PROGRAM

Maurice Ravel
Ma mère l’Oye / Má matka Husa, M. 60. Pět dětských skladeb (16´)

Pavane de la Belle au bois dormant / Pavana Šípkové Růženky (Lento. Allegro. Mouvement de Valse modéré)
Petit Poucet / Paleček (Très modéré)
Laideronette, Impératrice des pagodes / Šeredka, císařovna pagod (Mouvement de Marche. Allegro. Très modéré)            
Les Entretiens de la Belle et de la Bête / Rozhovor Krásky se Zvířetem (Mouvement de Valse modéré)
Le Jardin féerique / Kouzelná zahrada (Lent et grave)

Cinq Mélodies populaires grecques / Pět řeckých lidových písní, M.A 4–5, 9–11 (8´)

Chanson de la mariée / Píseň nevěsty (Modéré)
Là-bas, vers l‘église / Dole u kostela (Andante)
Quel galant m‘est comparable? / Který nápadník se mi může rovnat? (Allegro)
Chanson des cueilleuses de lentisques / Píseň sběraček lentišku (Lento)
Tout gai! / Všichni zvesela! (Allegro)

Chanson galante / Galantní píseň (česká premiéra) (3´)

/přestávka/

Jakub Jan Ryba
Česká mše vánoční (40´)

Kyrie
Gloria
Graduale
Credo
Offertorium
Sanctus
Benedictus
Agnus Dei
Communio

ÚČINKUJÍ

Slávka Zámečníková – soprán
Jolana Slavíková – mezzosoprán
Ondřej Holub – tenor
Lukáš Bařák – baryton
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala – sbormistr
Janáčkova filharmonie Ostrava
Tomáš Brauner – dirigent

Půvabné pohádky sebrané Charlesem Perraultem (1628–1703) nezestárly ani po třech staletích. Jeho Histoires ou Contes du Temps passé (Příběhy a povídky z minulých dob) s podtitulem Les Contes de ma Mère l‘Oye (Pohádky Matky Husy) vyšly poprvé roku 1697 a dodnes nepřestaly těšit děti i dospělé a inspirovat umělce různých oborů. Maurice Ravel (1875–1937) napsal roku 1908 pro Jeana a Mimie Godebských, děti svých přátel, cyklus skladbiček na náměty těchto pohádek pro klavír na čtyři ruce, publikovány byly s podtitulem Cinq pièces enfantines (Pět dětských skladeb). Ohledně veřejného provedení došlo zřejmě v rodině Godebských ke střetu rodičovské ctižádosti s dětskou trémou, a tak se prvními interprety 20. dubna 1910 nestaly děti Godebských, ale Jeanne Leleu, jedenáctiletá žačka klavíristky Marguerite Long, a desetiletá Geneviève Durony. Starší dívce napsal Ravel rozkošný děkovný dopis: „Mademoiselle, […] až budete jednou velkou virtuoskou a já starý chlap – na vrcholu slávy zcela zapomenut –, možná si ráda vzpomenete, že jste jednomu umělci kdysi připravila vzácnou radost a jeho poměrně bizarní dílo mu zahrála s tím správným výrazem.“ Na podnět choreografky Jeanne Hugard skladatel o rok později cyklus upravil pro orchestr a rozšířený o další části k němu vytvořil baletní scénář. Balet uvedl ředitel Jacques Rouché 28. ledna 1912 v choreografii Jeanne Hugard na jedné ze scén pařížské Opery, v Théâtre des Arts. Jako u řady dalších děl tohoto druhu, žije hudba cyklu svým vlastním životem na koncertních pódiích v podobě suity, sestavené z instrumentovaných původních pěti klavírních skladeb. Pohádkovou atmosféru a charakter jednotlivých postaviček podporuje Ravelovo instrumentační mistrovství, charakteristické jsou bohaté rytmy a koloristické efekty (glissanda, trylky, arpeggia, koncertantně pojaté houslové sólo ap.).

Cyklus Cinq Mélodies populaires grecques (Pět řeckých lidových písní) vytvořil Maurice Ravel mezi roky 1904–1906. Ravelovy úpravy vznikly původně z popudu muzikologa Pierra Aubryho, který si je vyžádal jako hudební doprovod ke své přednášce o lidové hudbě utlačovaných národů (mezi nimi Řeků a Arménů), kterou přednesl 20. února 1904. Michel-Dimitri Calvocoressi, Řek narozený v Marseille, převedl vybrané řecké texty do francouzštiny, zpěvačka, která měla písně prezentovat, si přála klavírní doprovod a Calvocoressi o něj požádal Ravela. Ke dvěma písním této původní prezentace, „Quel galant“ a „Chanson des cueilleuses“, připojil Ravel další tři a vytvořil cyklus o pěti částech. V melodicko-harmonické složce uplatňuje skladatel modalitu řeckých tónin jako exotický prvek, jeho záměrem však nebylo napodobit historickou řeckou hudbu. První a poslední píseň Ravel také instrumentoval, orchestrace ostatních tří písní je dílem skladatele a dirigenta Manuela Rosenthala (1904–2003), jenž se s Ravelem seznámil roku 1928 a stal se jeho posledním žákem. Rosenthalovy orchestrace Pěti řeckých lidových písní pocházejí z roku 1935. Zcela zvláštní charakter v cyklu zaujímá čtvrtá píseň o sběračkách pryskyřice, keře řečíku lentišku (mastixu), milostný hymnus, oděný do čarovného zvuku včetně xylofonu, celesty, zvonkohry a harfy.

