Leoš Janáček
Moravské tance JW VI/7

Antonín Dvořák
Koncert pro klavír a orchestr g moll op. 33 B. 63

Antonín Dvořák
Scherzo capriccioso op. 66 B. 131

Dmitrij Šostakovič
Symfonie č. 9 Es dur op. 70

Lukáš Vondráček – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Daniel Rajskin – dirigent

Zahájit úvodní koncert sezóny Janáčkem má pro Janáčkovu filharmonii svou neoddiskutovatelnou logiku. Co jiného by mělo stát na počátku, že? Janáček psal své ohlasy na lidovou hudbu v době, kdy mu ještě nebylo pětatřicet roků. Lukáš Vondráček se interpretace Dvořáka, který svůj koncert také zkomponoval ve 35 letech, ujímá zhruba stejně mlád. Toto setkání tak slibuje energií sršící zážitek, setkání mladého myšlení s léty prověřeným dílem, které dokáže propojit v jeden celek hudební výraz 19. a 21. století.

Dvořákův Koncert pro klavír a orchestr g moll se nehraje právě často. Skladatel, který byl velmi dobrým klavíristou, ale asi bychom jej neoznačili za virtuosa, zde interpretům předepsal part, který byl v podstatě nad jejich tehdejší technické možnosti. Časem pak  vznikla upravená, efektnější a, dalo by se říct, přístupnější podoba koncertu. Lukáš Vondráček však žádné technické omezení nemá a vrací se, jak je dnes pravidlem, k původní verzi. Fakt, že svůj první koncert pro sólový nástroj nepsal Dvořák na efekt, umožňuje interpretovi plně rozvinout svébytnou interpretaci.

Devátá! Po vzoru velkých symfoniků minulosti se i od Šostakoviče čekala devátá symfonie plná pompy. Zejména když navazovala na jeho dvě předchozí, velkolepé válečné symfonie. V závěru druhé světové války ale Šostakovič vytvořil poměrně krátkou, radostnou, snad až vtipnou skladbu. Její závěr není prostoupen patosem, ale uvolněným veselím. Část kritiků měla toto vyznění autorovi za zlé, ale publikum je svěžestí toho díla stále intenzivně oslovováno.