PROGRAM

Antonín Dvořák
Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53 (30´)

Allegro ma non troppo
Adagio ma non troppo
Finale: Allegro giocoso ma non troppo

/přestávka/

John Adams
Předseda tančí (The Chairman Dances) (13´)

Zoltán Kodály
Tance z Galanty (16´)

ÚČINKUJÍ

Karen GOMYO – housle
Janáčkova filharmonie Ostrava
Gilbert VARGA – dirigent

Jediný Houslový koncert velikána české hudby 19. století Antonína Dvořáka (1841–1904) pochází z roku 1879, což znamená, že jej jeho autor komponoval již coby zralý tvůrce, který svou hudbou právě začal dobývat svět. V této době už měl za sebou evropský úspěch Moravských dvojzpěvů, Slovanských tanců, Slovanských rapsodií ad., po nichž se začaly množit objednávky zahraničních vydavatelů na další skladby. Nicméně sláva na americkém kontinentu na něj teprve čekala.
Houslový koncert byl psán pro interpreta globálního významu Josepha Joachima, který se už dříve podílel na světové premiéře Dvořákova Smyčcového sextetu A dur. Sólista však nebyl s první verzí díla spokojen, proto se skladatel v roce 1880 pustil do revize skladby. S tou už byl Joachim sice v zásadě konformní, Dvořákův Houslový koncert však nakonec nikdy neprovedl. Sólového partu na světové premiéře 14. října 1883 v pražském Rudolfinu s orchestrem Národního divadla se nakonec ujal český virtuos František Ondříček. Ten pak s koncertem jezdil po světě a pomohl jej proslavit.
První věta této skladby formálně kombinuje prvky sonátové formy a ronda. Po krátké orchestrální introdukci nastoupí sólový nástroj se zpěvným tématem, které je pak v dalším průběhu věty variováno, přičemž se sólista často dostává do extrémně vysokých poloh svého nástroje. Následující část v poklidném lyrickém adagiu navazuje attacca a v její první polovině jsme svědky nepřetržitého hudebního proudu sólových houslí. Závěrečná část předepsaná Allegro giocoso má formu ronda s navracející se výraznou melodicko-rytmickou hlavní hudební myšlenkou, která poukazuje na Dvořákovu zálibu v lidových tancích, zejména v českém furiantu.

Americký skladatel a dirigent John Adams (*1947) patří k nejhranějším soudobým hudebním tvůrcům. Zprvu jej jeho otec učil hrát na klarinet, ovšem už v deseti letech začal brát první lekce kompozice a zároveň ho začalo zajímat dirigování orchestru. Ve skladbě se dále vzdělával na Harvardské univerzitě. V mládí jej fascinovala dodekafonie, brzy si však vyvinul svébytný kompoziční styl, který bývá z důvodu častých repetitivních prvků v jeho skladbách charakterizován jako minimalistický. Adams také rád experimentuje s elektronickou hudbou. Z jeho děl je zřejmě nejznámější opera Nixon v Číně (1985–87), která reaguje na šestidenní návštěvu amerického prezidenta u předsedy čínské komunistické strany Mao Ce-Tunga. John Adams je za své kompozice často vyznamenáván. Za Komorní symfonii získal například Cenu Královské filharmonické společnosti (1993), Grawemeyerovu cenu za Houslový koncert (1995), roku 1997 mu časopis Musical America udělil titul Skladatel roku a v roce 2003 se stal laureátem Pulitzerovy ceny za skladbu O stěhování duší, která reaguje na události 11. září 2001.
Během dnešního večera zazní Adamsovo orchestrální dílo Předseda tančí z roku 1985, které tematicky úzce souvisí se zmíněnou operou Nixon v Číně, na jejíž kompozici tehdy paralelně pracoval. Předseda Mao v ní sestoupí ze svého portrétu a začne tančit foxtrot s vlastní manželkou. Temperamentní skladba nakonec dozní do ztracena.

Maďarský skladatel, folklorista a hudební pedagog Zoltán Kodály (1882–1967) pocházel z rodiny zapálených amatérských hudebníků. Dětství prožil v dnes slovenské Galantě a jinošství v Trnavě, kde byl jeho otec přednostou železniční stanice. Na Vysoké hudební škole v Budapešti vystudoval skladbu a vzápětí se zde etabloval jako pedagog hudební teorie a kompozice. Zásadní vliv na jeho skladatelskou, vědeckou i pedagogickou činnost měl maďarský hudební folklór. Na půdě folkloristiky spolupracoval s Bélou Bartókem, zapsal přes tři tisícovky písní a publikoval řadu studií z oblasti hudební etnologie. Hudba maďarského lidu poznamenala takřka celou jeho kompoziční tvorbu, ve které nacházíme jak úpravy a ohlasy lidové hudby, tak původní skladby. Ke Kodályovým nejhranějším dílům patří lidové singspiely Háry Jánosz (1926), Czinka Panna (1948), kantáta Psalmus Hungaricus (1923); jeho nejznámější orchestrální kompozicí jsou však především Tance z Galanty. Byly napsány v roce 1933 u příležitosti oslav osmdesátého výročí založení Budapešťské filharmonické společnosti. Pro hlavní motivy tanců sáhnul Kodály do sbírky melodií Cikánů z Galanty vydané ve Vídni roku 1800. Kodály si tak zavzpomínal na své dětství strávené ve městě s živou romskou hudební kulturou. Skladba má formu ronda a její hlavní téma zazní nejprve v sólovém klarinetu. V díle, které se vyznačuje nápaditou prací s folklórním materiálem, slyšíme verbuňk, čardáš a další melodie, jež šířili uherští Cikáni.