Také v případě skladatelů, jejichž odkaz je historicky zevrubně zpracován a jejich dílo je pravidelnou součástí repertoáru, může dojít – a stále dochází – k novým objevům. Kantáta pro sbor a orchestr Chanson galante, dosud neznámá skladba Maurice Ravela, byla získána roku 2000 soukromou osobou ve veřejné dražbě, roku 2023 ji zakoupilo pařížské knihkupectví specializované na rukopisy a ukázalo se, že se jedná o skladatelův autograf, který je dnes ve fondu Bibliothèque Nationale de France. Chanson galante je zhudebněním básně, jejímž autorem byl Armand Silvestre (1837–1901). Předpokládá se, že skladba vznikla někdy mezi roky 1901–1905, v době, kdy se Ravel několikrát neúspěšně ucházel o takzvanou Římskou cenu (Prix de Rome), stipendium, udělované pařížskou konzervatoří. Ravel v konkurzu pětkrát neuspěl a jeho „případ“ vedl dokonce roku 1905 k personální výměně poroty. V podmínkách soutěže byla s drobnými obměnami podmínek vždy kompozice fugy, sborového díla s orchestrem a menší kantáty. Ravel zkomponoval pro konkurz o Římskou cenu roku 1900 scénu Callirhoé na text Eugèna Adénise, 1901 kantátu Myrrha inspirovanou Sardanapalem Lorda Byrona a dalšího roku Alcyone, rovněž na námět ze starověkého Řecka podle Ovidiových Proměn, roku 1903 Alyssu na námět irské pověsti. Po jednoroční pauze se znovu rozhodl účastnit, byl však vyloučen už v předkole a došlo ke zmíněnému skandálu. Pro který ročník soutěže zamýšlel Chanson galante není známo, byla by však rozhodně obrovská škoda, kdyby se skladba čirou náhodou nezachovala. Premiéra nově objevené kantáty Chanson galante se uskutečnila 9. července 2024 na zahájení festivalu Radio France Occitanie Montpellier v provedení sboru Radio France a orchestru Les Siècles pod taktovkou Françoise-Xaviera Rotha.

Se jménem Jakuba Jana Ryby (1765–1815) si každý milovník hudby – a nejen v Čechách – spojuje proslulou Českou vánoční mši; úsloví, že k českým Vánocům patří ryba a „Rybovka“ není pouhá hra se slovy. Poprvé zazněla v kostele Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále o půlnoční mši roku 1796. Ryba je i autorem jejího textu, v němž osvědčil i básnické a dramatické vlohy.

Jakub Jan Ryba vytvořil nesmírně početné hudební dílo, z nějž však známe jen malou část. Představu ztráty si lze učinit už z toho, že podle vlastního údaje jen do roku 1791 zkomponoval téměř čtyři tisíce skladeb, a například z více než sedmdesáti kvartetů pro různá obsazení se do dnešní doby dochovaly pouze čtyři. Ryba studoval od roku 1780 v Praze na piaristickém gymnáziu. Z jeho autobiografie víme, že první rok pražského pobytu „nemyslel na nic jiného krom hudby“, v semináři slyšel „rozličné koncerty, kvartety, symfonie a podobně“. Pilně navštěvoval divadlo, místo, „kde jsem poznával a usiloval osvojit si krásu hudby“. Studoval také základy kontrapunktu z proslulé učebnice Johanna Josepha Fuxe Gradus ad Parnassum (Stupně k Parnasu), cvičení v generálbasu Josefa Segera a další zdroje vědění. Už tehdy ho zaujal život a uvažování představitele římského filozofického stoicismu Lucia Seneky. Jeho věty „Quid est boni viri? Praebere se fato.“ (Co je povinností řádného muže? Podrobit se osudu.) si poznamenal se zvláštní předvídavostí do svých zápisků v posledních letech studia. Roku 1786 nastoupil jako učitelský pomocník v Nepomuku u Příbrami, další dva školní roky působil v Mníšku a od roku 1788 až do smrti byl učitelem v Rožmitále pod Třemšínem. Rybovy pedagogické zásady se v mnohém shodovaly s názory Jana Amose Komenského, jenž rovněž považoval hudbu za nepostradatelnou součást života. Roku 1800 vydal Ryba sbírku písní na texty českých básníků, a ač vyšla pod německým titulem Zwöůf böhmische Lieder a s chybným jménem autora Franz Ryba, je považována za první zhudebnění původních českých textů vůbec. Ryba byl také autorem teoretických prací a stál u zrodu české hudební terminologie.

Rybovou povinností v Rožmitále bylo obstarávání hudby při bohoslužbách. Po svém nástupu si zapsal zásady, jimiž se hodlá při kompozici a provozování chrámové hudby řídit: „Cílem chrámové hudby je vzkřísit bohabojné city shromážděných křesťanů a dodat jim více síly.“ Církevní hudba má vštěpovat pravou zbožnost, umožnit prožívat Boží moudrost, všemohoucnost a lásku, „duch a srdce mají v kostele nalézt uklidnění“. Úkol skladatele církevní hudby přirovnával k úkolu řečníka, jenž musí znát své auditorium a vědět, ke komu promlouvá, jen tak může posluchače získat. „Skladatel musí umět promluvit k různým srdcím, a to dokáže, když celým srdcem skládá své skladby.“ Své autobiografické zápisky uzavřel Ryba roku 1801 latinským čtyřverším, v němž vyjadřuje opovržení světskou slávou a chválu lidského rozumu.

Ryba byl osvícenec a obrozenec. V dalších letech se množily jeho spory s církevními nadřízenými a vrchností, dostavily se finanční nesnáze. Roku 1794 kostel Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále zachvátil požár. Utrpěly i varhany, postavené roku 1750, na které Ryba hrával a opraveny byly pouze prozatímně. V nedávno nalezeném protokolu o stavu varhan, který se zachoval v příbramském okresním archivu, schází podpis rozhodující osoby, místního faráře, a má se za to, že opravu varhan nepovolil. Pro Rybu to byla zřejmě poslední kapka, kterou přetekl příslovečný pohár trpělivosti a vedla k osudnému rozhodnutí. Jakub Jan Ryba spáchal sebevraždu v nedalekém lese u vsi Voltuš, kde jeho tragický konec dodnes připomíná kamenná mohyla. Zemřel stejnou smrtí jako jeho obdivovaný Seneca, jehož úvahy o duši se nalezly vedle mrtvého.

