Přesně dva roky po skonu písničkáře Davida Stypky se v ostravské Multifunkční aule Gong sešli jeho kolegové a přátelé, aby na něj prostřednictvím jeho písní zavzpomínali. Koncert doprovázený Janáčkovou filharmonií se obešel bez nadbytečného patosu, přesto nabídl mnoho emotivních momentů.

Tvorba Davida Stypky zanechala v české populární hudbě výrazný otisk. Posmrtně vydané album Dýchej bylo loni oceněno třemi Cenami Anděl a ani dva roky poté, co již svébytný zpěvák z Dobré u Frýdku-Místku není mezi námi, se na jeho umělecký odkaz nezapomíná. Vedle jeho vlastních písní zůstává přítomen i v repertoáru kolegů, které svým přístupem k hudbě zcela zásadně ovlivnil.

Tři z nich – Mirai Navrátil, Kateřina Marie Tichá a Ewa Farna – se na prvním ze dvou koncertů konaných k výročí jeho odchodu zhostili zpěvu. Za zády měli nejen Stypkovu kapelu Bandjeez, ale i Janáčkovu filharmonii Ostrava pod vedením dirigenta Stanislava Vavřínka.

Početný soubor pomohl zvýraznit přednosti osobitých skladeb. Naplno vynikly jejich chytře stavěné melodie, větší pódiový tlak vedl ke zdůraznění naléhavosti některých motivů. Zároveň však nová aranžmá plně ctila podstatu Stypkových výpovědí, neztrácela se v nich květnatost jeho textů a síla sdělení.

Začátek přesto působil lehce nervózně. Není divu, pro účinkující i řadu přítomných diváků nebylo snadné oprostit se od emocí, které v den výročí zpěvákovy smrti přicházely, a tudíž i od vysokých nároků na předvedené interpretace. Porovnávat je s originálními nahrávkami oslavovaného hudebníka by ale bylo ošemetné, už jen vzhledem k tomu, jak charakteristicky uhrančivým vokálem vládl.

Program pěvecky otevřela Kateřina Marie Tichá, zpěvačka, která po Stypkově smrti převzala jeho kapelu Bandjeez a v současnosti v jejím doprovodu se svým autorským repertoárem vystupuje. V úvodní písni Vrány taky však její něžný hlas v porovnání se zvukově nadsazeným orchestrem trochu zanikal. Se stejným problémem se potýkal i Mirai Navrátil v následujícím kousku Lodivod, postupně se však během vystoupení tuto nerovnováhu podařilo napravit.

Zlomovým momentem se stala čtvrtá položka Čaruj ze stejnojmenného hudebníkova prvního alba, opět v podání Tiché. Na svých koncertech s Bandjeez ji písničkářka začala zařazovat už před delší dobou. To, jak dobře se s ní již mezitím sžila, bylo v Ostravě znát. Také další průběh večera ukázal, že ze zmíněné trojice má právě ona muzikantův repertoár opravdu pod kůží. Nelze se proto divit, že dostala nejvíce prostoru.

Navrátilovi logicky nejvíce seděla lehce melancholická skladba I přes to všechno jeho skupiny Mirai. Zařadil ji proto, že mu s ní zesnulý umělec autorsky vypomáhal. Zaskvěl se také v Jerichu, songu inspirovaném biblickým příběhem, který patří ke skvostům Stypkova repertoáru. S Farnou si pak zazpíval v duetu Dobré ráno, milá, který v roce 2017 úspěšně dobýval i český rádiový éter.

Úřadující stříbrná slavice si dále vybrala energickou Nebolelo z pro zpěváka přelomového alba neboj. a po svém uchopila Mňam o nadpozemském světě, v němž můžeme být čímkoli. O zpestření se postaral baskytarista Maro Zeman, který si taktéž zazpíval, a to v Ještě se mi zdají sny.

V závěrečném bloku zářila znovu Tichá. Tvoje oči, skladbu sice nikdy nedokončenou, ale o to intenzivnější, odzpívala výborně, s citem i potřebným nasazením. Čím více se koncert blížil ke svému závěru, tím více podmanivý a strhující ve své atmosféře byl.

Tři hlavní vokalisté se za mikrofonem sešli na úplném konci, když navázali na svoje vystoupení z předávání Andělů před dvěma lety s písní Kříž. Šlo o okamžik natolik intimní a citlivý, že při něm nejspíš nejednomu divákovi vlhly oči. Večer dovedli všichni aktéři do finále neméně působivým přídavkem Dělám.

Koncert nazvaný K poctě Davida Stypky zůstane přítomným v paměti jako oslava skvělé hudby, která nepotřebovala žádný přidaný patos v podobě dojemných proslovů nebo okázalých gest. K probuzení všech emocí – a že jich na jediný večer bylo požehnaně – totiž stačily výtečně zvolené písně a vysoká koncentrace lidí, pro které něco znamenají.

Zdroj: Recenze převzata z internetového deníku idnes.cz, 11. 1. 2023, autor: Josef Martínek, foto: Radim Kolibík