PROGRAM

Richard Wagner
Bludný Holanďan, předehra (10ʼ)

Kevin Beavers
Koncert pro marimbu a orchestr (19ʼ)

/přestávka/

Petr Iljič Čajkovskij
Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll op. 23 (34ʼ)

Allegro non troppo e molto maestoso. Allegro con spirito
Andantino semplice. Prestissimo
Allegro con fuoco

ÚČINKUJÍCÍ

Anna BANGOURA – moderace
Lenka TITZOVÁ – marimba
Klára SKALKOVÁ – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Juya SHIN – dirigentka

Vedle Ludwiga van Beethovena bývá za největšího německého skladatele 19. století považován Richard Wagner (1813–1883). Zatímco Beethoven proslul zejména jako symfonik, Wagnerovo dílo je spojováno především s operou. K hudebně-dramatickému žánru však Wagner přistupoval v mnoha rysech symfonicky. Hudební stránku i dramaturgii opery chápal naprosto novátorsky. Pojímal ji jako svébytné drama, jež musí být oproštěno od všech rušivých vlivů, které by mohly být překážkou při celkovém vtažení diváka do děje a věrohodnosti jednajících postav. Opustil dosud běžné operní členění a začal používat tzv. leitmotivy (tedy příznačné motivy), které prostupují celým dílem a charakterizují jednotlivé postavy, myšlenky či dramatické situace. Operu považoval za souborné umělecké dílo (Gesamtkunstwerk), které obsahuje několik vyrovnaných uměleckých složek. Byl i literárně nadaný a veškerá libreta ke svým operám si psal sám. Konečně, jen vlastní textové předlohy mohly plně odpovídat jeho novátorským představám o podobě hudebního dramatu. Ve svých nadčasových libretech se vyjadřuje k odvěkým problémům člověka ve vztahu ke společnosti, světu a přírodě. Wagner napsal celkem čtrnáct oper. Nejvýstižnějším příkladem jeho pojetí hudebně-dramatických děl je především tetralogie Prsten Nibelungův, jež se skládá ze čtyřhodinových epických oper Zlato Rýna (1869), Valkýra (1870), Siegfried (1871) a Soumrak bohů (1874), kdy tyto opery tvoří jednotný a dramaturgicky neobyčejně promyšlený kompoziční celek. K uskutečnění svých reformních záměrů nechal Wagner v severobavorském Bayreuthu, kam se v roce 1871 přestěhoval, vybudovat operní divadlo. Toto město je dodnes spojeno s dosud velmi silným wagnerovským kultem a s každoročním festivalem věnovaným odkazu tohoto skladatele.

Richard Wagner jako mladý začínající skladatel a dirigent působil v letech 1837–39 v dnes lotyšské, tehdy však ruské Rize osídlené do značné míry německým etnikem. Utekl sem před nároky věřitelů kvůli dluhům, které nadělal za svého krátkého působení v Královci. A právě v Rize se mu dostala do rukou kniha německého romantika Heinricha Heineho Z pamětí svobodného pána Schnabelewopského. Ta obsahuje tragickou pověst o zakletém námořníkovi, který může přistát u břehu jen jednou za sedm let a jehož dokáže vysvobodit pouze žena věrná až za hrob. Poté, co musel Wagner utéct před dluhy i z Rigy, absolvoval náročnou a nebezpečnou námořní plavbu do Londýna, která jej zřejmě utvrdila v tom, že kýžený příběh zpracuje ve své následující opeře. Na tříaktovém Bludném Holanďanovi (jehož nařizoval uvádět bez přestávek) pracoval paralelně s dokončováním opery Rienzi a dopsal jej v Paříži roku 1841. Jeho premiéra v Drážďanech o dva roky později se nesetkala s valným ohlasem, skladatel proto dílo přepracoval a později úspěšně uváděl ve svém operním divadle v Bayreuthu. Ačkoliv jde ze strukturního hlediska o klasickou číslovou operu s jasně oddělenými recitativy, áriemi, ansámbly a sbory, objevují se zde některé pro Wagnera typické kompoziční principy, které pak skladatel rozpracoval ve svých následujících hudebních dramatech. Předehra je, stejně jako celá opera, baladická, obsahuje některá z hudebních témat samotného díla a efektivním způsobem navozuje atmosféru rozbouřeného moře, horoucí lásky nebo sborového zpěvu námořníků.