Mladá sopranistka, Slávka Zámečníková, zaznamenala raketový start na světová operní i koncertní pódia a momentálně patří k nejvýraznějším hlasům své generace. Díky svému podmanivému projevu a interpretační všestrannosti si rychle získala mezinárodní pozornost. Účinkovala na prestižních scénách, jako jsou Vídeňská státní opera, Státní opera v Berlíně, Opera National de Paris či San Francisco Opera. Po oceněních na soutěžích Stanislawa Moniuszka ve Varšavě, Neue Stimmen a Belvederu v roce 2019 se pevně etablovala na světové hudební scéně.

Od září 2020 je centrem jejího působení Vídeňská státní opera, kde se s velkým úspěchem představila jako Norina (Don Pasquale), Donna Anna (Don Giovanni), Micaëla a Frasquita (Carmen), Sophie (Der Rosenkavalier), Susanna (Le nozze di Figaro), Musette (La Bohème), Sophie (Werther), Servilie (La clemenza di Tito), Marzelline (Fidelio) a Euridice (L’Orfeo). Do širšího povědomí se dostala titulní postavou Poppey v premiéře Monteverdiho opery L‘incoronazione di Poppea pod taktovkou Pabla Heras-Casada a Concentus Musicus Wien, za kterou byla také nominována na Rakouskou hudební cenu Österreichischer Musiktheaterpreis 2022. Taktéž se představila ve dvou baletních premiérách, Mahlerově Čtvrté symfonii a Haydnových Ročních dobách (Die Jahreszeiten).

V aktuální sezóně debutuje v Teatro alla Scala v Miláně jako Micaëla (Carmen) a poprvé se představí jako Mařenka v nové produkci Smetanovy opery Prodaná nevěsta ve Vídeňské státní opeře. V Německu vystoupí na recitálu v Oper Frankfurt a debutuje v lipském Gewandhausu v Haydnových Ročních obdobích pod vedením Franze Welser-Mösta.

V uplynulé sezóně vzbudila mimořádnou pozornost svým debutem jako Gilda (Rigoletto) v Opéra National de Paris, který byl kritikou výjimečně vysoce hodnocen. Kromě toho debutovala v Semperově opeře v Drážďanech jako Musetta (La Bohème), zazářila jako Pamina v premiéře Kouzelné flétny ve Vídeňské státní opeře, ztvárnila Iliu (Idomeneo) ve Státní opeře v Berlíně a na půdě Deutsche Oper am Rhein debutovala jako Prima Donna v premiéře Donizettiho opery Viva la mamma.

V předešlých sezónách úspěšně debutovala v San Francisco Opera jako Adina (Elixír lásky) a mezinárodní uznání si získala i jako Donna Anna v nové produkci Dona Giovanniho pod taktovkou Daniela Barenboima v Berlínské státní opeře, kde zároveň zpívala svou první Nannettu (Falstaff) pod vedením Zubina Mehty. V Berlíně účinkovala i v titulní roli Poppey (L‘incoronazione di Poppea) a jako Dircé (Médea). Výrazný úspěch zaznamenala i ve svém debutu v Opéra National de Paris jako Musetta (La Bohème). Na festivalu Maifestspiele v Hessisches Staatstheater Wiesbaden se představila v nových produkcích jako Contessa (Figarova svatba, 2019) a Ilia (Idomeneo, 2021). Další angažmá ji přivedla do Státní opery Stuttgart jako Nannettu (Falstaff), do Slovenského národního divadla jako Paminu (Kouzelná flétna) a Musettu (La Bohème) a v Pražském národním divadle debutovala jako Sophie (Werther).

Také vystoupila na mnoha prestižních koncertních pódiích. Pod taktovkou Simona Rattleho debutovala v hamburské Elbphilharmonie a v pařížské Filharmonii, v rámci festivalu Pražské jaro se představila s Varšavskou filharmonií, vystoupila také s Oviedo Filarmonia, s Českou filharmonií v pražském Rudolfinu a je stálým hostem Slovenské filharmonie. Představila se také na Rheingau Musik Festival, Mecklenburg-Vorpommern Festspiele, Vaduz Classic Festival, na Operním festivalu Galiny Višněvské v Soči či Festivalu Dmitri Hvorostovského v Krasnojarsku.

Mladá sopranistka je laureátkou a absolutní vítězkou několika významných mezinárodních soutěží. K největším úspěchům se řadí její prvenství v soutěži Neue Stimmen 2019 a v soutěži Hans Gabor Belvedere 2019, kde získala 3. místo. Z Mezinárodní soutěže Stanisława Moniuszka ve Varšavě 2019 a z Bundeswettbewerb Gesang Berlin 2018 si odnesla druhé ceny. První cenu získala na Accademia Belcanto 2018 v Grazu, na Mezinárodní soutěži Mikuláše Schneidera-Trnavského 2017, na Mezinárodní soutěži Iuventus Canti 2015 a na Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka 2016 v Karlových Varech, kde se stala také absolutní vítězkou. V létě 2016 získala 3. cenu, Cenu publika a Cenu Daegu Opera House na Otto Edelmann Competition ve Vídni a Speciální cenu na Concorso lirico Internazionale di Portofino v Itálii.

