestr nesmí působit jako doplněk nebo ozdoba.

12. 8. 21

Hudebník, baskytarista, skladatel a člen Cílové skupiny Tomáše Kluse JAN LSTIBŮREK spolupracuje od roku 2017 úzce také s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Stojí za přípravou orchestrálních aranží ke společným projektům s tribute kapelou Queenie a také s duem Krhut & Kozub. Orchestrální aranže Jana Lstibůrka tak můžete slyšet na koncertě „Janáčkova filharmonie v Gongu“ již 22. 8.

Jak se liší spolupráce s JFO od ostatních vašich projektů?
Jsem neskutečně vděčný za to, že se mohu živit tím, co mám tak moc rád. A od JFO získávám příležitosti k této činnosti. Tato instituce má výtečné zázemí v podobě promyšlené dramaturgie, sebevědomého vedení, jasných vizí a co je hlavní – skvělého orchestru. Musím přiznat, že všechny naše společné projekty jsou výjimečné, nemůžu říct, že by nějaký vyčníval, každý je skutečně jedinečný. Během naší první spolupráce na písních Tomáše Kluse jsem měl výhodu v tom, že znám zpaměti celý jeho repertoár, již 8 let hraju v jeho kapele na basu. Tomáše znám velice dobře, jeho interpretační i autorská dovednost je výjimečná. Proto jsem mohl někdy jít až na jistou hranu a písně tvarovat i trochu netradičně, zpětně si myslím, že tento risk vyšel. Proti tomu je třeba projekt Symphonic Dance Music úplně jiná káva. Celé to je vlastně obří DJ show se vším, co k tomu patří. A tam už jsou ty mantinely poněkud užší – o to zajímavější je to však úkol. Vždy se maximálně snažím o nějakou nadstavbu, o to aby orchestr nepůsobil pouze jako doplněk nebo ozdoba.

Jak vlastně samotné aranže vznikají? Jaký je váš pracovní den?
Aranžmá pro velký orchestr nabízí v jistém smyslu vrcholnou možnost emocionálního přenosu na posluchače, díky takřka nekonečným barevným možnostem lze sdělení písní dokonale umocnit. Je to časově velice náročná práce, ale to je asi všechno, co člověk chce dělat vážně a třeba i s vášní. Celý ten postup má více fází, mám vypracovaný určitý systém, abych mohl energii věnovat vždy tomu podstatnému. Začínám tím, že se snažím dokonale poznat danou píseň, pak si vytvořím tzv. particello – to jsou takové malé partitury určené pro prvotní skici, v této fázi je pro mě největší výzvou nastavit  a udržet rovnováhu dané písně – zvolit dynamiku, vhodný návrh instrumentace, nejít „proti“ písni, nepoutat příliš pozornost a naopak vhodně umocnit náladu a emoce daného sdělení. Poté začínám instrumentovat. A to si připadám jako malíř, je to nádherná činnost, plná skrytých otazníků, značných výzev a často i nejistoty. Mám rád, když si mohu po této fázi dát odstup několika dní a před finalizací si znovu vše různými způsoby ověřit. 

Průběžně také někdy komunikuju s jednotlivými hráči, se kterými konzultuju své nejistoty v daných partech. A také samozřejmě probírám některé otázky s panem dirigentem a panem zvukařem. Tyto dvě figury jsou zásadními pilíři, o který je pak opřený celý koncert.

V celém procesu mi velice pomáhá Adam Koubek, výtečný aranžér a zpěvák. Máme rozdělenou práci tak, že on mi chystá podklady a naprosto spolehlivě odbaví takové ty mechanické části práce, jako je třeba výsledné formátování partitur, finální příprava partů atd. Jsou to velice důležité součásti celého procesu, které nelze podcenit.

Ráno většinou začínám procházkou, kde se snažím si utřídit, co bych za ten den chtěl udělat. No, a když přijdu domů, tak si sednu k počítači, jako dnes asi skoro každý. Dlužno dodat, že bydlíme v krásném, ale malém domku na kraji takové malebné vísky u Blaníku. Pracovní stůl mám tedy v bezprostřední blízkosti kuchyně a hrajících si malých dětí, což je často veliká zkouška mé pozornosti a koncentrace.

Jaké vaše aranže uslyšíme na koncertě JFO v Gongu 22. 8.?
Na tento koncert se už teď opravdu těším. Pracoval jsem s tribute skupinou Queenie. Zapojili jsme do obsazení také smíšený sbor Permoník, takže se na podiu sejde hodně přes sto lidí. Mám pocit, že takovouto sílu si písně Queen jistě zaslouží. Druhým velkým projektem, ze kterého 22. 8. některé písně zazní, jsou orchestrální aranže pro debutové album dvojice Krhut & Kozub. Tvorbu Jiřího Krhuta se zájmem sleduji již několik let. Ať už z jeho občasné spolupráce s Michalem Horáčkem nebo díky kapele Nedivoč, ve které s pomocí fantastických spoluhráčů prezentuje svůj autorský potenciál. Je také výtečný bubeník, vystudovaný lingvista a je s ním veliká sranda. Z koktejlu jeho talentů tryskají velice osobité a zajímavé písně. Jeho hudební setkání se Štěpánem Kozubem je pro mě jedno z největších a nejmilejších překvapení poslední doby. Písně se často nečekaně dotýkají závažných témat a to samozřejmě kontrastuje s naším očekáváním – komediální charakter Jiřího i Štěpána je prostě dominantní.

Informace ke koncertu 22. 8. a ke koupi vstupenek jsou k dispozici zde.
Více o Janu Lstibůrkovi se dočtete zde.