PROGRAM

Leonard Bernstein
Symfonie č. 2 „Věk úzkosti“ (37´)

Část I.: Prolog. Sedm věků. Sedm etap
Část II.: Žalozpěv. Maska.

/přestávka/

Sergej Vasiljevič Rachmaninov
Symfonie č. 3 a moll op. 44 (40´)

Lento. Allegro moderato
Adagio ma non troppo
Allegro

ÚČINKUJÍ

Claire HUANGCI – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Martyn BRABBINS – dirigent

Potomek židovských emigrantů z Ruska, Američan Leonard Bernstein (1918–1990), je zářným příkladem skladatele, který komponoval napříč žánry. Kromě modernistických směrů artificiální hudby byl inspirován především jazzem a židovskou hudbou či židovskými náměty, což jsou momenty, jež ve své tvorbě uplatňoval i Bernsteinův učitel kompozice Aaron Copland. Sám Bernstein je autorem tří pozoruhodných symfonií a dalších orchestrálních opusů, desítek divadelních skladeb (muzikály, balety, opery), také komorních a vokálních děl. Nejširší veřejnosti je znám především jako autor muzikálu West Side Story. Proslul rovněž jako charismatický dirigent (např. v letech 1958–1969 stál v čele Newyorské filharmonie), který oživil celosvětový zájem o dílo Gustava Mahlera a jehož populární televizní Koncerty pro mládež (1958–1972) a další edukační pořady přitáhly zástupy Američanů ke klasické hudbě.
Ve všech svých symfoniích Bernstein reflektoval mimohudební program. Jeho první symfonické dílo se jmenuje Jeremiáš (1939) a obsahuje zpívané pasáže z Knihy Pláč starozákonního proroka. Druhou symfonii pojmenoval Věk úzkosti (1948–1949), což je zároveň název básně soudobého anglo-amerického básníka Wystana Hugha Audena, jež byla v roce 1948 oceněna Pulitzerovou cenou. Třetí symfonie nese název starého židovského chvalozpěvu Kadiš (1963) a autor ji věnoval památce zavražděného amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho.
Dnes večer zazní Symfonie č. 2 „Věk úzkosti“, jejíž kompozice spadá do období, kdy Leonard Bernstein jako hostující dirigent Izraelské filharmonie s velkým úspěchem koncertoval v blízkosti frontových linií války za nezávislost židovského státu. Jak bylo již řečeno, toto hudební dílo je inspirováno rozsáhlou Audenovou básní vyprávějící o hledání vlastní identity v rychle se měnícím světě. Bernstein se o tomto literárním díle vyjádřil slovy: „Je to jeden z nejpůsobivějších příkladů čisté virtuozity v celých dějinách anglické poezie… Když jsem knihu četl, ani jsem nedýchal“. Z hlediska žánru skladba osciluje mezi symfonií a klavírním koncertantním dílem. Formálně je (stejně jako její textová předloha) rozdělena do šesti vět, jež jsou hrány attacca. Po ponurém Prologu exponuje ve větě Sedm věků sólový klavír spolu s orchestrem sedmero variací v kontrastních tempech. Dalších sedm variací pak obsahuje část Sedm etap. Následuje výrazně gradující Žalozpěv, jehož úvodní téma přednesené klavírem je dodekafonní. Maska je rychlé jazzové klavírní sólo se synkopovanou rytmikou zdůrazněnou bicími nástroji. Tato veselá taneční hudba ústí opět do zadumané nálady Epilogu; v samotném závěru skladby však nacházíme triumfální vyznění. Leonardu Bernsteinovi se ve Druhé symfonii podařilo pozoruhodným způsobem zachytit vlastní niterné pocity, jež prožíval při čtení Audenovy básně. O to více překvapí, že sám autor textové předlohy Bernsteinovo dílo nepochopil a souvislosti se svou básní v něm nespatřoval.