Je absolventkou Konzervatoře v Bratislavě ve třídě Boženy Ferancové. Magisterský diplom s vyznamenáním a diplom Konzertexamen získala na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně u Anny Samuil. Zúčastnila se mistrovských kurzů s osobnostmi, jako Anna Tomowa-Sintow, Brigitte Fassbaender, Francisco Araiza, Patricia McCaffrey, Neil Shicoff, Renée Morloc, Thomas Quasthoff, Gregory Lamar a Luciana D‘Intino. Mentorsky ji vedli také Deborah Polaski, Julia Varády, Matthias Samuil a Wolfram Rieger.

Je také stipendistkou Junge Musiker Stiftung a Deutschlandstipendium.

Mezzosopranistka Jolana Slavíková si buduje mezinárodní renomé jako výrazná interpretka silných ženských postav.

V sezoně 2024–25 debutovala v roli Carmen na prknech Budapešťské státní opery a Wrocławské opery, zároveň se představila jako Olga (Evžen Oněgin, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci) a Suzuki (Madama Butterfly, Jihočeské divadlo). Svým výkonem v roli Evy (J. Mysliveček: Adamo ed Eva, Divadlo F. X. Šaldy) si vysloužila širší nominaci na cenu Thálie 2024. Její repertoár zahrnuje i komediální polohy, jak dokládají role Isabelly (Italka v Alžíru, Wrocławská opera) či Suzy (Polská svatba, Drážďanská opereta).

Mezi významné zahraniční angažmá patří čtyřleté působení jako sólistka Drážďanské operety, kde byla k vidění v rolích Stasi (Čardášová princezna) nebo Marie (West Side Story). Byla členkou Durynského operního studia, kde ztvárnila Zerlinu (Don Giovanni). Působila v Národním divadle ve Výmaru (Clara Schumann, Geliebtes Klärchen, Kay Kuntze) a v Divadle Altenburg Gera (Vlasta, Die Passagierin).

Působila mimo jiné v Divadle v Erfurtu (Kuchtík, Rusalka), v Théâtre du Capitole ve francouzském Toulouse (Pepa, Tiefland), nebo ve Frankfurtské opeře (Figarova svatba a Jeníček a Mařenka ve verzi pro děti).

Je držitelkou řady ocenění na mezinárodních pěveckých soutěžích. V roce 2022 získala cenu prezidentky Maďarska za nejlepší interpretaci Lisztovy písně, cenu Maďarského státního divadla a cenu Lisztovy Akademie v 5. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Évy Marton v Budapešti. Dále byla finalistkou prestižní International Vocal Competition v s‘Hertogenbosch. V tuzemsku si odnesla 2. místo a cenu Durynské filharmonie na Mezinárodní pěvecké soutěži Gabriely Beňačkové v Jihlavě a je vítězkou 36. ročníku Duškovy soutěže v Praze.

V roce 2019 získala cenu města Salcburk na Letní akademii Salcburských slavností. V roce 2018 se zúčastnila mistrovských kurzů Neue Stimmen, kde pracovala s Brigitte Fassbaender. Byla držitelkou stipendií Ministerstva kultury ČR, ArteMusica Stiftung a Giovanni Omodeo Stiftung a ceny DAAD.

Vystudovala operní zpěv na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Frankfurtu (bakalářské studium s vyznamenáním) a magisterský program na Hochschule für Musik Franz Liszt ve Výmaru. V současnosti se pěvecky zdokonaluje u Christiny Vasilevy.

Ondřej Holub v raném mládí prošel Kühnovým dětským sborem a chlapeckým sborem Pueri gaudentes, díky kterému se stal i dětským sólistou Státní opery Praha v inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny. Obor klasický zpěv studoval soukromě u Lenky Pištěcké, při studiu na pražské konzervatoři u Valentina Prolata, později se pěvecky rozvíjel soukromě u Jiřího Kotouče. Již od ukončení studia působí jako zpěvák na volné noze, díky čemuž má široké pole působnosti. Věnuje se hudební tvorbě napříč celým spektrem klasické hudby od gregoriánského chorálu až po hudbu soudobou, nejčastěji je však interpretem období baroka, speciálně pak autorů Jana Dismase Zelenky a Johanna Sebastiana Bacha. Pravidelně spolupracuje se soubory Collegium 1704, Cappella Mariana, Schola Gregoriana Pragensis, Ensemble Inégal, Czech Ensemble Baroque aj. kde pravidelně uplatňuje kombinaci sólového a ansámblového zpěvu. Věnuje se především koncertní činnosti. Jako sólista spolupracuje s řadou orchestrů, spíše okrajově se věnuje činnosti divadelní. Od roku 2022 také účinkuje jako interpret písňové tvorby s uskupením Lieder Company. V roce 2024 se jako člen komorního vokálního ansámblu zúčastnil projektu Nova Cantio, pořádaným Velikonočním festivalem duchovní hudby v Brně, kde během tří koncertů temných hodinek zaznělo šest světových premiér od českých soudobých skladatelů. V letech 2013–2019 byl členem vokálního ansámblu Martinů Voices, jenž se řadí mezi elitní interprety hudby 20. století a soudobé hudby. Externě také spolupracuje s Pražským filharmonickým sborem, s nímž při výročí sta let od založení Československa vystoupil v newyorské Carnegie Hall v provedení Druhé symfonie Gustava Mahlera.

V sezoně 2025/26 se basbarytonista Lukáš Bařák představí v Opeře Národního divadla v Praze, jejímž sólistou je od sezony 2020/21, jako Dara v nové inscenaci Ostrčilovy opery Legenda z Erinu a jako Aeneas v nové inscenaci Purcellovy opery Dido a Aeneas. Kromě toho jej na této scéně můžeme slyšet také v rolích Figara (Figarova svatba), Guglielma (Così fan tutte), Masetta (Don Giovanni), Papagena (Kouzelná flétna), Schaunarda (Bohéma), Marulla (Rigoletto), Fiorella (Lazebník sevillský), Moralese (Carmen), Belcora (Nápoj lásky) a Lescauta (Manon Lescaut). Se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK zazpívá v prosinci barytonový part ve Vánoční kantátě Artura Honnegera (dir. Łukasz Borowicz) a poté se bude na jaře 2026 podílet pod taktovkou Tomáše Netopila na provedení Haydnova oratoria Stvoření.

