„Sbor zpíval překrásně, ztišení do pianissim bylo až dojemné, pauzy předepsané skladatelem vyvolávaly zážitek kontemplace. Po závěrečném Amen držel dirigent dlouho zdvižené ruce, aby nenarušil duchovní doznění skladby, avšak i po jejich spuštění ticho v sále přetrvávalo.“

„Orchestr hrál skvěle, dechové skupiny se překonávaly, hráči a hráčky na anglický roh, pikolu, flétnu, klarinet… zaslouží absolutorium. Uznání se týká všech skupin, až trýznivě vyzněly chvějivé tóny viol a violoncell.“

Málokterý orchestr si dovolí nabídnout na slavnostním zahajovacím koncertu skladby, které nejsou notoricky známé a vyžadují zvýšenou vnímavost posluchačů. Janáčkova filharmonie Ostrava se toho ve čtvrtek 11. září 2025 (a následující páteční večer) odvážila. S nastupujícím šéfdirigentem Danielem Raiskinem výborně obstála v dílech Arvo Pärta a Dmitrije Šostakoviče. Spoluúčinkoval Varšavský filharmonický sbor.

Volba dvou skladatelů, Arvo Pärta a Dmitrije Šostakoviče, nebyla náhodná. V den konání koncertu 11. září slavil Arvo Pärt devadesátiny, padesát let od smrti Dmitrije Šostakoviče připomínají orchestry po celý letošní rok. Program ostravského koncertu nebyl dlouhý, necelou půlhodinu trvala Pärtova Stabat mater, zhruba čtyřicet minut zněla Šostakovičova Symfonie č. 6 h moll, op. 54, o to však to byl intenzivnější zážitek. Dramaturgii večera lze chápat i jako obraz dnešního Ruska, které si v ničem nezadá se stalinským terorem, jemuž byl vystaven Šostakovič, ani s pronásledováním avantgardisty Pärta, jehož duchovní díla silně rezonovala v sovětských (estonských) posluchačích, avšak vládnoucí moc je nedovolila provádět. Nevím, jak ostatní návštěvníci, ale já jsem žlutomodré stužky na dirigentově saku vnímala jako tichý, ale zřetelný postoj k současné ruské agresivitě.

Celou recenzi si můžete přečíst zde na portále Operaplus.cz

Autor: Alena Sojková, 14. 9. 2025