Rok 2022, a především jeho druhá polovina, vznik nového koncertního sálu nejen pro Janáčkovu filharmonii Ostrava zase o něco přiblížil. Dokonce se dá říct, že pokud se plán n ajeho vybudování narodil už před řadou let, přehoupl se celý proces už do druhého poločasu.

A tak zatímco jeho hlavní hvězdný tvůrce, architekt Steven Holl, letos uspěl v naší zemi s dalším projektem, jakým je jeho duchaplně navržený vstup do rekonstruovaného Muzea terezínského ghetta,, mnozí v Ostravě si už nyní dokáží – a odváží – chvíli slavnostního zpřístupnění sálu představit. Mezi nimi architekt Martin Kropáč coby nejbližší český spolupracovník Stevena Holla. A také například Maroš Potokár, asistent šéfdirigenta Janáčkovy filharmonie Ostrava, která po dočasném pobytu ve Vesmíru, rozuměj funkcionalistické budově uzpůsobené provozování symfonické hudby, najde v novém sále svůj trvalý domov.

Steven Holl a Martin Kropáč.

Pane architekte, nový koncertní sál v Ostravě bude mít jako první v naší zemi tvar vinice, nikoli obvyklé podkovy; v čem je zásadní rozdíl a proč jste se pro tento tvar se Stevenem Hollem rozhodli? Jaké jsou podle vás jeho výhody?

MARTIN KROPÁČ: Během práce v prvním a druhém soutěžním kole nás k tomu vedlo hned několik důvodů. Racionální úvahou jsme chtěli sál umístit „za“ stávající Dům kultury města Ostravy, směrem od rušné ulice do klidného Parku Milady Horákové. Tvar vinice je zřetelně kompaktnější, nemuseli jsme proto výrazně zasáhnout do samotného parku. Zároveň tato konfigurace nabízí méně obvyklé, více intimní uspořádání, diváci jsou blíže orchestru. Se Stevenem Hollem oba obdivujeme Scharounovu Berlínskou filharmonii. Jako student architektury jsem tam byl na Mahlerově Deváté symfonii, kterou dirigoval Daniel Barenboim. I díky uspořádání sálu do této centrální formy byl i v poslední sekci dobře slyšet každý zvuk. Dodnes na ten večer vzpomínám.

Jak se bude, pane dirigente, cítit ve svém novém koncertním sále Janáčkova filharmonie Ostrava, obklopená diváky ze všech stran?

MAROŠ POTOKÁR: Možná si budou filharmonici zprvu na ten pocit  chvíli zvykat. Ale koncertní sál, ve kterém jsou umělci obklopeni publikem ze všech stran, má podle mě mnoho pozitiv. Divákům nabízí při koncertech cennou možnost vidět do tváře dirigentovi, když mimickými nuancemi inspiruje orchestr. Toto uspořádání působí i motivačně na každého hráče, který se v jiném sále může na pódiu cítit skrytý vzadu. V tomto prostoru má naopak pocit, že je pod drobnohledem publika, což ho může motivovat k ještě lepšímu výkonu. A v neposlední řadě to přináší i praktickou možnost využít diváckého prostoru za orchestrem při provedení gigantických vokálně-instrumentálních děl, jakými jsou například Mahlerova Symfonie č. 8. nebo Schoenbergovy Písně z Gurre. Velikost orchestru na pódiu totiž není prostorově limitována pěveckými sbory.

Maroš Potokár.

Než se, pane architekte, rozezní první tóny v podání „domácí“ Janáčkovy filharmonie Ostrava, posluchači vejdou – jak už řečeno – nikoli z hlavní ulice, ale z parku. A ocitnou se ve vstupních prostorách nového koncertního sálu. Čím je tyto prostory osloví? Co jim nabídnou, aby se naladili na poslech hudby?

M.K.: Posluchači budou moci ve skutečnosti vejít do sálu ze všech směrů. Mysleli jsme na pěší, na cestující tramvají či osobní dopravou, na zájezdy. Na ty, kteří jsou zvyklí a mají rádi „Kulturák“ – ti půjdou známým hlavním vstupem přes sloupořadí, vytvořené před desítkami let významným architektem Jaroslavem Fragnerem.  Zvídaví naopak vejdou do nové budovy přímo z parku či z Esplanády podél ulice 28. října. Už jen zvuk vody v nových jezírkách na obou stranách nové budovy, věřím, přispěje k atmosféře uvnitř veřejných přísálí. Potom bude posluchače čekat vstup do hlavního sálu. A tento prostor na nás všechny udělal už v akustickém modelu ohromný dojem, realita bude ovšem desetkrát větší!