V posledních letech hostoval ve Wroclawi jako Hrabě Almaviva (Figarova svatba), v Národním divadle Brno jako Shelmerdine (Ľubica Čekovská: Here I am, Orlando), Schaunard (Bohéma), Verva (Osud) a Malý vězeň a Čekunov (Z mrtvého domu). V Kolíně nad Rýnem se představil jako Papageno (Kouzelná flétna) a Morales (Carmen) v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě jako Junius (Zneuctění Lukrécie), Verva a Konečný (Osud).

Věnuje se také koncertní činnosti, spolupracuje se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Filharmonií Bohuslava Martinů, a Plzeňskou filharmonií, na portugalském festivalu Terras sem Sombra provedl písně A. Dvořáka, L. Janáčka, B. Smetany a B. Martinů, s Filharmonií Brno spoluúčinkoval mj. v provedení Händelova oratoria Mesiáš a v červenci 2024 uvedl s klavíristou Zdeňkem Klaudou Schubertův cyklus Spanilá mlynářka.

Absolvoval Akademii múzických umění v Praze pod vedením Ivana Kusnjera a magisterské studium na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni u Margit Klaushofer a Charlese Spencera. Zúčastnil se také několika mistrovských kurzů u Adama Plachetky, Renata Brusona či Reginy Köbler. V letech 2018–2020 byl sólistou opery v Kolíně nad Rýnem.

Český filharmonický sbor Brno představuje nejen v českém, ale i světovém kontextu absolutní špičku v oboru sborového umění. Dirigenti, orchestry a sólisté, s nimiž sbor doposud spolupracoval, se o něm vyjadřují v superlativech. Odborná kritika pak oceňuje především kompaktní zvuk a širokou škálu výrazových prostředků, jimiž disponuje. Český filharmonický sbor Brno (založen 1990) vystupuje na všech prestižních evropských festivalech i významných koncertech a vždy dokáže posluchače uchvátit mimořádným hudebním cítěním.

Za úspěchy tělesa stojí zakladatel, sbormistr a ředitel Petr Fiala. Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU (klavír, kompozice, dirigování), je autorem dvou set skladeb. Sbormistrovské a dirigentské činnosti se věnuje více než šedesát let.

Asistentem sbormistra Českého filharmonického sboru Brno je Eduard Kostelník.

Sbor se zaměřuje na oratorní, kantátový a operní repertoár. Ročně absolvuje přes osmdesát koncertů doma i v zahraničí. Spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty.

Sbor má rozsáhlou diskografii a získal řadu ocenění: V roce 2007 obdržel dvě významné evropské ceny – Echo Klassik za Soubor roku 2007 (provedení Brucknerových motet) a Nahrávka roku 2007 za Lisztovo oratorium Christus. Ocenění sbírá sbor i na jiných kontinentech: Japonský hudebně kritický časopis Geijutsu Disc Review mu v září 2011 udělil za live nahrávku Dvořákova Requiem prestižní ocenění Tokusen. Český filharmonický sbor Brno je držitelem prestižního ocenění Classic Prague Awards v kategorii Vokální výkon za rok 2019. V roce 2025 získal sbor se souborem Cappella Aquileia prestižní německé ocenění Opus Klassik za nahrávku opery Johanka z Arku G. Verdiho.

Činnost Českého filharmonického sboru Brno finančně podporuje Ministerstvo kultury České republiky, Jihomoravský kraj a statutární město Brno.

Sbormistr a dirigent Petr Fiala vystudoval brněnskou konzervatoř (hra na klavír, kompozice, dirigování) a v roce 1971 ukončil JAMU ve třídě Jana Kapra. Vedle činnosti pedagogické (byl profesorem brněnské konzervatoře) a kompoziční (je autorem bezmála 200 skladeb) se již více než 60 let intenzivně věnuje činnosti sbormistrovské a dirigentské. Jako skladatel i jako dirigent je laureátem řady národních i mezinárodních soutěží, působí jako lektor dirigentských kurzů i jako člen mezinárodních porot. Je zván jako hostující dirigent k našim i zahraničním orchestrům a sborům při provádění vokálně-instrumentálních skladeb. V roce 1990 založil Český filharmonický sbor Brno, který se pod jeho vedením propracoval mezi nejlepší evropská sborová tělesa. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti. V roce 2013 obdržel Cenu města Brna v oboru hudba za dlouholetou uměleckou činnost a reprezentaci města Brna a v roce 2016 Cenu Jihomoravského kraje za významnou reprezentaci kraje v oblasti kultury.

DO minulé sezony byl Tomáš Brauner šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V současnosti je stálým hostujícím dirigentem Státní filharmonie Košice. V letech 2018–2021 byl šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně a hlavním hostujícím dirigentem Plzeňské filharmonie, se kterou získal v roce 2017 ocenění Classic Prague Awards 2017 v kategorii Nahrávka roku za nahrávku Kompletní dílo pro violoncello a orchestr Bohuslava Martinů, která vyšla u vydavatelství Dabringhaus und Grimm. V roce 2017 získal ocenění Umělecká cena města Plzně za mimořádný umělecký počin pro umělce nad 30 let. V letech 2013–2018 zastával funkci šéfdirigenta Plzeňské filharmonie. V letech 2014–2018 působil též jako hlavní hostujícího dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze.

