Jeden z nejhranějších a nejpopulárnějších romantických violoncellových koncertů a také jedno z nejvýznamnějších děl symfonického repertoáru zazní v podání mladých sólistů. Na programu bude skladba Edwarda Elgara a Dvořákova Sedmá symfonie. V rolích dirigentů se představí posluchači Curyšské hudební akademie.

Edward Elgar
Koncert pro violoncello a orchestr e moll op. 85

Antonín Dvořák
Symfonie č. 7 d moll op. 70, B 141

Lukáš Mareček – violoncello
Janáčkova filharmonie Ostrava
dirigují posluchači Curyšské hudební akademie pod vedením Christopha‑Mathiase Muellera
Jeanne Cousin (France)
Mario García Ramos (Spain)
Piotr Kościk (Poland)
Leonhard Kreutzmann (Germany)
Celia Llácer (Spain)
Kristoffer Wøien  (Norway)

Britský skladatel Edward Elgar se osobně setkal s Antonínem Dvořákem v 80. letech 19. století. Tehdy ještě jako mladý houslista účinkoval v orchestru pod Dvořákovou taktovkou při britském provedení Šesté symfonie a díla Stabat Mater na hudebních festivalech ve Worcesteru a Birminghamu. Elgar byl tehdy uchvácen orchestrálním zvukem Dvořákových skladeb a tento dojem zanechal v jeho další tvorbě nesmazatelnou stopu.

Můžeme jen spekulovat, nakolik byl Elgar Dvořákem ovlivněn, když začal v roce 1919 komponovat svůj Violoncellový koncert e moll. Ve stínu právě ukončené první světové války vytvořil kompozici naplněnou hlubokou melancholií a osobní nostalgií.

Dnes se toto dílo řadí k nejhranějším a nejpopulárnějším romantickým violoncellovým koncertům. Dvořákova Sedmá symfonie bývá považována za jednu z nejambicióznějších a výrazově nejsilnějších skladatelových kompozic. Přestože měl Dvořák na kontě už několik symfonií, které slavily úspěchy na evropských pódiích, teprve v Sedmé plně dozrál jeho osobitý kompoziční sloh.

Dvořák zde opustil slovanský folklor a pustil se cestou dramatičnosti a bolestné osobní výpovědi. Londýnská premiéra z roku 1885 přiřkla symfonii postavení jednoho z nejvýznamnějších děl symfonického repertoáru.