Janáčkova filharmonie OstravaZahajovací koncert JFO: Šostakovič vycizelovaný do detailu, Gluzmanova obdivuhodná muzikalita

Zahajovací koncert JFO: Šostakovič vycizelovaný do detailu, Gluzmanova obdivuhodná muzikalita

Janáčkova filharmonie Ostrava zahájila ve čtvrtek 5. října 2023 svoji jubilejní 70. sezónu. V provizorních prostorách sálu kina Vesmír provedla pod taktovkou svého šéfdirigenta Vasilije Sinajského Koncert D dur pro housle a orchestr op. 61 Ludwiga van Beethovena s vynikajícím izraelským houslistou Vadimem Gluzmanem a Symfonii č. 9 Es dur op. 70 Dmitrije Šostakoviče.

 

 

Před vlastním koncertem přivítali posluchače ředitel filharmonie Jan Žemla a náměstkyně primátora Lucie Vilamová Baránková a ve svých příspěvcích zdůraznili, že výstavba nového koncertního sálu pro Ostravu je schválena a se stavebními pracemi bylo již započato. Ostravští filharmonikové však i v tomto dočasném útočiště dokázali pod taktovkou Vassily Sinaiského přinést večer plný virtuozity, preciznosti a především skutečné hudby.

Beethovenův Koncert D dur pro housle a orchestr op. 61 má zajímavou historii. Svůj jediný koncert pro tento nástroj zkomponoval skladatel pro vídeňského houslistu a dirigenta Franze Clementa (17801842), premiéru měl 23. prosince 1806 v sále Divadla na Vídeňce a Beethoven dokončil partituru údajně jen pár dní před premiérou. Přijetí koncertu bylo poměrně nejednoznačné. Kritici sice kladně hodnotili zajímavé pasáže, ale jiné se jim zdály tuctové a výtky se také dočkala délka koncertu a jeho stavba. Například recenzent Wiener Theaterzeitung psal o „nekonečných opakováních některých všedních míst“. Zřejmě tyto kritiky byly důvodem k tomu, že Beethoven hned po premiéře začal koncert přepracovávat, novou verzi dokončil již v roce 1807 a zároveň tehdy vytvořil i verzi pro klavír, která se ovšem vůbec nehraje. Proti původnímu znění je Beethovenem přepracovaný houslový part více fantazijní a mnohostrannější, především v četných figurách. S přijetím u kritiky si starosti nedělal Franz Clement, koncert provedl hned v roce 1807 a ponechal si jej pro svá další vystoupení. Koncert byl hrán i jinými houslisty, senzací se stalo provedení 27. května 1844 dvanáctiletým Joseph Joachimem pod taktovkou Felixe Mendelssohna-Barholdyho v Londýně. Právě Mendelssohn se zasloužil o to, že Joachim mohl veřejně vystoupit v rámci londýnské Philharmonic Society, která jinak dodržovala striktní pravidla týkající se věku vystupujících umělců. Postupně se dílo stalo součástí repertoáru všech světových houslových virtuózů od těch dob až do současnosti.

 

 