Spolupracuje s předními symfonickými orchestry: Česká filharmonie, Deutsche Radio Philharmonie, Münchner Symphoniker, Nürnberger Symphoniker, Krakovská filharmonie, National Radio Orchestra Romania, Slovenská filharmonie, PKF Prague Philharmonia, Philharmonie Südwestfalen, Státní filharmonie Košice, Státní orchestr moskevského rozhlasu, Orchestra of Colours Athen, Janáčkova filharmonie Ostrava, Moravská filharmonie Olomouc či Severočeská filharmonie Teplice aj.

Je zván též významnými mezinárodními festivaly, mj. Festivalem Richarda Strausse v Garmisch-Partenkirchen, kam byl pozván spolu se Symfonickým orchestrem českého rozhlasu, aby společně zahráli zahajovací koncert ke 150. výročí Richarda Strausse. Hostoval i na festivalech v Bad Kissingenu, Pražské jaro, MHF Smetanova Litomyšl, MHF Český Krumlov aj.

Uměleckou dráhu operního dirigenta zahájil v roce 2007 v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde nastudoval a dirigoval velký počet operních titulů. Jmenujme např. Ponchielliho La Giocondu, Mozartova Dona Giovanniho, Čajkovského Pannu orleánskou, Dvořákova Jakobína, Pucciniho Turandota, Adrianu Lecouvreur Francesca Cilei, Gounodova Fausta, Tajemství Bedřicha Smetany.

V roce 2008 debutoval v Národním divadle v Praze představením Verdiho Otella.Následovaly další tituly, jako Massenetův Don Quijote, Rossiniho Lazebník sevillský, Pucciniho Bohéma a Tosca, Verdiho Nabucco a La Traviata, Mozartova Kouzelná flétna, Bizetova Carmen nebo koncertní provedení Mignon Ambroise Thomase. V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě nastudoval a diriguje Verdiho operu Nabucco, Ernani, Gounodovu operu Romeo a Julie, Marii Stuartovnu G. Donizettiho a Hamleta Ambroise Thomase, Janáčkovu Káťu Kabanovou aj. V Palacio de Bellas Artes v Mexico City řídil operu Leoše Janáčka Její pastorkyňa. Z baletních produkcí pak dirigoval Čajkovského Labutí jezero (NDM), Šípkovou růženku, Zvoníka od Matky Boží Jeana-Michela Jarrého (DJKT) nebo Giselle A.CH. Adama (SOP). V sezóně 2018–2019 debutoval ve Slovenském národním divadle, kde v součassnoti působí jako šéfdirigent, novým nastudováním Hoffmannových povídek Jacquesa Offenbacha.

Narodil se v Praze a vystudoval hru na hoboj a dirigování na tamní konzervatoři. V roce 2005 absolvoval Hudební fakultu Akademie múzických umění (obor dirigování) a následně také studijní stáž na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. O pět let později se stal laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže Dimitrise Mitropoulose pořádané v řeckých Aténách.

Maurice Ravel

Cinq Mélodies populaires grecques / Pět řeckých lidových písní, M.A 4–5, 9–11

Chanson de la mariée / Píseň nevěsty

Réveille-toi, réveille-toi, perdrix mignonne,

ouvre au matin tes ailes.

Trois grains de beauté,

mon cœur en est brûlé!

Vois le ruban d‘or que je t‘apporte,

pour le nouer autour de tes cheveux.

Si tu veux, ma belle, viens nous marier!

Dans nos deux familles, tous sont alliés!

Probuď se, probuď se, rozkošná koroptvičko,

roztáhni zrána svá křídla.

Tři pihy vidím, znaménka,

pro ně mé srdce hoří!

Pohleď na zlatou stuhu, kterou ti přináším,

aby sis ji do vlasů uvázala.

Chceš-li, tedy se vezměme!

V našich rodinách jsme všichni spřízněni!

Là-bas, vers l‘église / Dole u kostela

Là-bas, vers l‘église,

vers l‘église Ayio Sidéro,

l‘église, ô Vierge sainte,

l‘église Ayio Costanndino,

se sont réunis,

rassemblés en nombre infini,

du monde, ô Vierge sainte,

du monde tous les plus braves!

Tam dole u kostela,

u kostela svatého Isidora,

u kostela, ó svatá Panno,

u kostela svatého Konstantina,

tam se shromáždili

ve velkém počtu,

ti nejlepší, ó svatá Panno,

ti nejlepší z celého světa.

Quel galant m‘est comparable / Který nápadník se mi může rovnat?

Quel galant m‘est comparable,

d‘entre ceux qu‘on voit passer?

Dis, dame Vassiliki?

Vois, pendus à ma ceinture,

pistolets et sabre aigu…

Et c‘est toi que j‘aime!

Který nápadník se mi vyrovná

z těch, kteří procházejí kolem?

Pověz, paní Vassiliki!

Pohleď, na opasku mám zavěšenou

pistoli a ostrou šavli…

A ty jsi ta, kterou miluji!

Chanson des cueilleuses de lentisques / Píseň sběračů lentišku

Ô joie de mon âme,

joie de mon coeur,

trésor qui m‘est si cher;

Joie de l‘âme et du cœur,

toi que j‘aime ardemment,

tu es plus beau qu‘un ange.

Ô lorsque tu parais,

ange si doux

devant nos yeux,

comme un bel ange blond,

sous le clair soleil,

Hélas! tous nos pauvres cœurs soupirent!

Ó radosti mé duše,

radosti mého srdce,

poklade, jenž je mi tolik milý a drahý;

radosti duše a srdce,

již převroucně miluji,

jsi krásnější než anděl.

Ach, když se objevíš.

anděli sladký,

před našima očima

jako krásný anděl plavovlasý

pod jasným sluncem,

ach, pak naše smutná srdce vzdychají!