Americký skladatel střední generace Kevin Beavers (*1971), rodák z Jižní Karolíny, své hudební vzdělání započal na Univerzitě Západní Virginie, magisterský a doktorský titul z oboru Hudební umění pak získal na Michiganské univerzitě. Studijní a pracovní stáž absolvoval v Amsterdamu. Učil kompozici a hudební teorii na Texaské univerzitě v Austinu. V současné době žije v německém Düsseldorfu. Kromě hudby je jeho vášnivým koníčkem jóga a hra v šachy, v níž je údajně velmi dobrý.

Beavers vstoupil do širšího povědomí skladbou Esej pro orchestr (2003), kterou si u něj objednala Kalifornská filharmonie, a o dva roky později zkomponoval pro stejný orchestr Symfonii. Od té doby si jeho díla objednávají přední americké orchestry, ke kterým brzy přibyla i tělesa v západní Evropě, především v Německu. Kromě orchestrálních skladeb komponuje komorní díla pro nejrůznější obsazení i hudbu vokální. Jeho Koncert pro marimbu a orchestr vznikl již v roce 2002 na objednávku Bostonské konzervatoře a japonské sólistky Nanae Mimury Beavers v této jednověté skladbě využívá širokého rozsahového i výrazového diapazónu sólového nástroje s rychlým útlumem tónů a dává velký prostor i dalším bicím nástrojům v orchestru. Sám autor svůj vztah k marimbě vyjádřil takto: „Považuji ji za nástroj, který má blízko ke svým primitivním předkům. V jejím zvuku si snadno představím syrovou hudbu, která vzniká údery dřeva, kamene a natažených kůží. K marimbě jsem přistupoval jako k bubnu, kolem kterého létají paličky, interpret tančí a pomocí dramatického pohybu vyluzuje tóny.“

Vrcholný představitel ruského hudebního romantismu Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893) pracoval po studiu práv ve státních službách, ovšem brzy pochopil, že jeho srdce a nesporný talent jej táhnou k hudbě. Zahájil proto vzdělávání u Antona Grigorjeviče Rubinštejna na petrohradské konzervatoři, kterou absolvoval roku 1865. V té době již Rubinštejnův mladší bratr Nikolaj intenzivně pracoval na pozvednutí hudebního života v Moskvě, která tehdy za výstavním a moderním Petrohradem v mnoha ohledech pokulhávala. Teprve díky Nikolaji Rubinštejnovi se zde začaly konat pravidelné symfonické koncerty. Jiným důležitým činem Nikolaje Grigorjeviče bylo přetvoření hudebních kurzů místní pobočky Ruské hudební společnosti v plnohodnotné konzervatorní vzdělávání. K výuce na svém ústavu povolal přední ruské interprety a vedení teoretických předmětů bylo svěřeno Petru Čajkovskému. Ačkoliv mu učitelské působení nepřinášelo radost a bylo pouze prostředkem finančního zajištění začínajícího skladatele, který na zasloužený úspěch teprve čekal, přistupoval ke svým úkolům velmi zodpovědně. Pro své studenty např. přeložil z němčiny knihu Rady mladým muzikantům Roberta Schumanna a vytvořil vlastní učebnici s názvem Příručka k praktickému studiu harmonie, podle níž se ještě dlouho poté na ruských konzervatořích učilo. Mezi jeho významné žáky patřil např. skladatel Sergej Tanějev nebo dirigent a klavírista Alexander Siloti.

Jedenáctileté pedagogické působení na moskevské konzervatoři představuje pro mladého skladatele životně ne zcela šťastnou, z hlediska tvorby však důležitou etapu. V té době napsal mj. pět oper včetně Evžena Oněgina, čtyři ze svých celkově šesti symfonií, balet Labutí jezero a také proslavený Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll op. 23. Ten vznikal v letech 1874–75 a je věnován německému skladateli, klavíristovi a dirigentovi Hansi von Bülowovi. Po stručné introdukci skladbu otevírá notoricky známé monumentální téma hrané smyčci za akordického doprovodu klavíru. První věta je vystavěna sonátově s rozsáhlou sólovou kadencí a pro Čajkovského typicky majestátní kodou. Pomalou druhou větu začíná téma exponované sólovou flétnou, čímž autor předznamenává celkové selankově pastorální vyznění této části. Závěrečná věta má formu ronda a její úderné hlavní téma vychází z ukrajinské lidové písně, kterou Čajkovskij zaslechl ve vesnici Kamjanka v dnešní Čerkaské oblasti Ukrajiny, kde často pobýval u své sestry.