Odchovanec moskevské konzervatoře Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873–1943) tvořil převážně ve 20. století, jeho díla ovlivněná především Petrem Iljičem Čajkovským však stojí oběma nohama ještě v pozdně romantickém slohu. Ačkoliv zkomponoval tři opery, stejný počet symfonií, několik duchovních skladeb a řadu pozoruhodných písní, proslavil se zejména svým klavírním dílem zahrnujícím čtveřici koncertů a množství skladeb sólových. Rachmaninov, sám vynikající klavírista, vystupoval s úspěchy nejen ve své vlasti, ale i v Evropě a na americkém kontinentě. Byl činný rovněž jako dirigent; nejprve působil v Moskvě, kde pod jeho taktovkou na půdě Velkého divadla zaznívala operní díla Glinky a Čajkovského, v letech 1906–1909 pak účinkoval v Drážďanech a poté podnikl první velkou koncertní cestu do Spojených států. Režim nastolený v Rusku po Velké říjnové socialistické revoluci v roce 1917 nepřijal a brzy poté natrvalo opustil svou vlast. Nejprve žil v Evropě a roku 1935 se usadil v USA, kde vyvíjel bohatou koncertní činnost a pokračoval v komponování. Odloučení od vlasti však velmi těžce nesl a i v exilu vystupoval jako zapálený patriot, což se projevilo především po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem, kdy své koncertní honoráře věnoval na podporu Rudé armády. Zemřel v Kalifornii pouhé čtyři dny před svými sedmdesátými narozeninami.
Nostalgii po domově vtiskl Rachmaninov v emigraci zejména do svého posledního symfonického díla, kdy se k tvorbě tohoto žánru vrátil po dlouhých 28 letech. Symfonii č. 3 a moll op. 44, která později dostala přívlastek Ruská, komponoval mezi lety 1935 a 1936. Tehdy v Sovětském svazu nabíral na obrátkách Stalinem rozpoutaný tzv. velký teror, který psychicky, existenčně i fyzicky bezhlavě likvidoval masy skutečných i domnělých nepřátel komunistického režimu a jehož obětí se také stalo velké množství vynikajících pokrokových umělců.
Podobně jako v předchozích skladbách se Rachmaninov ve své třívěté Třetí symfonii navrací poměrně hluboko k nejlepším tradicím hudebního romantismu. Projevuje se to zejména v instrumentaci a v motivicko-tematické práci, v níž slyšíme názvuky typických východoslovanských intonací. Autor v tomto díle působivě vyvažuje dramatické a lyrické pasáže a celá symfonie vyústí v monumentální codě, v níž pociťujeme Rachmaninovovo neskrývané vzhlížení k orchestrální tvorbě Petra Iljiče Čajkovského.
Sám skladatel považoval tuto symfonii za jedno ze svých nejlepších děl. O to více byl zklamán, když její světová premiéra 6. listopadu 1936 ve Filadelphii prošla u kritiky i publika spíše s nepochopením. Čas však její kvality prověřil a dnes je tato skladba poměrně frekventovanou součástí repertoáru světových orchestrálních těles.

