Na zahajovacím koncertě zazní díla dvou skladatelů, jejichž tvorba reflektuje hluboké lidské prožitky i dějinné otřesy. Estonský skladatel Arvo Pärt ve svém Stabat mater propojuje minimalismus s duchovní hloubkou středověké liturgie, zatímco Dmitrij Šostakovič ve Šesté symfonii podává ironický a mrazivě pravdivý obraz života pod sovětskou diktaturou.

Arvo Pärt
Stabat mater

Dmitrij Šostakovič
Symfonie č. 6 h moll op. 54

Varšavský filharmonický sbor
Bartosz Michałowski – sbormistr a umělecký ředitel sboru
Janáčkova filharmonie Ostrava
Daniel Raiskin – dirigent

Estonský skladatel Arvo Pärt se řadí mezi nejvýznamnější a nejosobitější skladatele současnosti. Jeho hudba čerpá z hlubokého a nepřeberného odkazu křesťanské duchovní tradice. Propojením minimalismu s prvky gregoriánského chorálu a středověké polyfonie navozují Pärtovy kompozice neopakovatelnou mystickou atmosféru. Den po skladatelových devadesátých narozeninách v sále Vesmíru zazní jeho Stabat mater pro smíšený sbor a smyčcový orchestr z roku 1985. Zhudebnění středověkého hymnu zařazeného jako sekvence do velikonoční liturgie o utrpení a bolesti Panny Marie pod Kristovým křížem skladatel vnímal jako střet protikladů – „sopečné lávy a vody“ –, v níž se prolíná utrpení s útěchou. Sborové party přednese jeden z nejvyhledávanějších evropských sborů z Varšavy.

Do Šesté symfonie Dmitrije Šostakoviče, která byla dokončena roku 1939 v předvečer druhé světové války, se zpětně promítla léta stalinských čistek a represí. Ve skladateli, který byl několik let předtím sovětskými kritiky veřejně pranýřován za svou operu Lady Macbeth Mcenského újezdu, se odehrával zápas mezi splněním povinnosti vůči ideologii komunistickému režimu a voláním svědomí. V rozporu mezi temně dramatickým a závratným, až pokřiveně groteskním výrazem vytvořil Šostakovič geniální ironický komentář k děsivým rozporům života ve Stalinově Sovětském svazu.