(Petr Ch. Kalina)

Karen Gomyo, „vynikající umělkyně se skutečným hudebním talentem, vitalitou, brilancí a intenzitou“ (The Chicago Tribune), disponuje vzácnou schopností zaujmout a důvěrně se s publikem spojit prostřednictvím svých hluboce emotivních a procítěných vystoupení. Díky bezchybnému ovládání nástroje a eleganci projevu je jednou z předních houslistek současnosti.
Mezi nejnovější vrcholy její kariéry patří debuty s Gewandhausorchester Leipzig, Orquesta Nacional de España, Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Chicago Symphony Orchestra, Newyorskou filharmonií a Pittsburským symfonickým orchestrem a také návraty k Mozarteumorchester Salzburg, BBC Philharmonic Orchestra a Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, stejně jako turné po Austrálii a Asii.
S oblibou se věnuje současné hudbě. V únoru 2024 se vrátila do Dallas Symphony Orchestra, aby zde uvedla světovou premiéru skladby “Rok 2020”, koncertu pro trubku, housle a orchestr od Xi Wanga. Už dříve uvedla světové premiéry houslového koncertu „Adrano“ Samyho Moussy s Pittsburským symfonickým orchestrem a Komorního koncertu Samuela Adamse s Chicagským symfonickým orchestrem a Esou-Pekkou Salonenem.
Jako vášnivá hráčka komorní hudby měla tu čest vystupovat s umělci, jako jsou Olli Mustonen, James Ehnes, Emmanuel Pahud, Julian Steckel a mezzosopranistka Susan Graham. Jako milovnice hudby Astora Piazzolly vydala v roce 2021 u společnosti BIS Records album „Piazzolla Trilogy“. Navazuje na její první projekt pro BIS Records, sbírku duet Paganiniho a jeho barokních předchůdců, nahraných s kytaristou Ismem Eskelinenem, která vyšla v roce 2019.
Narodila se v Tokiu, hudební kariéru započala v Montrealu a New Yorku. Studovala u legendární pedagožky Dorothy DeLay na Juilliard School, poté pokračovala ve studiu na Indiana University Jacobs School of Music a na New England Conservatory.

Gilbert Varga, syn slavného maďarského houslisty Tibora Vargy, diriguje osobitým způsobem a s vrozenou elegancí. Na pódiu působí impozantně a autoritativně, je opakovaně oceňován za výkony vyznačujícími se širokou škálou barev a jemným využitím dynamiky. Je proslulý elegantní a výjimečně čistou technikou práce s taktovkou. Hostoval a zastával významné funkce u předních orchestrů po celém světě.
Studoval u tří velmi odlišných a osobitých mistrů: Franca Ferrary, Sergia Celibidacheho a Charlese Brucka. V rané fázi své dirigentské kariéry se soustředil na práci s komorními orchestry, zejména s Komorním orchestrem Tibora Vargy, než si posléze vybudoval reputaci dirigenta symfonických těles. Byl šéfdirigentem Hofer Symphoniker (1980–1985), šéfdirigentem Philharmonia Hungarica v Marlu (1985–1990), kde dirigoval mj. i debutové turné orchestru po Maďarsku s Yehudi Menuhinem, stálým hostujícím dirigentem Stuttgartského komorního orchestru (1991–1995) a hlavním hostujícím dirigentem Malmöského symfonického orchestru (1997–2000).
V roce 1997 byl jmenován hudebním ředitelem Baskického národního orchestru, který vedl deset sezón včetně několika mezinárodních turné, a v letech 2013–2018 byl šéfdirigentem Taipei Symphony Orchestra, který dirigoval na turné po Evropě, USA a Japonsku. V letech 2019–2021 byl šéfdirigentem Pannonské filharmonie, která sídlí ve světoznámém Kodályho centru v Pécsi v Maďarsku, kam se pravidelně vrací. Jako hostující dirigent vedl mnoho předních světových orchestrů, včetně Filadelfského orchestru, Radio Symphony Berlin, Orchestre de Paris, Oslo Philharmonic a Sydney Symphony.
Jeho diskografie zahrnuje nahrávky pro různá vydavatelství, včetně ASV, Koch International a Claves Records. Jeho nejnovější nahrávka koncertů Šostakoviče a Martinů s Deutsches Symphonieorchester Berlin a violoncellistou Christianem Poltérou pro BIS Records byla vydána v květnu 2017. CD s koncerty Ravela a Prokofjeva se stejným orchestrem a pianistkou Annou Vinnitskou u Naïve Records z roku 2011 získala od BBC Music Magazine pět hvězdiček.