Tomáš Kačo je český pianista a skladatel romského původu, jenž se hře na klavír začal věnovat již v útlém dětství. Do svých dvanácti let byl samoukem, díky své zvídavosti a lásce k oblíbenému nástroji přirozeně a intuitivně poznával svět hudby na svém domácím rozladěném pianinu, bez znalosti notového zápisu. Teprve coby čerstvě náctiletý chlapec se prvně institucionálně vzdělával na základní umělecké škole, aby posléze následovalo studium na Janáčkově konzervatoři v Ostravě pod vedením Pavla Motlocha, kterého Tomáš Kačo považuje za svého mentora. Dále se zdokonaloval na pražské AMU, kde mezi jeho stěžejní učitele patřil i uznávaný český pianista Ivo Kahánek. Následovalo vítězství a peněžní výhra v soutěži mladých skladatelů, díky níž se mohl vykonat přijímací zkoušky na bostonské hudební škole v Berklee a záhy i studium na této prestižní vzdělávací instituci. Za zásadní událost v jeho interpretační a tvůrčí kariéře lze považovat recitál v Carnegie Hall ve Weill Recital Hall, který se konal v únoru 2018. Program tohoto koncertního večera nesl název Gipsy Soul a představil Tomášovy autorské kompozice a také jeho úpravy děl Johanna Sebastiana Bacha a Fryderyka Chopina. Po newyorském úspěchu navazovaly četná recitálová angažmá po mnoha zemích Evropy a Spojených států. Rovněž se postupem času začalo rozšiřovat jeho skladatelské portfolio o skladby sborové, orchestrální a také filmovou hudbu. Jeho kompoziční projev v sobě pojí vlivy hudby artificiální, jazzové a romské a zároveň představuje nenapodobitelnou hudební řeč bohatou na výraznou emoční složku. Jeho debutové album My Home, na němž participoval držitel ceny Grammy John Patitucci, Ondřej Brzobohatý, Kühnův dětský sbor a Kačova mladší sestra Veronika, vyšlo v říjnu 2018. Následně během pandemického roku 2020 vydal sérii pěti singlů, mezi které patří i jeho sólová klavírní kompozice For Ludwig, Yours Elise, v níž vzdal hold hudebnímu géniu Ludwigu van Beethovenovi. Sám o skladbě ostatně řekl: „Skladba je jemnou parafrází na slavnou Beethovenovu klavírní skladbu Pro Elišku. S radostí ji uvádím, neboť je známá po celém světě a její tóny rezonují v srdcích posluchačů napříč generacemi. Když člověk slyší známou melodii, jako by se otevřela nová dimenze emocionálního prožitku, hlubší a plnější. V Ostravě doposud zazněla pouze má verze pro sólový klavír, a já se nesmírně těším na tuto její premiéru, která bude, doufám, krásným zhmotněním hudební magie.“ Třináctiminutová klavírní kompozice byla v roce 2019 na popud spolupráce s Karlovarským symfonickým orchestrem instrumentovaná Kačem coby koncertantní skladba pro klavír a orchestr a poprvé provedená i natočená téhož roku se zmíněným tělesem a tehdejším šéfdirigentem Janem Kučerou. Se stejným dirigentem, avšak tentokrát s PKF – Prague Philharmonia, zahrál Kačo v červenci 2023 v pražském Rudolfinu svou další skladbu – Stronger Then Yesterday (Silnější než včera). Jednalo se o slavnostní koncert pořádaný u příležitosti zahájení českého předsednictví v Radě Evropské unie. Skladba byla objednávkou Úřadu vlády a dle zadání měla nějakým způsobem odrážet prvek české státnosti. Kontext vzniku díla jeho strukturu a charakter Tomáš Kačo popsal následovně: „Skladbu jsem psal v době, kdy končil covid, takže velkou inspirací pro mě byla právě skutečnost, jak může být život velmi křehký. Ale když se lidé spojí, ať jako rodina, přátelé, kraj, republika, kontinent či jako celý svět, společně jsme vždy silnější a dokážeme leccos překonat… Skladba má tři části. První je dramatická, divoká, velmi rytmická. V druhé části cituji téma známé české lidové písně Ach, synku, synku, které pak rozvádím do jiných harmonických postupů. Ve třetí části se lehce objeví trocha zmatku, ale nakonec vyjde světlo, velmi pozitivní nálada, která vám dá pocítit, že jste silnější než včera.“