Tout gai! / Všichni zvesela!

Tout gai! gai, Ha, tout gai!

Belle jambes, tireli, qui danse;

Belle jambes, la vaisselle danse,

tra la la la la…

Všichni zvesela! Zvesela, hej, jen zvesela!

Krásné jsou nohy tanečnice v tanci;

krásné nohy, i nádobí tančí,

tra la la la la…

Maurice Ravel
Chanson galante / Galantní píseň

(Armand Silvestre)

Amants qui suivez le chemin,

n’attendez que l’hiver renaisse!

Cueillez les fleurs à pleine main

au temps fleuri de la jeunesse.

Milenci, po cestě spolu kráčejte,

čekejte jen, až se zima vrátí!

Květiny po hrstech trhejte,

dokud vám ještě kvete mládí.

(české překlady Vlasta Reittererová)

Jakub Jan Ryba
Česká mše vánoční

KYRIE

Hej, mistře,

vstaň bystře,

vzhlédni na jasnost,

nebes na švarnost,

krásu uhlídáš,

v tento noční čas.

Hvězdy jsou dnes krásnější,

obloha je jasnější,

měsíc krásně plápolá,

světlý je sad obora,

denice již vychází,

z hájů volá zvěř,

cvrlikáním přelibých ptáčků zvučí keř,

rozléhá se les.

Slyším za horou tam zvuk,

moldánkový jemný hluk.

Ejhle! Slyšíš,

mistře, slyšíš,

dudlování, libé hraní,

jak to zvučí, krásně hučí:

honem vstaň, mistře,

prohlédni bystře!

Nu, nu proč mi nedáš v spaní pokoje?

Proč mne nyní lekáš? Řekni, copak je?

Celý den jsem v práci byl, v potu tváře lopotil,

a tu když mám odpočinout ty mně nedáš spáti;

řekni, řekni, copak přece má to znamenati?

Co jest to, co jest za libé hraní?

Nebeský toť jest zpěv a plesání.

Toto já slyším dnes celou noc.

To musí znamenat velmi moc.

Proto jsem tě probudil,

abys slyšel hraní.

Jsem rád, žes mne probudil k tomu podívání.

Bez všeho honem prodlení

běžme tam, kde to libě zní.

Této noci přepodivné

všecko všudy jest jak ve dne.

Jak vše padá libě v uši,

jak vše proniká mou duši!

Zas to hučí, mile zvučí,

pojďme se tam podívat,

nechtějme dél prodlévat.

GLORIA

Sláva budiž Bohu velikému,

pokoj lidu všemu pokornému,

neb se narodil Spasitel,

všeho světa Vykupitel.

Vstaňte rychle, pastýřové, srdce věrného,

zanechte stád, pastuškové, srdce dobrého,

pojďte k Betlému,

městu svatému,

uvidíte tam světlo nebeské,

Syna Božího v podobě lidské.

To vám zde zvěstujem,

nad tím se radujem.

Vstaňte rychle, běžte k Betlému,

k Ježíšku dnes narozenému!

GRADUALE

Vzhůru bratři, jenom čerstvě vstávejte!

K Betlému se se mnou honem vydejte!

Pospíchám teď zvěstovat velikou radost,

nelenujte jen vstávat, spatříte jasnost,

která Betlém osvěcuje, celé nebe okrášluje,

vstaňte s rychlostí, pojďte k Betlému,

k Neviňátkovi dnes zrozenému.

Kdopak se narodil? Pověz nám!

Mesiáš dnes přišel k nám.

Kdepak je?

V Betlémě.

Kdopak je?

Pán země.

Vstaňte, pojďte se mnou tam, kde se zjevil nám

světa všeho Mesiáš, Vykupitel náš.

Vstaňme, běžme tam, kde se zjevil nám

světa Mesiáš, Vykupitel náš.

Jste všichni připraveni?

Jsme, jsme!

Na cestu přistrojeni?

Jděme!

Jděme stáda spraviti,

potom půjdem k Betlému,

s přivítáním poběhnem

k Ježíškovi milému.

Jeden svolá všechnu chasu a jí vyřídí,

aby vzala housle, basu, to jí nařídí.

Ty pak, Ferdo, běž hned za háj,

vzbudiž celý Záleský kraj,

a ty, Jožko, jdi za horu,

Janku svolej lidi v boru.

Pozvi všecky dobré hudce,

zpěváky a hodné trubce,

a tak půjdem k Betlému s hlučnou muzikou,

k místu právě šťastnému s chutí velikou,

s chutí velikou.

Budem Boha ctít srdcem pobožným,

jeho velebit duchem pokorným.

Všecko všudy svoláme,

na cestu se vydáme-

K Betlému teď půjdeme,

Boha slavit budeme

slavit budeme.

CREDO

Pospíchejme k Betlému,

místu svatému,

k Dítěti nebeskému,

Pánu věčnému!

Budem se mu klaněti,

zpěvy slavně chváliti

nejradostněj vítati, Pána věčného,

Syna Božího.

Již se jen připravte,

hudby si upravte!

Budem Boha prostě chválit, ale upřímně,

budem Dítě božské slavit zpěvy úplně.

Jenom všichni za mnou pojďte,

píšťaly a trouby strojte!

Copak s sebou máme do Betléma vzít?

Copak přece všecko máme s sebou mít?

Copak máme s sebou vzíti

aneb načpak máme hráti?

Jenom nám řekni!

Janku, Jožko, Kubo, Ferdo, ostatní všichni.

V pravé pobožnosti,

svaté nábožnosti vyhrávati budeme.

Bohu poděkujeme,

za nám dané spasení

skrz Ježíše zrození.

Pojďte, pojďte k Betlému,

k místu přeblaženému,

chválozpěvy začneme,

jak jen Betlém uzříme.

