Recenze převzata z webu Klasikaplus.cz, 8. 1. 2021, autor Karla Hofmannová, foto Ivan Korč.

Janáčkova filharmonie Ostrava má k dispozici pro své koncerty v Domě kultury velký koncertní sál, který má díky dřevěnému obložení velmi dobrou akustiku, ale požadavky na parametry pro konání koncertů jsou v dnešní době už daleko přísnější. A to nejen kvůli koronavirové pandemii, ale i díky aktuálním technickým a bezpečnostním předpisům. A že se na pódium velký orchestr nevejde, to první koncert v roce 2022, který se odehrával ve čtvrtek 6. ledna, názorně prokázal.

Kvůli problémům, které se v objektu projevují, přistoupilo Statutární město Ostrava k projektu výstavby nového koncertního sálu. A jak je patrné z jeho webových stránek, půjde o sjednocení staré a nové budovy, přičemž ta nová zakryje starou budovu moderní nástavbou. Vznikne tak unikátní architektonická podoba, která naváže na přilehlý sad Milady Horákové. „Za několik týdnů budeme mít hotový model, který si budete moci prohlédnout. V srpnu Dům kultury uzavřeme a filharmonie bude hrát v kině Vesmír, v multifunkční hale Gong a v dalších prostorách. Přípravné stavební práce budou zahájeny na podzim tohoto roku a samotná stavba koncertního sálu bude zahájena na počátku roku 2023. Předpokládané dokončení stavby je plánováno na rok 2025,“ sdělil publiku primátor Ostravy Tomáš Macura. Následný potlesk dokladoval, jak moc se publikum na nový koncertní sál těší.

Večer 6. ledna hrál na pódiu plně obsazený orchestr Janáčkovy filharmonie Ostrava, jehož violoncellová sekce seděla na přidaných praktikáblech na boku sálu. Přes ztížené prostorové podmínky překypoval večer živelným muzicírováním, dravou hravostí a strhujícím podáním. Na něm měl především podíl hostující dirigent Petr Popelka, který zaujal propracovaností dynamiky a agogiky, hravostí a energičností, se kterou orchestr motivoval.

Hudebníci koncert zahájili Symfonickou básní op. 28 TrV 171 Richarda Strausse Enšpíglova šibalství. Toto živelné dílo je naplněné hudební charakteristikou a líčením příhod německého dobrodruha a posměváčka Tilla Eulenspiegela, který žil na počátku čtrnáctého století. Je charakterizován motivem lesního rohu, ale jeho posměšky a lumpárny jsou líčeny klarinetem, mnohdy pištícím a vysmívajícím se. Břitký vtip a švih, široké hudební plochy, svěží melodie, střídání dynamických odstínů, to vše udělalo skladbu zajímavou. Vyvrcholila pak euforickým finále s virtuózním sólovým vstupem lesního rohu.

Druhou skladbou byl Koncert pro klavír a orchestr č. 2 op. 102 Dmitrije Šostakoviče. Klavír byl před orchestr přivezen na velkém voze, aby nezabíral na pódiu místo hudebníkům. Klavírista Simon Trpčeski pochází z Makedonie, ze Skopje, kde absolvoval Univerzitu svatých Cyrila a Metoděje. Odhodlal se k vystoupení v češtině(!), mimochodem s dobrou srozumitelností, kdy chtěl posluchače seznámit se svojí vlastí. Pak už usedl ke klavíru a přednesl koncert o třech větách – Allegro – Andante – Allegro. Překvapil především energickým, špičatým úhozem a obrovským nábojem, se kterým souzněl s orchestrem, jak v dechberoucích rytmizovaných částech, kde předvedl brilantní techniku, tak v akordických plochách. Skladba překvapila švihem, vtipem a svižnou rytmizací.

Po přestávce následovala další skladba Dmitrije Šostakoviče, tentokrát to byl Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr op. 35. Ke spolupráci si sólista Simon Trpčeski přizval německého trumpetistu Andreie Kavalinského. Následoval ohňostroj střídajících se tempových ploch a hudebních nápadů, které klavírista podával s brutalitou i lehkostí, a kdy jeho dialog s trumpetou byl hravý a nápaditý. Klavírista je obdivuhodný jak v akordických plochách, kdy se s očividnou radostí a s nadhledem potýká s mohutnou hradbou valící se hudby, tak v pomalejších a melodických částech, kdy si s tóny pohrává jako se skleněnými korálky. Hravost a brutalita jsou kontrastními polohami charakterizujícími skladbu, kterou občasné sarkastické i hladivé vstupy trubky v dialogu s klavírem rozsvěcují jako světla.

Nadšení publika vyprovokovalo umělce k přídavkům. Klavírista se neprezentoval vlastním sólovým vystoupením, naopak si přizval ke spolupráci primária filharmonie Jakuba Černohorského a prvního violoncellistu Jiřího Hanouska a společně zahráli Scherzo z Klavírního tria č. 2 e moll op. 67 Dmitrije Šostakoviče. Trumpetista se zase předvedl v transkripci Romance pro housle a klavír Leoše Janáčka, kde na rozdíl od Šostakoviče měl příležitost předvést svoji schopnost zahrát romantickou kantilénu.

I když se zdálo, že koncert už svůj vrchol přinesl, ten největší příval hudby teprve na publikum čekal. Suita z opery Růžový kavalír, op. 59 (TrV 227d) Richarda Strausse přinesla smršť opojné postromantické hudby, postavené na vídeňském valčíku. Úvodní hornové fanfáry zněly sametově a úderně, široká plocha smyčců byla plná a hutná, houslová sóla měla jásavou sladkou špičku a dramatické části zněly mohutně a efektně. Lehounká piána valčíku s rafinovanými agogickými finesami byla následována mohutnými fortissimy celého orchestru, který se vzpínal pod taktovkou dirigenta a zahlcoval uši ohromeného publika. Dirigentovo agogické čarování s piánovými plochami, drženými v obrovském napětí, aby vzápětí vybuchla sopka fortissima a spolu s dynamickými efekty vybudila akustické tsunami, přivedlo posluchače do extáze a do strhující euforie.

Ještě je nutné dodat, že v ten večer zazněly na pódiu skladby, které před více jak rokem natočila Janáčkova filharmonie na CD, které se současně ve foyeru prodávalo. Toto nejnovější album bylo vydáno v roce 2021 a přináší klavírní koncerty Dmitrije Šostakoviče v interpretaci Simona Trpčeského a bylo natočeno pro firmu Linn Records. Porota Mezinárodních hudebních cen klasické hudby (International Classical Music Awards) z celkového počtu 377 nominací vybrala finalisty pro každou kategorii. Do finále v kategorii „Různé programy“ se probojovalo také toto CD Šostakovičových klavírních koncertů, které nahrála Janáčkova filharmonie Ostrava společně se Simonem Trpčeským a Andreiem Kavalinským, pod taktovkou světově uznávaného rumunského dirigenta Cristiana Măcelaru. Jména vítězů budou zveřejněna 18. ledna 2022 a slavnostní vyhlášení proběhne 21. dubna 2022 ve Filharmonii v Lucemburku.