PROGRAM

Antonín Rejcha
Dechový kvintet F dur op. 100, č. 1  (37´)

Lento – Allegro con brio

Adagio

Minuet: Allegro vivo

Finale: Allegro poco vico

Pavel Haas
Dechový kvintet  (14´)

Preludio: Andante ma vivace

Preghiera: Misterioso e triste

Ballo eccentrico: Ritmo marcato

Epilogo: Maestoso

/přestávka/

Pēteris Vasks
Hudba pro zesnulou přítelkyni  (10´)

Jørgen Jersild
Serenáda „Hraní v lese“ ( 15´)

Giocoso

Andantino pastorale

Vivo

ÚČINKUJÍ

Alinde Quintet ve složení:
Anna Talácková – flétna
Barbora Trnčíková – hoboj
David Šimeček – klarinet
Kryštof Koska – lesní roh
Petr Sedlák – fagot

Antonín Rejcha (1770–1836) je jedním z čelných představitelů české hudební emigrace přelomu 18. a 19. století. V jedenácti letech opustil kvůli neutěšeným rodinným poměrům matku i nevlastního otce a odešel z Prahy k dědečkovi do Klatov, odkud pak zamířil ke svému strýci Josefu Rejchovi, který působil jako violoncellista v hraběcích službách ve Švábsku. Brzy se oba odstěhovali do Bonnu, kde hrál Antonín v kurfiřtské kapele a v divadelním orchestru. Studoval zde na univerzitě a soukromým vzděláváním si osvojoval i kompoziční teorii. Po krátkém působení v Hamburku zakotvil v letech 1799–1808 ve Vídni. Rejchovým domovem se však nakonec stala Paříž, kde jeho kompoziční mistrovství dosáhlo dokonalosti. Byl zde jmenován profesorem konzervatoře a jako skladatel pedagog i teoretik získával významné společenské pocty.

Už v Bonnu se přátelil s Beethovenem, ve Vídni pak studoval u Haydna, poznal Salieriho, k jeho pařížským žákům pak patřili Berlioz, Franck, Liszt a mnozí další. Slohově je Rejcha skladatelem reprezentujícím přechod klasicistního slohu k romantickým výrazovým prostředkům. Ve svém teoretickém díle novátorsky nahlížel na problémy hudební deklamace, harmonie, melodiky, polyfonie i hudebních forem. Snažil se o kompozici oper, kterých napsal osm (např. Sapfó), proslul však spíše jako autor komorních děl, zejména dechových kvintetů, na něž se nejvíce soustředí zájem současných interpretů. Byl to totiž právě Antonín Rejcha, kdo má zásluhu na ustálení sestavy dechového kvinteta v podobě jakou známe dnes. Dechový kvintet F dur je první skladbou jeho jubilejního opusu 100, který obsahuje celkem 6 kompozic pro toto obsazení. Vznikl v době pařížského pobytu svého autora v roce 1820. Jde o výrazově odlehčenou čtyřvětou skladbu komponovanou v podobě volně uchopené cyklické sonátové formy s obligátním menuetem v druhé části.

Talentovaný skladatel a žák mistrovské kompoziční třídy Leoše Janáčka Pavel Haas (1899–1944) vyrůstal spolu se svým bratrem Hugem – slavným českým hercem a posléze významným hollywoodským režisérem – v brněnské židovské rodině. V moravské metropoli se v meziválečném období aktivně účastnil hudebního života, korepetoval v divadle, psal kritiky a komponoval mj. hudbu pro filmové snímky a divadelní představení. V roce 1935 se oženil s lékařkou Soňou Jakobsonovou, která se kvůli němu rozvedla s významným ruským filologem Romanem Jakobsonem, jenž v té době působil na brněnské univerzitě. Zatímco se jeho bratru Hugovi podařilo krátce po ustanovení Protektorátu Čechy a Morava uprchnout do Spojených států, Pavel nezískal včas potřebné dokumenty a musel tak zůstat v Brně. Vzal si do péče Hugova syna Ivana a se Soňou, s níž měl dceru Olgu, se formálně rozvedl, aby ji i děti ušetřil osudu, který za války hrozil příslušníkům židovských rodin. V prosinci 1941 byl Pavel Haas internován v terezínském táboře, kde se zapojil do místního (na koncentrační tábor nebývale bohatého) kulturního dění a pokračoval v komponování. V říjnu 1944 pak v Terezíně začaly masové transporty do Osvětimi, které se nevyhnuly ani Haasovi, jenž byl hned po příjezdu do nechvalně známého tábora poslán do plynové komory.

