Opavský rodák Jiří Rajniš se vrací na domácí půdu, aby ve Slezském divadle představil jedinečný písňový program plný lyriky, vášně i hluboké introspekce. Na klavír doprovází Júlia Grejtáková.

Erich Wolfgang Korngold: Aussicht, Der Geniale, Das Mädchen from the cycle Twelve Songs “So Gott und Papa will”, Op. 5
Erich Wolfgang Korngold: When Birds Do Sing from the cycle Four Shakespeare Songs, Op. 31
Erich Wolfgang Korngold: My Mistress’ Eyes from the cycle Five Songs, Op. 38
Gustav Mahler: Ich bin der Welt abhanden gekommen, Blicke mir nicht in die Lieder from Five Songs on Poems by Friedrich Rückert
Gustav Mahler: Wo die schönen Trompeten blasen, Es sungen drei Engel einen süßen Gesang, Lied des Persecuted in the Tower, Praise of the High Intellect from the cycle Des Knaben Wunderhorn
Francesco Paolo Tosti: Non t’amo più, ’A vucchella, La serenata
Luigi Denza: Vieni a me
Rodolfo Falvo: Dicitencello vuie
Ernesto de Curtis: Non ti scordar di me
Stanislao Gastaldon: Musica proibita
Cesare Andrea Bixio: Parlami d’amore, Mariù
Enrico Cannio: ’O surdato ’nnammurato

Jiří Rajniš – baryton
Júlia Grejtáková – klavír

Skladatel Erik Wolfgang Korngold byl teprve devítiletým chlapcem, když jej skladatel a kapelník vídeňské dvorní opery Gustav Mahler prohlásil za génia. Skladatelsky výjimečně talentovaný hoch, rodák z Brna, měl tehdy svou hudební kariéru ještě před sebou. Jeho díla slavila úspěch nejen v Evropě, ale i v USA, kam musel kvůli svému židovskému původu emigrovat. Neomylný instinkt pro kombinování hudby a dramatu provází Korngoldovu tvorbu od sólových písní přes opery až po hudbu k hollywoodským filmům. To platí jak o raných Dvanácti písních, op. 5 z let 1910–1911 s výmluvným mottem „Tak chtějí Bůh a Papá“, tak o zralých písních na Shakespeara ze 40. let.

Přestože je dnes Gustav Mahler znám více jako symfonik, po celý svůj život udržoval kontakt s písňovou tvorbou. Z písní ostatně vychází řada hudebních témat jeho monumentálních symfonií. Zatímco písně na básnické texty Friedricha Rückerta z roku 1901 jsou emocionálně silnou výpovědí zosobňující Mahlerovu touhu po samotě, písně z cyklu Chlapcův kouzelný roh z let 1892–1898 na německé lidové texty ze stejnojmenné sbírky otevírají posluchači Mahlerovu pestrou hudební řeč s ohlasy zvuků přírody, lidových kapel a vojenských pochodů.

V neapolských písních se snoubí žhavý temperament a vášnivost lidové hudby jižní Itálie s klasickým bel cantem. „Canzone neapolitana“ představuje svébytný žánr, jemuž podlehla řada italských autorů a který se těší oblibě zpěváků i posluchačů už od poloviny 19. století. V podání barytonisty Jiřího Rajniše zazní výběr nejznámějších neapolských písní z pera skladatelů Tostiho, Denzy, Falva, de Curtise, Gastaldona, Bixia či Cannia.