(Petr Ch. Kalina)

Americká klavíristka Claire Huangci neustále uchvacuje publikum svou „úžasnou virtuozitou, skvělou technikou, uměleckou citlivostí, interaktivním citem a neotřelou dramaturgií“ (Salzburger Nachrichten). S nepotlačitelnou zvídavostí a zálibou v neobvyklém repertoáru dokazuje svou všestrannost širokou škálou repertoáru od Bacha a Scarlattiho přes německý a ruský romantismus až po Bernsteina, Amy Beach a Barbera.
Její uplynulá sezóna byla nabitá vzrušujícími projekty, včetně pokračující spolupráce s Alpha Classics. Po vysoce uznávaném albu Mozartových koncertů s Mozarteumorchestra Salzburg vydala čistě americké sólové album s názvem Made in USA. Uskutečnila řadu nových mezinárodních orchestrálních angažmá a vrátila se k Frankfurt Opera and Museum Orchestra, do Porta, na Island, do Vorarlbergska, k Nordwestdeutsche Philharmonie a k symfonickým orchestrům Pacifiku, debutovala s orchestry v Basileji, Hannoveru, Brémách, Bochumi a Milwauke. V posledních sezónách se na koncertní scéně stala stálicí, prezentovala se neobvyklou šíří repertoáru a také různé klavírní koncerty dirigovala v tradici play-direct.
V sólových recitálech a s mezinárodními orchestry se objevila v prestižních sálech, jako je Carnegie Hall, Suntory Hall Tokyo, NCPA Peking, Paris Philharmonie, Munich Gasteig, Leipzig Gewandhaus, Hamburg Elbphilharmonie, Berlin Philharmonie, Vienna Konzerthaus, Salzburg Festspielhaus a budapešťská Akademie Ference Liszta. Je rovněž vítaným hostem renomovaných festivalů, včetně Lucerne Festival, Rheingau Musik Festival a Klavier Festival Ruhr. Úzce spolupracuje s Mozarteumorchester Salzburg, Stuttgart Radio Symphony Orchestra, Tonhalle-Orchester Zürich, ORF Radio Orchester Vienna, Deutsche Radio Philharmonie, Musikkollegium Winterthur, Mnichovským komorním orchestrem a Basilejským komorním orchestrem, a dirigenty, jakými jsou Elim Chan, Michael Francis, Howard Griffiths, Pietari Inkinen, Jun Märkl, Cornelius Meister, Sir Roger Norrington, Eva Ollikainen, Alexander Shelley či Mario Venzago.
Narodila se v Rochesteru ve státě New York. Už jako dítě projevila zájem o hru na klavír a v roce 1999 byla pozvána do Bílého domu. Studovala u Garyho Graffmana a Eleanor Sokoloff na Curtis Institute of Music, než se přestěhovala do Hannoveru, kde dále studovala u Arieho Vardiho. Na začátku kariéry vynikla jako expresivní interpretka Chopina, vyhrála první ceny na evropské Chopinově soutěži a americké národní Chopinově soutěži v letech 2009 a 2010. Byla také nejmladší účastnicí, která získala druhou cenu na Mezinárodní hudební soutěži ARD v roce 2011. V roce 2019 byla oceněna hlavní cenou na akademii Chambre Orchester de Paris Play-Direct. Od té doby koncertovala s řadou orchestrů s rozličným koncertním repertoárem.
Její rozsáhlá diskografie svědčí o velkém zájmu o rozmanitý repertoár, její alba s díly Mendelssohna a s Bachovými toccatami se těší velkému uznání. U společnosti Alpha Classics vydala Mozartovy koncerty s Mozarteumorchester Salzburg pod taktovkou Howarda Griffithse. Po debutovém CD z roku 2013 se sólovými díly Čajkovského a Prokofjeva a oceněného dvojalba se Scarlattiho sonátami (cena německých kritiků a Gramophone Editor‘s Choice) její další alba zahrnovala kompletní nahrávky Chopinových Nocturn a Rachmaninovových Preludií, po nichž následovalo v roce 2020 první album komorní hudby s Triem Machiavelli. Koncertní nahrávky zahrnují Beethovenův Houslový koncert v klavírní verzi s Brandenburgisches Staatsorchester, Schubertovu Fantazii pro klavír a orchestr se Symfonickým orchestrem Vídeňského rozhlasu a koncerty Chopina a Paderewského s Deutsche Radio Philharmonie Saarbrücken. Je hrdou ambasadorkou nakladatelství Henle a uměleckou ředitelkou série Erbach Kammerkonzerte.
S Janáčkovou filharmonií se poprvé představila v březnu 2024, kdy v Ostravě uvedla Čajkovského Koncert pro klavír a orchestr č. 2.