Skladatelský odkaz Pavla Haase není rozsáhlý, je však neobyčejně pozoruhodný. Tento umělec totiž ve své tvorbě dokázal ústrojně spojit moderní výrazové prostředky s moravským folklórem i s prvky jazzu nebo tradiční židovské hudby. Na vlastní libreto napsal operu Šarlatán, dále zkomponoval např. čtyři smyčcové kvartety a znamenitý je i jeho vokální cyklus Čtyři písně na slova čínské poezie pro hluboký mužský hlas s doprovodem klavíru, který vznikl v terezínském ghettu. V roce 1929, tedy v době, kdy prožíval šťastné období svého života, si také vyzkoušel kompozici Dechového kvintetu. Jde o skladbu, která je ve svém výrazu velmi svěží a moderní. Místy má orientální nádech a použití modálních tónin zase evokuje lidovou hudbu skladatelovy rodné Moravy.

Pēteris Vasks (*1946) je rodákem ze západolotyšského města Aizpute. Jeho profesní život je spojen nejen s rodnou vlastí, ale i se sousední Litvou. Absolvoval Litevskou hudební akademii ve Vilně, kde se vzdělával coby kontrabasista a později studoval skladbu u Valentina Utkina na Lotyšské hudební akademii v Rize (1973–1978). Více než deset let působil jako orchestrální hráč, a to v Litevské filharmonii, Lotyšské komorní filharmonii i v Orchestru Litevského rozhlasu a televize. Za své skladby byl několikrát vyznamenán lotyšskou Státní hudební cenou (Litene, 1993; Houslový koncert „Vzdálené světlo“, 1988; Druhá symfonie, 2000) a mnoha dalšími oceněními doma i ve světě. V roce 1996 byl na Stockholmském festivalu nové hudby jmenován hlavním skladatelem. Je rovněž čestným členem Lotyšské akademie věd i Švédské královské hudební akademie.

Jako skladatel Vasks nepřijal sovětskou kulturní doktrínu a ve své kompoziční činnosti se rozhodl navazovat spíše na starší lotyšské komponisty. Důležitou úlohu v jeho tvorbě hraje také starobylý pobaltský folklór, který exponuje v nových estetických souvislostech. Ve svých programních dílech se rád nechává inspirovat lotyšskými dějinami, vlastním životem nebo vztahem člověka a přírody. Teprve po rozpadu Sovětského svazu začal Pēteris Vasks psát symfonie; v trojici svých skladeb tohoto žánru reagoval na politickou emancipaci pobaltských států. Je rovněž autorem dvou houslových a jednoho violoncellového koncertu. Svou pozornost často obrací také ke komorní a sborové tvorbě.

Jeho dechový kvintet Hudba pro zesnulou přítelkyni vznikl roku 1982 a je věnován památce fagotistky Jany Barinské, která tragicky zahynula. Jedná se o jednovětou expresivní skladbu bez výrazného tonálního centra inspirovanou lotyšskými pohřebními zpěvy. Zvláštností díla je předepsaný zpěv muzikantů, který zaslechneme na začátku a ke konci díla.

