PROGRAM

Ludwig van Beethoven
Egmont (předehra) (8′)

Jean Sibelius
Valse triste op. 44 (5′)

Hector Berlioz
Fantastická symfonie (Pochod na popraviště) (5′)

Edvard Grieg
Peer Gynt – Suita č. 2 (Solvejžina píseň) (5′)

Georges Bizet
Arlésanka – Suita č. 2 (Farandole) (4′)

Aram Chačaturjan
Spartakus – Suita č. 2 (Adagio) (9′)

ÚČINKUJÍ

Markéta MATULOVÁ – průvodní slovo
Lenka JABORSKÁ – koncepce a režie
Janáčkova filharmonie Ostrava
Maroš POTOKÁR – dirigent

Předehra a scénická hudba Ludwiga van Beethovena (1770–1827) ke Goethově truchlohře Egmont měla premiéru v roce 1810 ve Vídni. V tamním Hoftheater dílo dirigoval sám skladatel. Goethe napsal drama v roce 1787. Děj se odehrává ve druhé polovině 16. století, kdy byl za španělské nadvlády za zradu krále Filipa II. popraven vlámský kníže Lamoraal Egmont. Jeho smrt byla jedním z popudů vypuknutí nizozemské revoluce za samostatnost. Goethova tragédie končí smrtí Egmonta a zdůrazněním pokračování boje za svobodu. Tato tématika byla Beethovenovi velmi blízká. (III. Symfonie, Coriolanus, Fidelio…).

Populární miniatura Jeana Sibelia (1865–1957) Valse triste je součástí jinak prakticky neznámé scénické hudby k divadelní hře Kuolema, jejímž autorem byl skladatelův švagr Arvid Järnefelt, a na jejíž podobě se významně podepsal Sibeliův obdiv k vídeňskému valčíku i proslulému Johannu Straussovi. Skladbu autor v roce 1904 revidoval a byla uvedena v Helsinkách 25. dubna téhož roku pod názvem Valse triste. Okamžitě se stala hitem u publika, začala žít vlastním životem a patří k Sibeliovým nejhranějším dílům.

V roce 1830 vznikla nejslavnější skladba Hectora Berlioze (1803–1869) – pětidílná programní Fantastická symfonie. Berlioz v Pamětech vzpomíná, že největší úspěch měla u obecenstva při premiéře (5. 12. 1830) část druhá – Na plese, čtvrtá – Pochod na popraviště a pátá – Sabat čarodějnic. Velkou pozornost poutal i jeho nový skladebný prvek – tzv. idée fixe, hudební motiv procházející s určitými modifikacemi celou skladbou. Dále bylo nezvyklé, že autor napsal k symfonii program, vysvětlující publiku jakýsi děj této čistě instrumentální hudby. Ještě více udivovala obecenstvo Berliozova rozmáchlá, patetická skladebná koncepce, nezvyklé nástrojové efekty v orchestru a jeho s drzostí hraničící volnost v zacházení s hudební formou.

Norský skladatel Edvard Grieg (1843–1907) během svých studií v Lipsku a v Římě navázal kontakt s uměleckou elitou tehdejší Evropy. Mimo jiné se svým krajanem Henrikem Ibsenem, který se na něj v roce 1874 obrátil se žádostí o zkomponování hudby ke scénické verzi dramatické básně Peer Gynt. Mnohem známější než scénická hudba jsou však dvě orchestrální suity. Některé části suit se vydělily z obou cyklů a žijí na koncertních pódiích samostatným životem jako trvale populární součást orchestrálního repertoáru. Vedle Jitřní nálady a Ve sluji krále hor je to i Solvejžina píseň ze 4. dějství, v němž se osudy Peer Gynta a věrné Solvejg na nějaký čas spojují, než neklid hrdinu zase zažene do dalších dobrodružství.

Arlésanka, uvedená v roce 1872, byla adaptací románu autora Alphonse Daudeta z roku 1868. Georges Bizet (1838–1875) byl pověřen napsáním scénické hudby ke hře a sám při premiéře hrál na harmonium. Hra se setkala s chabým ohlasem. Bizet však ve stejném roce, kdy byla hra uvedena, aranžoval první koncertní suitu a hudba se rychle stala populární v orchestrálních koncertních programech. Druhá koncertní suita byla aranžována čtyři roky po Bizetově smrti. Aranžmá vytvořil jeho přítel a kolega, tehdejší skladatel Ernest Guiraud. Farandole, což je čtvrtá část ze druhé suity, je tradiční tanec z Provence.

Aram Chačaturjan (1903–1978), sovětský skladatel arménského původu, velkou část svých děl složil v desetiletém rozmezí mezi lety 1936 a 1946 mj. i nejznámější dílo – balet Gajané. V posledních 30 letech života zkomponoval pouze jedno mezinárodně uznávané dílo, balet Spartakus. Hudbu k těmto dvěma baletům lze bezpečně zařadit mezi nejznámější díla klasické hudby na celém světě, což je umocněno vnímáním, že se jedná pravděpodobně o jediná díla, díky nimž svět skutečně zná arménskou hudbu. Adagio ze Spartaka zaznělo v populárním dramatickém seriálu BBC The Onedin Line v 70. letech 20. století.  Bylo použito ale i ve futuristickém filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea. nebo ve filmu Doba ledová 2.

