Jan Žemla poskytl rozhovor hudebnímu portálu Klasikaplus.cz , kde jej najdete celý. My přinášíme jen část. Jan Žemla se v rozhovoru pro KlasikuPlus zamýšlí nad Janáčkovým odkazem i nad prioritami tělesa v regionu.

Je Janáček v Ostravě klasikem?
Popularita hudby Leoše Janáčka je věc poměrně složitá, ale obecně se na Ostravsku Janáček opravdu stává pomalu už klasikem. I zde si musí hledat cestu k publiku. Ale v programu Janáčkovy filharmonie Ostrava se objevuje zcela běžně a nikdy jsem neslyšel, že by šlo o něco náročného, pro publikum nesrozumitelného; zvláště ne ve chvíli, kdy v repertoáru orchestru a hlavně na festivalu Ostravské dny nové hudby zaznívá tvorba autorů, vedle nichž je Janáčkova hudba velmi přístupná na první poslech. Možná i to by mohlo Janáčkovi pomoci. Jde o natolik silnou osobnost, že každý posluchač, byť laik, musí vnímat její důležitost. A právě to by mohlo odbourávat určité předsudky, které případně někdo má.

Zdá se to, a nebo je Ostrava po stránce dramaturgické opravdu výrazněji progresivní než jiná města?
Ostrava je městem moderní kultury. Dává to najevo i výběrem osobností. Příkladem může být ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil, který každoročně uvádí opery dvacátého století. Vzniká zde festival NODO – Dny nové opery. Je zde už téměř dvacet let přítomen Čechoameričan Petr Kotík, skladatel a dirigent, který pořádá Dny nové hudby. I program Janáčkovy filharmonie, která je spíše klasičtěji zaměřena, častěji uvádí novější hudbu. A nikdo s tím nepolemizuje, nikdo to nezpochybňuje.

Vidíte někde jasné důvody ostravské progresivnosti?
Ostrava je zeměpisně dále od centra, kreativní prostor je o něco volnější. Neznám jiné město v České republice, které se takto intenzivně věnuje provozování soudobé hudby. Jsem v tomhle prostředí už šest let a je to prostředí funkční! Celé to dává smysl! Nejde o házení hrachu na stěnu. V tomhle ohledu je mi v Ostravě velmi dobře.

Má tato dynamičnost souvislost s tím, jak se Ostrava musela po roce 1990 proměnit z průmyslového města – a našla tuto cestu?
Souvisí to s celkovou snahou lidí, kterým o něco jde, kteří chtějí město posunout. Zajímavé je, že Ostrava se s nikým nesrovnává, není tu komparace typu „chceme být lepší než…“  Jde o svébytnou základnu, která se snaží dělat to nejlepší, co může. Lidé, kteří jsou ve svém oboru opravdovými odborníky. A zároveň jim nejsou kladeny žádné zásadní překážky, ať už od nějaké konkurence, nebo ze strany politiků. Jako ředitelé institucí máme docela volné ruce. A to nás posunuje dopředu.

Má město větší svobodu a volnost tvořit nové tradice, protože nemusí nést zátěž tradic, které už nejsou aktuální?
Ano, přerušení průmyslových tradic může být motivací, aby se město obecně posunulo dál. Transformace v devadesátých letech byla velmi, velmi výrazná. V tuto chvíli už mnohé záležitosti, pro člověka esenciální, proběhly. Necítím v Ostravě krizi, ale tehdy musela být velmi intenzivní. A možná ta intenzita v něčem přetrvala a zůstala. Možná právě díky ní chtějí lidé věci posunovat dál a posunují je rychle.

Sdílet na Facebooku