Jørgen Jersild (1913–2004) byl skladatel a hudební pedagog z Dánska. Své první kompoziční pokusy učinil už v dětství. V roce 1936 odjel do Paříže, kde se na tři měsíce stal žákem vyhledávaného pedagoga Alberta Roussela, u něhož se zdokonalil především v orchestraci. Následně se vrátil do rodné Kodaně a na místní univerzitě studoval hudební vědu. Po absolutoriu v roce 1940 svůj život zasvětil zejména dráze učitele hudby. Vyučoval na kodaňské Královské hudební akademii sluchovou analýzu, kompozici a instrumentaci, věnoval se však také hudebnímu vzdělávání školních dětí. V letech 1949–1953 působil jako předseda Dánské hudebně-pedagogické asociace a napsal několik hudebních učebnic.

Jako skladatel čerpal především z výdobytků neoklasicismu či impresionismu a experimentální kompoziční techniky své doby odmítal. Psal zejména komorní hudbu pro nejrůznější instrumentální i vokální obsazení a je rovněž autorem hudební pohádky Alenka v říši divů (1950) podle legendární knihy Lewise Carrolla. Svou serenádu pro dechové kvinteto Hraní v lese zkomponoval roku 1946. Její název je aluzí na píseň Zpívání v lese od německého skladatele 18. století Johanna Abrahama Petera Schulze. Jersildovo hudební dostaveníčko klade zejména ve své třetí větě, předepsané v rychlém tempu, značné nároky na interpretační mistrovství hráčů a jejich souhru. Serenádu, která zastává čestné místo mezi dánskými dechovými kvintety, poprvé veřejně provedli členové Královského dánského orchestru 15. února 1947 v Kodani.

(text: Petr Ch. Kalina)

Alinde Quintet je vítězem Mezinárodní soutěže ARD v Mnichově. Fenomenálního úspěchu dosáhl za krátkou dobu svého působení. Soubor byl založen v roce 2019 předními zástupci mladé generace interpretů. Jeho členy jsou Anna Talácková (flétna), Barbora Trnčíková (hoboj), David Šimeček (klarinet), Kryštof Koska (lesní roh) a Petr Sedlák (fagot), kteří jsou absolventy prestižních univerzit v Londýně, Bruselu, Lublani, Lyonu a Brně, a jejich cesty se v pravý čas protnuly v Praze.

Svou jedinečnost soubor potvrzoval v průběhu své dosavadní cesty vítězstvími v mnoha mezinárodních soutěžích – Bucharest International Wind Quintet Competition 2019, ODIN International Chamber Music Competition 2020, OPUS International Chamber Music Competition 2021 či soutěžní přehlídce Antonína Dvořáka v Praze 2022. Zásadním úspěchem bylo získání 3. ceny v Carl Nielsen International Chamber Music Competition v Kodani v roce 2023 a účast ve finále soutěže ROSL v Londýně v roce 2024.

Alinde Quintet pravidelně vystupuje na koncertních pódiích po celé republice díky členství na Listině mladých umělců Nadace Českého hudebního fondu. Debutoval na festivalech Pražské jaro, Newbury festival (UK), Chiltern Arts (UK), Festival Krumlov, Smetanova Litomyšl a v roce 2024 představil v rámci festivalu Lípa Musica exkluzivní premiéru Biblických písní Antonína Dvořáka v úpravě pro dechové kvinteto a basbaryton s Adamem Plachetkou.

Členové souboru zastávají vedoucí pozice v předních českých orchestrech – v České filharmonii, Orchestru Národního divadla v Praze, Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK, zároveň působí v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu a v PKF-Prague Philharmonia. Své orchestrální zkušenosti v minulosti získávali mj. ve věhlasných mládežnických orchestrech Gustav Mahler Jugendorchester a European Union Youth Orchestra.

Jako sólisté získali ocenění v mnoha mezinárodních i národních soutěžích – Mezinárodní interpretační soutěž Pražské jaro, Mezinárodní soutěž v Chieri, Mezinárodní soutěž Pro Bohemia Ostrava, Mezinárodní soutěž Žestě Brno, Czech Clarinet Art.

V současné době kvintet připravuje vydání svého debutového alba.