Muzikál, či lépe řečeno rocková opera s názvem Jesus Christ Superstar vznikla v roce 1969. Jde o dílo britských tvůrců – skladatele Andrewa Lloyda Webbera (*1948) a libretisty i textaře Tima Ricea (*1944), kteří odvyprávěli příběh posledního týdne života Ježíše Krista z perspektivy Jidáše Iškariotského. Z důvodu kontroverzního děje byly nejprve na gramofonové desce vydány pouze písně. Díky jejich velkému úspěchu se uskutečnilo i živé provedení rockové opery v roce 1971 na Broadwayi a v následujícím roce i v Londýně ve West Endu. Toto slavné hudebně-dramatické dílo se dočkalo nespočtů inscenací po celém světě a také dvou filmových zpracování. Český překlad muzikálu Michaela Prostějovského se datuje ze začátku 90. let 20. století a je používán dodnes. Co na tom je tak zlého (I don´t know how to love him) je píseň Máří Magdaleny z konce prvního dějství muzikálu.

Předtím, než se stal hvězdou West Endu a Broadwaye, byl Claude-Michel Schönberg (* 1944), Francouz maďarského původu, popovou hvězdou – v 70. letech psal, zpíval a produkoval populární písně. Zároveň však měl velmi v oblibě operní žánr, a to zejména hudebně-dramatická díla italského skladatele Giacoma Pucciniho. V době, kdy Andrew Lloyd Webber a Tim Rice trhali rekordy se svou rockovou operou Jesus Christ Superstar, Claude-Michel si uvědomil všestrannost operní formy, kterou pak částečně uplatnil i ve své pozdější muzikálové tvorbě. Společně s Alainem Boublilem vytvořili opěvovanou muzikálovou adaptaci Bídníků Victora Huga, která nebyla zcela operou, ale ani ryze muzikálovou formou. Příběh se odehrává na počátku 19. století během revolučního období, kdy skupina mladých idealistů usiluje o svrhnutí vlády na pařížských pouličních barikádách. Hlavní postavou je francouzský rolník Jean Valjean, který po 19 letech uvěznění začne svůj život znovu v přestrojení, zbohatne a adoptuje sirotka Cosettu. Po celá desetiletí jej však pronásleduje policejní inspektor Javert s cílem dosáhnout spravedlnosti. Premiéra muzikálu Bídníci se konala v Paříži v roce 1980. Jeho anglická adaptace se hraje v Londýně od roku 1985 a je druhým nejdéle uváděným muzikálem na světě. Píseň samotářky (Air de la misere) zazní na začátku druhého dějství muzikálu.

Zakladatel norské skladatelské školy, Edvard Hagerup Grieg (1843–1907), usiloval ve svých kompozicích o propojení prvků typických pro norský folklór s hudebním jazykem stylového období romantismu. V roce 1874 jej oslovil věhlasný literát Henrik Ibsen s nabídkou tvorby scénické hudby pro jeho dramatickou báseň Peer Gynt (1867). Šlo o námět vycházející z norské lidové pohádky sebrané folkloristou Peterem Christianem Asbjørnsenem. Premiéra společného díla se konala začátkem roku 1876 v Kristianii, dnešním Oslu. Fantaskní příběhy egoistického tlučhuby Peera Gynta, který je za všech okolností milován svým protikladem, obětavou Solvejg, mají epickou, téměř mozaikovitou strukturu. To si od Griega vyžádalo přenesení nejroztodivnějších nálad a prostředí do hudby. Ibsenova hra i díky Griegovu doprovodu slavila tak velký úspěch, že Grieg dodatečně uspořádal vybrané pasáže z ní do dvou koncertních suit. Ty sledují především hudební logiku a nedrží se souvislostí ani pořadí původní jevištní hudby. Suitu č. 1 op. 46 otevírá Ranní nálada, jež nás zavádí na marocké pobřeží, kam Peer Gynt cestuje jako obchodník. Pentatonická melodika evokuje orientální kolorit. Druhá část, Aasina smrt, je elegickým žalozpěvem na smrt Peerovy matky. Finále s názvem Ve sluji krále hor je divokým tancem skřetů a zlých duchů v chladné severské říši, kam zavítá Peer Gynt s cílem oženit se s dcerou krále. Nakonec ji však odmítne pojmout za ženu a z království se probije pryč. Suitu č. 2 op. 55 otevírá dramatická hudba ze začátku druhého dějství, z doby po zmařené svatbě, kterou lemuje Nářek Ingrid. V třetí části Peer Gyntův návrat ztroskotá hlavní hrdina při návratu do Norska. Je nevrlým starcem, přemýšlí o cestách, po nichž se v životě nevydal. Peer slyší hlas své zesnulé matky a vyměňuje si otázky se Smrtí. Zoufalý se vydává do chýše Solvejži, ženy, kterou miloval a kterou na různých místech opustil. Ona ho utěšuje ukolébavou písní, která je ukázkou oddanosti vůči němu.