Martyn Brabbins byl nedávno jmenován šéfdirigentem Malmö Symphony a Symphony Orchestra of India, obojí od sezóny 2025/26. Hostuje u předních mezinárodních orchestrů, jakými jsou Royal Concertgebouw, San Francisco Symphony, DSO Berlin a Tokyo Metropolitan Symphony, Philharmonia, BBC Symphony a většiny dalších předních britských orchestrů. Je populární osobností festivalu BBC Proms, který v roce 2019 pověřil 14 žijících skladatelů, aby mu zkomponovali dílo jako poctu k jeho 60. narozeninám. CD se skladbami bylo vydáno loni u vydavatelství BIS.
Je známý svou “slabostí” pro britské skladatele a dirigoval stovky světových premiér po celém světě. Dosud nahrál téměř 150 CD, včetně oceněných disků s operami Korngolda, Birtwistlea a Harveyho. V roce 2023 získal cenu RPS Conductor Award za svůj „kolosální“ přínos hudebnímu životu Spojeného království.
V letech 1994–2005 byl zástupcem šéfdirigenta Skotského symfonického orchestru BBC, v letech 2009–2015 hlavním hostujícím dirigentem Královské vlámské filharmonie, v letech 2012–2016 šéfdirigentem Nagojské filharmonie, v letech 2005–2007 uměleckým ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu v Cheltenhamu a v letech 2016–2023 hudebním ředitelem Anglické národní opery.
Je profesorem dirigování na Royal College of Music, hostujícím profesorem na Royal Scottish Conservatoire a uměleckým poradcem Huddersfield Choral Society.
Má za sebou i bohatou operní kariéru od počátků v Kirovově divadle a v poslední době v La Scale, Bavorské státní opeře, v Lyonu, Amsterdamu, Frankfurtu a Antverpách. Sezónu 2023/24 zahájil v Anglické národní opeře inscenací Petera Grimese, což byl hudební vrchol jeho zdejšího sedmiletého působení. Dirigoval také vzácné provedení Tippettovy opery Nový rok se Skotským symfonickým orchestrem BBC, které bylo nahráno pro společnost NMC.
Mezi orchestrální vrcholy uplynulé sezóny patřilo dirigování Tokijského metropolitního symfonického orchestru v Suntory Hall, Symfonického orchestru BBC v Barbicanu, debut s Dánským národním symfonickým orchestrem a návrat k Antverpskému symfonickému orchestru, Skotskému orchestru BBC a Národnímu orchestru BBC ve Walesu.
V probíhající sezóně se vrací k Symfonickému orchestru Adelaide, Lahti Sinfonia, Deutsche Radiophilharmonie, BBC Symphony v Barbicanu a BBC Scottish Symphony. K hlavním koncertům v Malmö této sezóny patří Korngoldův houslový koncert s Bomsorim Kimem, koncert Paradise Jorga Widmanna, Labyrinth VI s Hakanem Hardenbergerem a každoroční silvestrovský koncert.
Jeho diskografie (s více než 60 nahrávkami jen pro Hyperion Records) zahrnuje široký repertoár od romantismu až po současnost, zejména skladby Elgara, Waltona a Tippetta. Získal tři ceny Gramophone Awards, za Birtwistlovu Orfeovu masku s BBC Symphony (NMC), Pickardovu komorní skladbu s Nash Ensemble (BIS) a v roce 2023 se s violistou Timem Ridoutem podělil o cenu Concerto Award (Elgar a Bloch s BBC Symphony pro Harmonia Mundi). Získal také cenu Cannes Opera Award za Korngoldovu Die Kathrin s BBC Concert Orchestra (CPO) a Grand Prix du Disque za Wagnerův sen Jonathana Harveyho.
Brabbins studoval skladbu v Londýně a dirigování u Ilji Musina v Leningradu. V roce 1988 získal první cenu na Mezinárodní dirigentské soutěži v Leedsu, která odstartovala jeho mezinárodní kariéru.