Po dopsání této své vůbec první koncertantní skladby čekalo skladatele velké zklamání – dal ji totiž k posouzení svému šéfovi Nikolaji Rubinštejnovi, který ji však shledal banální, nenápaditou a zcela nehodnou provozování. Rubinštejnův zdrcující odsudek skladatele vyděsil, nicméně úspěšná premiéra 25. října 1875 v Bostonu s Hansem von Bülowem u klavíru a první ruské provedení o pár týdnů později v Petrohradu Čajkovského uklidnilo. Dokonce i sám Rubinštejn vzal nakonec koncert na milost, a navíc se stal častým interpretem tohoto dodnes mimořádně oblíbeného díla.

(Petr Ch. Kalina)

Herečka, moderátorka a zpěvačka Anna Bangoura vystudovala herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, poté si rozšiřovala obzory během univerzitního studia anglické filologie. Od roku 2023 je jednou z moderátorek pořadu Dobré ráno v České televizi. Spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava, pro kterou pravidelně moderuje koncerty pro školy, a podílí se tak na přiblížení klasické hudby mladým posluchačům.

Kromě moderátorské činnosti se věnuje divadlu, působila na scénách Národního divadla Brno, Těšínského divadla a dalších. Mezi její aktuální projekty patří napřiklad představení Dvě čárky v Divadle loutek Ostrava. Tato inscenace, zaměřená na téma reprodukčního zdraví a otevřenou diskusi, získává nominace i ocenění na festivalech za autentické a citlivé zpracování těchto společensky důležitých témat. Jako zpěvačka je členkou kapely L.A. Sunday, která interpretuje světové hity z oblasti popu, funku a soulu. Součástí její práce jsou také preventivní programy ve školách, které prostřednictvím divadelních prvků otevírají důležitost mezilidské komunikace. Nahrává rovněž podcasty, voiceovery a spolupracuje při tvorbě autorských projektů.

Klára Skalková se poprvé s hudbou setkala díky svým rodičům. Začátky studií strávila ve třídě maminky Marie Skalkové na Základní umělecké škole Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních. Od roku 2021 pokračovala ve třídě Milana Langera na Pražské konzervatoři. Nyní studuje na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni ve třídě Avedise Kouyoumdjiana. Mezi její největší soutěžní úspěchy patří např. 2. cena ze Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, 1. cena z Mezinárodní soutěže Broumovská klávesa či 2. cena z Mezinárodní soutěže d’Ile-de-France v Paříži. Je laureátkou Chopinovy soutěže v Mariánských Lázních, Virtuosi per musica di pianoforte a Mezinárodní soutěžní přehlídky Mladý klavír, kde získala i hlavní cenu Talent Mladého klavíru. Za rok 2020 jí byla udělena cena Plzeňský Orfeus za reprezentaci Plzeňského kraje v oblasti vážné hudby. Pravidelně již spolupracuje s orchestry v České republice např. se Západočeským symfonickým orchestrem či Karlovarským symfonickým orchestrem. V březnu 2024 měla možnost se zúčastnit kurzů v rámci hudebního festivalu Schiermonnikoog v Nizozemsku. V červnu roku 2023 byla vybrána na prestižní kurzy Academie musicale ve francouzském Villecroze do třídy profesora Avedise Kouyoumdjiana. Pravidelně navštěvuje další mistrovské kurzy pod vedením Borise Giltburga, Yuriho Shadrina, Lukáše Vondráčka či Iva Kahánka. Aktuálně ji při studiích finančně podporuje Kellner Family Foundation. V roce 2024 získala v rámci výběrové soutěže jednorázové stipendium od Yamaha Music Foundation a příspěvek na klavírní kurzy v Schiermonnikoog od Nadace Život umělce.

