O nejtěžší sezóně a výhledu na tu další hovoříme s ředitelem JFO Janem Žemlou.

Byla loňská sezóna nejtěžší, jakou jste v čele JFO zažil?

Byla to asi moje nejtěžší sezóna vůbec. A myslím, že nejen moje. Nikdo z nás něčemu takovému nečelil. Dříve pro nás bylo prakticky nemyslitelné zrušit jediný koncert. Pokud se tak stalo, byl to pro nás vážný problém. Nyní rušíme koncerty po desítkách, odpadají zahraniční aktivity… Zásadně se změnilo myšlení nás všech a nejsem si jistý, zda je to posun k lepšímu. Existujeme v období jakéhosi smíření až rezignace, v období částečné umělecké stagnace, způsobené nemožností dále pracovat, rozvíjet se. Tento stav se ovšem nesmí stát standardem.

V čem to bylo nejsložitější? V ekonomickém zajištění JFO po propadu tržeb, v komunikaci s veřejností, v udržení atmosféry v souboru…?

Samozřejmě jsme museli řešit všechny tyto aspekty. Stalo se to prakticky denní rutinou, navíc této situaci čelíme už celý rok. Nicméně to nejobtížnější jsem už naznačil. Zabýváte-li se uměním, není to jen práce. Je to forma sebevyjádření, součást vlastní identity. A pokud je vám tahle zásadní součást života odepřena, může to být problém. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že nejde jen o období několika týdnů, jsme museli opět začít hrát. Pozitivní atmosféra v orchestru po opětovném setkání s hudbou byla vstřícná a kreativní. A přes všechny problémy kolem nás stále trvá.

Dal se čas, kdy nešlo vystupovat před publikem, využít k něčemu jinému, smysluplnému, nebo zbývalo jen čekat, až to přejde?

Po několika málo týdnech bezmocného tápání bylo jasné, že fungovat musíme. Pokud bychom čekali, provoz orchestru by stál dodnes. Prvním úkolem bylo udržet kontakt s publikem. Kromě toho, že jsme se snažili naše posluchače neustále informovat o aktuální situaci, připravili jsme pro ně v jarním období řadu online koncertů. Oslovili jsme členy JFO, zda by měli zájem se na této věci aktivně podílet s vlastními sólovými projekty nebo komorní hudbou. Zájem byl enormní, výsledkem bylo jedenáct streamovaných koncertů. Na ty jsme pak navázali na podzim, zlepšili jsme práci s audiovizuální technikou a díky tomu mohli začít pracovat s větším tělesem. Také jsme začali cíleně vybírat program, internet se totiž postupně doslova zahltil hudebními produkcemi. V tuto chvíli vstupujeme do online prostoru jen s obsahem, který má výraznou přidanou hodnotu a je v určitém ohledu exkluzivní. Ať už je to špičkový interpret, v našem případě většinou Lukáš Vondráček jako rezidenční sólista orchestru či neotřelá dramaturgie. V této oblasti jsme vlastně velmi úspěšní, máme desítky tisíc zhlédnutí a spousty spontánních nadšených reakcí. Další aktivitou, která získala naprosto jiný rozměr, je natáčení. Aktuálně produkujeme násobně více hudebních nahrávek, než bylo obvyklé. Díky skvělé práci manažera orchestru se podařilo tyto náhradní aktivity velmi rychle zajistit, což je takový malý zázrak.

Je něco, z čeho máte opravdovou radost?

Ano, zcela jistě. Pozitivní byl přístup všech mých kolegů – orchestr se rychle adaptoval na nové podmínky (rozestupy, roušky), oddělení PR a marketingu skvěle zvládlo komunikaci s publikem, bravurně připravilo propagaci veškerých aktivit JFO. Produkce zajistila bohatý program, technologii online přenosů a natáčení. Cítím, že jsme živý, fungující organismus. To je zásadní. Z dílčích věcí to byla širší spolupráce s Českým rozhlasem, který několik našich koncertů odvysílal jak v přímém přenosu, tak i zaznamenal. Mimořádný byl přímý přenos našeho novoročního koncertu řízeného šéfdirigentem Vasilijem Sinajským Českou televizí. Měl opravdu velkou sledovanost, dostali jsme desítky děkovných vzkazů. V neposlední řadě vzniklo několik nahrávek mimořádného uměleckého významu, které bychom za běžných podmínek asi nemohli realizovat. Za všechny zmíním nahrávku Šostakovičových klavírních koncertů se Simonem Trpčeským a dirigentem Cristianem Măcelaruem. Jsou to zcela mimořádné osobnosti a pro JFO je čest, že bude touto nahrávkou trvale spojena s jejich jmény. A ještě musím zmínit jednu věc – koncertní sál. V přípravě projektu jsme neztratili ani minutu. Byla dokončena finální studie stavby nového sálu a rekonstrukce domu kultury. Byly přesně, funkčně a konkrétně definovány veškeré prostory a jejich budoucí využití. Zabývali jsme se opravdovými detaily, jako je např. šířka dveří kvůli přesunu koncertního klavíru, dále umístěním šaten, kanceláří, provozních prostor atd. Každý týden máme tzv. kontrolní den, intenzivně probíhají průzkumy podloží, vibrací, hlučnosti, bylo provedeno několik zkušebních hloubkových vrtů. Navíc se podílíme na prezentaci veškerých aktivit a dění kolem této mimořádné stavby.

Jak se v této situaci připravuje nová umělecká sezóna? Stačí neodehrané koncerty přesunout o rok a doufat, že tentokrát se to už podaří?

K přípravě nové sezóny jsme se snažili přistupovat jako vždy – vytvořit ji bez uměleckých kompromisů. Nepřipouštěli jsme si to, že by se snad neměla konat. Po pravdě nám právě příprava nové sezóny dala jakousi naději do budoucna, sílu pokračovat. Téměř všechny projekty, které se nemohly uskutečnit, jsme mohli přesunout. Jednalo se o dramaturgicky promyšlené večery, vynikající interprety, skvělou hudbu. Podařilo se nám tím tak nějak eliminovat určitý pocit zmařené práce a umělecké ztráty. Z nadcházející sezóny mám dobrý pocit, podařilo se nám v ní akcentovat naše programové priority a posunout ji zase o stupeň výše.

Vrátí se k vám publikum po mnoha měsících, kdy byly dveře JFO nuceně zavřené?

Pevně věřím, že ano. Jsem přesvědčen o tom, že potřeba kontaktu s živým uměním je v nás bytostně zakořeněna. Za posledních několik let se nám podařilo získat opravdu vnímavé a věrné publikum, myslím, že se jedná o intenzivní vztah, který nelze jen tak přerušit. S naším publikem jsme zůstali v kontaktu i v době, kdy veřejné produkce nemohly probíhat. Z reakcí, které jsme během našich virtuálních produkcí obdrželi, je poznat, že jsme publikum neztratili, že nás naši posluchači sledují a podporují. A těší se zpět do koncertního sálu.

Jak lze vůbec připravovat repertoár a udržovat tvůrčí potenciál orchestru v době, kdy nemáte jistotu, že epidemiologická omezení nezasáhnou i další sezónu?

Jak udržet tvůrčí potenciál orchestru jsme si vyzkoušeli již minulou sezónu. Důležité je prostě nerezignovat a hledat cestu. A kde je vůle, je i výsledek. Pokud by epidemiologická opatření zasáhla i příští rok, budeme připraveni.

Sdílet na Facebooku