(Ivana Kalina Tabak)

Herečka, moderátorka a zpěvačka Anna Bangoura vystudovala herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, poté si rozšiřovala obzory během univerzitního studia anglické filologie. Od roku 2023 je jednou z moderátorek pořadu Dobré ráno v České televizi. Spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava, pro kterou pravidelně moderuje koncerty pro školy, a podílí se tak na přiblížení klasické hudby mladým posluchačům.
Kromě moderátorské činnosti se věnuje divadlu, působila na scénách Národního divadla Brno, Těšínského divadla a dalších. Mezi její aktuální projekty patří napřiklad představení Dvě čárky v Divadle loutek Ostrava. Tato inscenace, zaměřená na téma reprodukčního zdraví a otevřenou diskusi, získává nominace i ocenění na festivalech za autentické a citlivé zpracování těchto společensky důležitých témat. Jako zpěvačka je členkou kapely L.A. Sunday, která interpretuje světové hity z oblasti popu, funku a soulu. Součástí její práce jsou také preventivní programy ve školách, které prostřednictvím divadelních prvků otevírají důležitost mezilidské komunikace. Nahrává rovněž podcasty, voiceovery a spolupracuje při tvorbě autorských projektů.

Klara Vittoria Bačíková je studentkou Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Navzdory vzdálenosti zůstává věrná studiu zpěvu na ZUŠ E. Marhuly v Ostravě, kam dojíždí na hodiny zpěvu k Olze Bezačinské. Zpívá už od dětství a prošla mnoha různými styly, než definitivně zakotvila u populárního zpěvu.
Mezi její největší úspěchy patří dvojnásobné vítězství v prestižní Mezinárodní talentové soutěži Talent Awards, kde získala cenu absolutního vítěze, je vítězkou Celostátní pěvecké soutěže Novácký talent, finalistkou pěvecké soutěže Hlas Česka a vítězkou pěvecké soutěže Talent Ostrava.
Po dobu studia na ZUŠ měla možnost zazpívat si v Senátu ČR na akci ZUŠ Open a také vystupovala s předními umělci české pop scény, jakými jsou Janek Ledecký a Dasha. Během studia dozrála ve výjimečnou zpěvačku, která dokáže interpretovat i velmi náročné písně, a to s hlubokým vnitřním prožitkem. Její hlas nabral obrovskou šíři a nezaměnitelnou kovovou barvu. Věnuje se i interpretaci šansonových písní, které vyžadují intimní vnitřní procítění. Její vystoupení vždy posluchače zasáhnou, protože zanechá nezapomenutelný a hodnotný umělecký zážitek.
Dnes se představí písní Máří Magdalény z muzikálu A. L. Webbera Jesus Christ Superstar „Co na tom je tak zlého“. K písní poznamenala: „Tato skladba je pro mě výjimečná. Její melodie a text mě oslovují pokaždé jinak. Někdy v ní cítím něhu a klid, jindy bolest a vnitřní rozpor. Zpívat jí znamená ponořit se do emocí, které jsou zároveň jemné i bouřlivé. Vnímám jí jako příběh o odvaze nechat se něčím hluboce zasáhnout. Pomáhá mi porozumět vlastnímu vztahu k lásce, k víře a k pochybnostem. Skrz její melodii mohu sdílet své pocity. Je to okamžik, kdy se zastaví čas a člověk má možnost být opravdu upřímný. Tato píseň mi připomíná jak složité a zároveň krásné mohou být lidské emoce a jak důležité je umět je přijímat s pokorou a porozuměním.“