Lenka Titzová vystudovala brněnskou konzervatoř ve třídě Vladimíra Třebického a Ctibora Bártka v oboru hra na bicí nástroje a od roku 2023 pokračuje ve studiu na Janáčkově akademii múzických umění ve třídě Martina Opršála. V posledním ročníku konzervatoře získala cenu Nadace Leoše Janáčka. Od roku 2021 působila jako pedagožka na Základní umělecké škole Bohuslava Martinů v Poličce a v roce 2023 začala působit na Základní umělecké škole Františka Jílka v Brně. V témže roce spolupracovala se symfonickým orchestrem konzervatoře Brno. Koncert pro marimbu a orchestr Kevina  Beaverse společně uvedli v brněnském Besedním domě, kulturním domě ve Vyškově  a na mezinárodním festivalu Smetanova Litomyšl. Za nahrávku koncertu byla následně oceněna jako absolutní vítěz Mezinárodní soutěže Fanny Mendelssohn a v soutěži Global Genius Music Competition.

Jihokorejskou dirigentku, žijící v Německu, Juya Shin, vybrala společnost Classic FM jako jednu z vycházejících hvězd „30 pod 30“ pro rok 2024. Získává uznání pro své expresivní interpretace a vytříbenou dirigentskou techniku, což jí mimo jiné vyneslo v sezóně 2024/25 angažmá v podobě asistentky dirigenta u London Philharmonic Orchestra.

Koncem března dirigovala abonentní koncert v Brighton Dome s Rimského Šeherezádou. Později v této sezóně se vrací, aby dirigovala řadu koncertů a projektů současné hudby v Royal Festival Hall a Queen Elizabeth Hall v Southbank Centre.

K dalším návratům této sezóny patří Janáčkova filharmonie a Soulská filharmonie, dále ji čeká debut v Polském rozhlase Varšava, kde bude řídit Bacewiczovu 3. symfonii a koncerty Göttinger Symphonieorchester s hudbou Felixe a Fanny Mendelssohnových. Plány dále počítají s rozsáhlým koncertním turné po Nizozemsku, zatímco nedávná angažmá zahrnují Württembergische Philharmonie Reutlingen, Ensemble Modern, Philharmonie Baden-Baden, Nürnberger Symphoniker a Sinfonia Rotterdam.

V této sezóně musí počítat s rostoucím počtem profesionálních závazků a tudíž příležitostmi k rozvoji. Představila se také s Nizozemským rozhlasovým filharmonickým orchestrem ve spolupráci s Karinou Canellakis. Mezi absolvované mistrovské kurzy z posledních let patří ty vedené Jaapem van Zwedenem a Johannesem Schlaeflim na Gstaad Festival Conductor Academy 2024, stejně jako kurzy Manfreda Honecka u Seoul Philharmonic Orchestra.

Jako asistentka dirigenta v této sezóně spolupracuje s dirigenty London Philharmonic Orchestra Edwardem Gardnerem, Vladimirem Jurowskim, Karinou Canellakis a Andreyem Boreykem na abonentních koncertech a na turné do vídeňského Musikvereinu, badenbadenského Festspielhausu a frankfurtské Alte Oper. Dřívější zkušenosti zahrnují asistenci Edwardu Gardnerovi u Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Markusi Stenzovi u Deutsche Staatsphilharmonie Rheinland-Pfalz a Stefanu Blunierovi u Orquestra Sinfónica do Porto Casa da Música.

Ani svět opery ji není cizí, absolvovala dva letní pobyty na akademii Georga Soltiho v Itálii, kde spolupracovala s uznávanými umělci, jakými jsou Richard Bonynge a Jonathan Papp. Absolventka jejich kurzu Solti-Peretti Répétiteur se vrátila v roce 2024 jako dirigentka a koučka kurzu zaměřeného na bel canto. Pokračovala rovněž v intenzivním studiu německého repertoáru u Stefana Bluniera v Nationaltheater-Orchester Mannheim, Mecklenburgisches Staatstheater Schwerin a Pfalztheater Kaiserslautern. V 19 letech debutovala s Kouzelnou flétnou v Lyric Opera Studio Weimar, kam se později vrátila dirigovat Netopýra a Figarovu svatbu.

Po absolvování studia na Curyšské univerzitě umění u Johannese Schlaefliho letos pokračuje v magisterském studiu orchestrálního dirigování na Mannheimské univerzitě hudby a múzických umění.