V Ostravě byl koncert přednesen jako dialog dvou rovnocenných partnerů  sólových houslí a orchestru. Houslový koncert D dur op. 61 má podobný lyrickoepický charakter jako dvě předcházející Beethovenova díla z roku 1806  4. klavírní koncert G dur op. 58 a 4. symfonie B dur op. 60Vasilij Sinajskij s orchestrem Janáčkovy filharmonie Ostrava vystihl herní přesností, tempovou vyvážeností a dynamickou poetičností jak niternost obsahu díla, tak i občasné dramatičtější kontrasty. Vadim Gluzman hraje na stradivárky z roku 1690, které ´zdědil´ po slavném virtuosovi 19. století Leopoldu Auerovi, nástroj mu byl zapůjčen prostřednictvím Stradivari Society of Chicago. Je po technické stránce fenomenálním houslistou  jeho virtuozita je obdivuhodná, houslový part provedl bravurně. Gluzmanův tón má plný zvuk ve všech dynamických hladinách, houslista tak dosahuje bohatosti hudební výrazu. V interpretaci originálního Beethovenova partu plně vystihl nuance díla. Beethoven do houslového koncertu nevypsal sólové kadence, v každé větě nechal však sólistovi prostor pro jednu. Franz Clement hrál kadence vlastní, během let uvádění koncertu vznikly desítky dalších, nejčastěji se hrají kadence Fritze Kreislera (18751962). Zatímco v přechodu z druhé do třetí věty zahrál Vadim Gluzman jen krátkou stylovou pasáž, pro první a třetí větu zvolil rozsáhlé kadence Alfreda Schnittkeho. Jsou technicky mimořádně náročné, využívají prvky Beethovenova díla, komponované jsou však ve stylu hudby druhé poloviny 20. století s jejími disonancemi. Schnittkeho kadence se neomezují jen na houslový part, ale je do nich zahrnut i orchestr. Připomeňme, že podobně přistoupil ke kadencím i Gidon Kremer, který do vlastních zapojil také klavír, hrál však i ty Schnittkeho. První Schnittkeho kadence zapojuje údery tympánu příznačné pro první větu, kadence třetí věty má ráz obdobný, účinek drastičtější  trylky smyčců už dávají vyústění Beethovenova koncertu charakter skladby konce 20. století. Díky Gluzmanově muzikalitě zazněly v obdivuhodném provedení, svou disonantní nesourodostí však zásadně narušují homogennost klasicistního díla. Vysoké ocenění si zaslouží souhra sólisty s orchestrem i plynulost přechodu mezi klasicistní hudbou a disharmonickými kadencemi byla z hudebního hlediska precizní.

 

 

Mimořádným hudebním zážitkem po všech stránkách bylo provedení pětivěté Symfonie č. 9. Es dur op. 70 Dmitrije Šostakoviče. Šostakovič ji psal na konci 2. světové války a očekávalo se, že bude tvořit jakýsi triptych s předchozí 7. symfonií Leningradskou a 8. symfonií. Symfonie č. 9. však není monumentální apoteózou vítězství, je přímočaře radostná, veselá, vtipná, její závěr vygraduje až v takřka karnevalové veselí. Přijata byla rozdílně  částí kritiky nadšeně, druhou odmítavě. Technicky a rytmicky náročné neoklasicistní dílo zaznělo v podání ostravských filharmoniků se strhující silou. Sinajskij vystavěl symfonii s přehledem, obtížné rytmické změny plynuly s lehkostí a samozřejmostí, za níž je ovšem skryta náročná práce orchestru a dirigenta. Byl to Šostakovič vycizelovaný do detailu, s promyšlenou dynamikou, s jemnými přechody mezi zvukovými hladinami, tempově jiskřivý, plně melodický. Barevnost a průzračnost hudby až brala dech. Orchestr hrál ve vrcholné formě. Je plně kompaktním tělesem, dokonale sehraným, technicky i hudebně výborně disponovaným. Díky četným sólistickým pasážím bylo možné ocenit i vysoké kvality jednotlivých hráčů. Za všechny jmenujme alespoň výkon Jana Šmída v exponovaném fagotovém partu v Šostakovičově symfonii, ale i v Beethovenově koncertu.

Zahajovací koncert sezóny 2023/24 Janáčkovy filharmonie Ostrava přinesl obdivuhodné výkony, večer prožitý s tímto orchestrem byl plný hudby a radosti z ní. Nadšený potlesk publika už dozněl. A tak nezbývá nic jiného, než se těšit na další večery s ostravskými filharmoniky pod taktovkou Vasilije Sinajského.

Zdroj: Recenze převzata z webu operaplus.cz, 9. 10. 2023, autor Gabriela Špalková.