Předtím, než dirigent i členky a členové JFO vstoupí na pódium, potřebují vyhovující zázemí; na co se – i v souvislosti s rekonstrukcí dosavadního DKMO – jako dirigent těšíte? Co vám zlepší podmínky k práci? Co je před koncertem, ale též při zkouškách, v zázemí nejvíc zapotřebí?

M.P.:  Kromě špičkové akustiky bude nepochybně velkou změnou pro hráči i pro dirigenty to, že orchestr bude už od prvního dne každého projektu zkoušet přímo ve Velkém sále. Původně  totiž v Domě kultury města Ostravy probíhal nácvik nejprve dva dni ve zkušebně – a do koncertního sálu se orchestr dostal až třetí den. Rozdíl v akustických poměrech byl však diametrální, což nejednou znamenalo přehodnotit dynamickou vyváženost a další detaily. Toto bude významný posun k lepšímu. Co se zázemí týká, pro orchestr je důležité, aby měl k dispozici dostatek šaten, kde mají hráči možnost se individuálně připravovat, aniž by se navzájem rušili. Dobré je rovněž to, pokud jsou šatny akusticky přizpůsobené tak, aby v nich bylo cvičení příjemné i při zvukově mohutnějších nástrojích. Důležité jsou i větší prostory pro dělené zkoušky jednotlivých nástrojových skupin.

Vzhled „nástavby“ současného DMKO, tedy nový koncertní sál, budí pozornost u nás i ve světě, kde je odborníky považován za jednu z nejslibnějších staveb naší doby. Pro JFO, hostující orchestry nebo jiné produkce a samozřejmě též pro posluchače bude zásadní akustika. Na co byste, pane architekte, nejvíc upozornil? Které detaily přispějí k co nejideálnějšímu zvuku symfonického tělesa i k diváckému prožitku?

M.K.: Sledovat profesionální práci týmu Nagata Acoustics je pro nás velkou školou. Jejich požadavky jsou velmi přísné, řadu věcí jsme museli na základě jejich doporučení vylepšit. Jako velkou výhodu ale vnímám to, že s námi spolupracovali už během soutěže, takže byl tvar sálu dobře připravený už ve vstupní studii. Nemuseli jste tedy nic výrazně měnit ani po měření ve fyzickém modelu, naopak hodnotím výsledky jejich měření jako potvrzení dobře nastaveného prostoru. Osobně jsem se naučil také to, že zvuk může být v architektuře stejně prostorotvorným fenoménem jako světlo.

Vizualizace nového koncertního sálu od Steven Holl Architects.

V novém koncertním sále se budou, pane dirigente, hudebnice a hudebníci JFO mezi sebou líp slyšet. Pomůže to jejich výkonu, ale i výkonu mužů či žen s taktovkou v ruce? A bude možné provádět skladby, které dosud v DKMO nemohly zaznít?

M.P.: Nemyslím, že by nedostatečná kvalita akustiky dosud vysloveně znemožnila uvedení určitého díla. Ale dokonalá akustika, jakou od nového sálu očekáváme, určitě dokáže hráčům i dirigentovi ulehčit provedení mnoha náročných pasáží, „háklivých“ na souhru vzájemně vzdálených nástrojů a skupin v komplikovaných rytmech. Často totiž právě z důvodů, jakými je vzdálenost a chování akustiky na pódiu, zápasí orchestr i dirigent s dosažením dobré souhry. Pokud je akustika ideální, slyší hráč jak sebe, tak zároveň  i zbytek orchestru bez ohledu na to, zda jde o kolegy na opačné straně pódia. Ani dozvuk není v odlišných místech pódia různě opožděný. Ve špičkové akustice nového sálu bude mít jakkoli komplikované a náročné dílo větší šanci na excelentní provedení účinkujícími. A diváci si budou moci srozumitelněji a hlouběji vychutnat každý detail skladby.

Závěrem, pánové, stejná otázka pro vás oba. Co vám poběží hlavou, až se novým koncertním sálem rozezní první tóny v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava? Mluvím o chvíli, která se – věřme – každým dnem pomalu ale jistě blíží…

M.P: Jako asistent šéfdirigenta mám tu čest pracovat s JFO už druhou sezónu a je úžasné sledovat, jak se vize tohoto mimořádného projektu mění víc a víc v realitu. Přechodné období nicméně vyžaduje mnoho náročné práce a odhodlání  vytrvat. Velmi přeji orchestru i celé Ostravě, ať se všechno podaří, a rád budu při tom. Hlavou mi pak v ten večer poběží „jen“ nádherná hudba.

M.K.: Čím vice poznávám stávající zázemí Janáčkovy filharmonie a to, co v něm dokázali realizovat, tím více s nadšením vyhlížím, jak bude orchestr znít v novém sále. Upřímně se na tu chvíli těším.

Autor text: Jiří Vejvoda, pro tištěný magazín Harmonie

Sdílet na Facebooku