Veronika Kuchařová je studentkou oboru Ergoterapie na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. Zpěv v jejím životě zastává mimořádně důležité místo, věnuje se mu již od dětství. Proto stále dochází na hodiny zpěvu na ZUŠ E. Marhuly v Ostravě k Olze Bezačinské. Prošla různými žánry, ale nejlépe se cítí v oblasti populárního zpěvu. Velmi ráda interpretuje ale i muzikálové písně a také svou vlastní tvorbu.
Mezi největší úspěchy patří vítězství v prestižní Mezinárodní talentové soutěži Talent Awards, kde získala cenu absolutního vítěze. Dále je vítězkou pěvecké soutěže Hlas Česka, absolutní vítězkou Celostátní pěvecké soutěže Novácký talent a vítězkou mezinárodního hudebního festivalu populární hudby Čadcapop.
Po dobu studia na ZUŠ měla možnost zazpívat si v Senátu ČR na akci ZUŠ Open a také vystupovala s předními umělci české pop scény, jakými jsou Janek Ledecký a Dasha. Její hlas nabral obrovskou šíři a získal nádhernou sametovou barvu. Vnitřní prožitek, který dodává interpretaci každé písně je mimořádným uměleckým zážitkem. Časem si začala komponovat i vlastní písně včetně krásných a silných textů. Později začala hrát i na klavír, na nějž se ráda doprovází. A tak jí k houslím, na které hraje již řadu let, přibyl další hudební nástroj. Její pěvecký projev je nezaměnitelný a je vždy ozdobou každého koncertu.
Dnes se představí písní Eponine z muzikálu C. M. Schönberga Bídníci „On My Own“ a dodává: „Tato píseň je pro mě výjimečná právě svou vnitřní křehkostí a hlubokou emocí. Vypráví o něčem, co je mnoha lidem důvěrně známé. O tichém prožívání lásky, která nemůže být naplněná, ale přesto je skutečná a silná. V interpretaci této písně se snažím zachytit jemný rozpor mezi snem a skutečností, mezi vnitřním světem postavy a tím, co se kolem ní doopravdy děje. Je to píseň o ztrátě, ale i o síle pochopit sebe sama. Když ji zpívám, je to pro mě nejen hudební výzva, ale i intimní dialog se sebou, se světem a s každým, kdo někdy něco cítil, i když o tom mlčel.“

Stanislav Vavřínek, od roku 2018 šéfdirigent Komorní filharmonie Pardubice, patří k předním českým dirigentům. Po absolutoriu Konzervatoře Brno (flétna a dirigování) vystudoval obor dirigování na pražské AMU a poté absolvoval mistrovské kurzy Roberta Benziho ve Švýcarsku, které uzavřel koncertem s Bielskou filharmonií. V letech 1994–1998 byl hlavním dirigentem Pražského studentského orchestru, který pod jeho vedením získal řadu ocenění. V roce 1998 dirigoval Mezinárodní mládežnický orchestr na závěrečném festivalovém koncertě v japonské Shizuoce.
Jako host spolupracoval s více než třiceti symfonickými i komorními orchestry, jako např. Filharmonie Brno, Pražská komorní filharmonie, Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Slovenská filharmonie, Hamburger Symphoniker, Gdaňská filharmonie a další. Dirigoval v Německu, Rakousku, Belgii, Švýcarsku, Polsku, Španělsku či Japonsku. Spolupracoval také s řadou vynikajících sólistů a vystoupil na řadě významných festivalů, např. MHF Shizuoka, MHF duchovní hudby Brno, MHF Pražský podzim či MHF Pražské jaro. Natočil devět CD s díly Mozarta, Haydna, Dvořáka, Čajkovského, Sternwalda, Bartóka, Šostakoviče a dalších.
V letech 1999 a 2008 byl šéfdirigentem Jihočeské komorní filharmonie v Českých Budějovicích. Poté nastoupil do stejné funkce ve Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně, kterou vykonával do roku 2015. Je vítaným hostem u řady orchestrů doma i v zahraničí při realizaci nejen koncertů, ale i mimořádných významných produkcí.
V letech 2006–2010 působil jako pedagog na dirigentské katedře pražské Akademie múzických umění.