Kdopak dary ponese?

Ty nám Tomek poveze.

Tak již raděj půjdeme,

Pána chválit budeme,

budem vroucně zpívati,

Mesiáše,

k nám vítati,

budeme vroucně zpívati,

Mesiáše, Mesiáše

k nám vítati.

Tak již pojďme v rychlosti,

dojdem velké milosti:

Mesiáše spatříme,

božské dítě uzříme,

budem líbat Ježíška dobrého,

laskavého, milostného.

„Aleluja“ Bohu pějme,

nebes Otci chválu vzdejme,

radujme se srdečně

u jesliček společně!

Sláva buď tobě,

Bože věčný, Bože velký, nekonečný,

ve své moci jsi jediný.

Budiž na věky od nás všech chválen,

vděčně oslaven, nejvýš veleben,

to až na věky, amen

amen, amen, amen.

OFFERTORIUM

V pokoře poklekněme,

Dítě Boží uctěme!

Dary mu obětujme

a je srdcem celujme!

To je Dítě vznešené,

slávou nebes oděné.

Jak vztahuje k nám ručičky,

jak milostné jsou očičky.

Jak nás rádo všecky vidí,

jak milostně na nás hledí.

Ó, Děťátko milostivé,

budiž nám vždy dobrotivé

Ó, Děťátko milostivé,

budiž nám vždy dobrotivé!

Tobě se zde klaníme,

oběť svou zde činíme,

obejmi nás láskou svou,

potěš tváří milostnou,

obdař všecky milostí,

zblaž nás věčnou radostí,

uděl nám požehnání,

pokojné obcování!

Nuže, bratři, zahrajeme,

potom zase zazpíváme,

ke cti toho Děťátka,

útlého neviňátka.

Naštymujte hudby jasné,

ať nám to jde všecko krásně,

jenom řádně do toho,

hrajme, co je slušného!

S radostí a plesáním, bratři,

pějme chvály zde!

Všeobecným hlásáním

ať náš hlahol k nebi jde!

Trouby, zněte hlučně dnes,

vděčný zpěv se k Bohu nes,

neb jest den dnes spasení,

lidu vysvobození.

Ježíš Vykupitel náš

vytrh’ služebnosti nás,

za čež jemu děkujeme,

v plesání dnes hudujme!

Bože, budiž veleben,

na věky věkův, amen,

až na věky, amen.

SANCTUS

Nebe hlásej: „Svatý“,

obloha zněj: „Svatý“,

„Svatý, svatý“ země pěj,

chválu Bohu v síle dej!

Nejvyšším onť Pánem jest,

nejvyššímu budiž čest!

Chvála věčná budiž Tobě,

Bože věčný, v každé době!

Nebe, země, hlásejte,

chvály, slávy zpívejte!

Všichni andělé nebeští,

všichni tvorové pozemští,

prozpěvujte neskončeně čest,

Bohu, který všemu tvůrcem jest,

prozpěvujte neskončeně čest,

Bohu, který všemu tvůrcem jest!

BENEDICTUS

Pane země i nebe,

my zde chválíme Tebe.

Klaníme se

Synu Tvému,

oznamujem

světu všemu, že již přišlo spasení

skrz Kristovo zrození,

již přišlo spasení

skrz Kristovo narození.

Co se zdávna zvěstovalo,

to se nyní vykonalo,

neb leží v jesličkách

již zrozen Pán Ježíš.

Tu se jemu obětujem,

pravou lásku přislilbujem,

tobě chceme sloužit vždy,

tím pak dojdem věčné mzdy.

Rozpal hojně srdce

láskou víc a více!

Nedej padnout v nepravosti,

přikloň všecky k pravé ctnosti.

A tak štěstí dojdeme,

nebe jistě najdeme.

Ó Dítě, dopřej milosti,

ať s Tebou vejdem v radosti

blažené věčnosti.

AGNUS DEI

Nyní se do Tvé ochrany poroučíme,

s Tebou se Dítě, nebeské, zde loučíme.

Zítra zas přijdem, chválit Tě budem,

chválit Tě budem.

Srdečnou vděčností

za dané milosti

budem slavně zpívat, zde Tě vychvalovat.

Tebe nyní žádáme,

o pokoj Tě prosíme.

Uděl nám všem pokoj svatý,

po němž všichni dychtíme,

po němž všichni dychtíme.

Uděl pokoj,

po němž všichni dychtíme,

po němž všichni dychtíme.

COMMUNIO

S radostí, s plesáním, s veselostí, srdcem spokojeným (2x)

od Betléma kráčíme, radost velkou cítíme.

Radujme se, veselme se, že jsme viděli Ježíše,

který se dnes narodil, celý svět vysvobodil.

Tobě, Bože, nebe, moře, lesy, hory,

s všemi tvory ať se klaní vše stvoření,

že nám nastalo spasení skrze Ježíše Krista,

zaplesej duše čistá!

Radujte se všecka stvoření

z Syna Božího narození.

Slavme Boha nejvyššího, Syna jeho jediného

hudbami, citerami, varhanami,

též cymbály, píšťalami, též jak bubny,

tak troubami ctěme Pána mocného,

jenž nám dal syna svého!

Uděl nám všem spokojenost,

vlej do našich srdcí svornost,

abychom se milovali,

tím jen tebe vyznávali,

Bože náš dobrotivý,

Otče vždy milostivý!

Budem tebe vděčně chváliti,

tebe, Pána, vždy velebiti.

Budem chválit svého otce,

z upřímného, ctného srdce

písněmi, modlitbami, milováním

tě vzýváním, Otce Boha, jeho Syna,

též i Ducha budem vždy velebiti,

tě na věky chváliti.

Budiž veleben, až na věky,

amen, amen!