Markéta Matulová se narodila ve Zlíně. Od dětství se věnovala folkloru v cimbálovém souboru Prameny. Zpívá, hraje na housle, klavír, kytaru a flétnu. Absolvovala Střední pedagogickou školu v Kroměříži a následně pod vedením Vandy Kavkové vystudovala Vyšší odbornou školu hereckou ve Zlíně. Tehdy začala hostovat v Městském divadle Zlín a také spolupracovala s uměleckými platformami Doktrin a Plešatý králíček, kde se věnovala autorskému či dokumentárnímu divadlu. Do ostravského Divadla Petra Bezruče přišla před sedmi lety jako mladičká Valaška, která jde za svou láskou – divadlem. Od té doby si zde zahrála spoustu krásných rolí. V posledních sezónách to byla např. role Julky v Šikmém kostele, za niž byla nominována na cenu Thálie, kritiky i publikum oslnila v roli Věry Špinarové. Je hrdou držitelkou Cen divadelní kritiky – talent roku i nejlepší divadelní herečka 2021. Také se věnuje práci v dabingových studiích a hostuje na dalších ostravských scénách. Spolupracovala rovněž na několika filmových projektech s divadlem Mír.

Lenka Jaborská je scénáristkou a režisérkou především velmi oblíbených dětských koncertů řady D Janáčkovy filharmonie, na nichž se podílí již od počátku. S ostravským orchestrem spolupracuje také jako lektorka workshopů pro děti a interaktivních koncertů pro školy, které si získávají stále větší a větší přízeň. Vede rovněž kurzy pro učitele hudební výchovy po celé ČR. Pedagogicky působila v ZUŠ Hlučín (literárně dramatický obor), Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kde vyučovala dramatickou výchovu a jevištní pohyb, a na Ostravské univerzitě (dramatická výchova, pohybové dovednosti). Je maminkou čtyř dětí.

Maroš Potokár vystudoval hru na houslech a dirigování na Košické konzervatoři. Ve studiích pokračoval na VŠMU v Bratislavě, kde vystudoval hru na housle ve třídě J. Kopelmana a A. Jablokova a na JAMU v Brně, kde vystudoval dirigování ve třídě R. Hališky a R. Štúra. Během studia absolvoval také masterclass u Zsolta Nagye, renomovaného dirigenta a profesora Pařížské konzervatoře.
Jako dirigent vystoupil s PKF-Prague Philharmonia, Filharmonií Brno, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Moravskou filharmonií Olomouc, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Symfonickým orchestrem AKS Pražské AMU, Slovenským mládežnickým orchestrem, Státním mládežnickým orchestrem, Filharmonií S. Lunchevici Kišiněv, s orchestrem Slovenského národního divadla, Státního divadla Košice, Národního divadla moravskoslezského Ostrava a dalšími.
Od sezóny 2021/2022 po úspěšném konkurzu zastává post asistenta šéfdirigenta V. Sinajského v Janáčkově filharmonii Ostrava, kde se během uplynulé i aktuální sezóny podílel na řadě koncertních projektů a spolupracoval kromě šéfdirigenta s dalšími dirigentskými osobnostmi jako D. Raiskin, V. Bringuier či KM Chichon.
Od roku 2013 se v opeře Státního divadla Košice postupně podílel na inscenacích Dialogy karmelitek (F. Poulenc), Rigoletto (G. Verdi), Falstaff (G. Verdi), jakož i na inscenacích Bohéma (G. Puccini) a Hoffmannovy povídky (J Offenbach). Od roku 2017 spolupracuje is Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, kde se postupně představil ve dvou baletních inscenacích: Tři Mušketýři (J. Kučera / P. Chalmer) a Coppelia (L. Delibes) a v další sezóně i v operní inscenaci Rozbitý džbán a Císař Atlantidy V. Ullmanna. Také v roce 2017 úspěšně debutoval ve Slovenském národním divadle v Mozartově Únosu ze serailu, kde se v sezóně 2018/19 podílel i na nové operní inscenaci Don Carlo G. Verdiho.
Jako houslista se již během studia stal v roce 2007 koncertním mistrem Státní filharmonie Košice, kde působí dodnes, a se kterou pravidelně vystupuje i jako sólista. Bohaté zkušenosti získal i ve více komorních souborech. Nejvýraznější bylo jeho působení v Quasars Ensemble, Albrechtově kvartetu, Klavírním triu Animé i v klavírním duu s Jordanou Palovičovou. V komorních uskupeních absolvoval řadu koncertů na významných domácích i zahraničních pódiích (Česko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Lucembursko, Bulharsko). V roce 2018 měl houslový recitál v komorním sále prestižního Shanghai Oriental Art Center v Číně. Od roku 2014 je také uměleckým vedoucím komorního orchestru Musica Cassové. Už přes deset let trvá i jeho práce sbormistra v Košickém pěveckém sboru učitelů.